Po pauze se do Trutnova vracejí Sochy ve městě, tentokrát v režii EPO1

Tentokrát se v městském prostředí svými díly představí čtyři umělci. Ve středu bylo v prostorách bývalého Texlenu v Horské ulici, kde v rekonstruované budově sídlí společnost Autostyl, slavnostně odhaleno pětimetrové světelné sousoší s názvem Nákup vozu, jehož autorem je sochař Lukáš Wagner. Toto umělecké dílo líčí příběh, kdy muž po nákupu vozu nabízí ženě společnou cestu. Ta odhazuje deštník, který už nebude potřebovat.

Sochař Michal Trpák je autorem Mazlíků na promenádě u okresního soudu, Svatojánském náměstí a na střeše městského úřadu. Jeho dílo je inspirováno světem bakterií, které jsou běžně neviditelné. V tomto případě jsou zvětšené do lidského měřítka a tím nutí pozorovatele zamyslet se nad svou vlastní velikostí. Dalším umělcem v letošním projektu je sochařka Dagmar Šubrtová, jež svá díla umístila na Nábřeží Václava Havla a instalaci nazvala Axis Mundi, což je symbol představující osu či střed světa. Zde je použit symbol krystalu jako mimo jiné energetický zdroj.

Poslední umělkyní je Veronika Psotková, v Trutnově známá sochařka zejména svou spoluprací s EPO1. Její originální dílo nazvané Jízda, což je dynamická velkoformátová plastika ze segmentů kol, které se elegantně stáčí ve spirálovitou kompozici, bude možné vidět od září na kruhovém objezdu v Pražské ulici. „Příští týden budou hotové informační panely a umístěné k jednotlivým dílům. Základní myšlenkou je, vyvést umění mimo galerii tak, aby se s ním mohli setkat i lidé, kteří běžně do galerie nechodí,“ vysvětlil Jan Kunze, ředitel EPO1, který si je vědom toho, že se vystavené sochy nemusí líbit všem.

„Myslím si, že právě to nás učí toleranci, protože imaginace je bezbřehá a nemá žádné limity. To, že se setkáváme s vizí někoho jiného, ​​nás učí právě toleranci. Jde o konfrontaci, protože je dobré lidi vytrhnout z běžného dne, kdy najednou uvidí v místech kudy denně procházejí něco, co tam nikdy nebylo. To je úkol umění, které nemá jenom estetizující funkci, ale má vzdělávat, inspirovat, pobuřovat nebo motivovat.“

S kritickými reakcemi musejí autoři projektu počítat. Právě na Nábřeží Václava Havla už jeden zazněl. „Každému se líbí něco jiného, ​​ale mně to připadá, že tato tak zvaná díla hyzdí město. Asi by se nad tím mělo jeho vedení zamyslet a peníze investovat do něčeho lepšího. Určitě je takových věcí mnoho,“ nechala slyšet obyvatelka Trutnova, která nechtěla zveřejnit své jméno. Podle Rudolfa Kaspera by nebylo dobrou zprávou, kdyby umění v ulicích nevyvolávalo emoce. „Nemůže být vše na pohled srozumitelné, jako například socha Lva před městskou galerií. Myslím si však, že všechny věci, i ty, které jsou pro někoho nesrozumitelné, dělají veřejný prostor města zajímavějším.“

Sochař Lukáš Wagner, autor sochy Nákup vozu v Autostylu, se domnívá, že kdyby to bylo v tomto směru v každém městě jako v Trutnově, začínáme konečně žít v kulturní společnosti, což se prý zatím moc neděje. „Je to skvělý počin. Chápu, že někteří lidé jsou překvapení, na co ve veřejném prostoru narazí a podle toho někdy vypadají jejich reakce. Já, když pracuji ve veřejném prostoru, snažím se pracovat s lidmi. Ta věc musí být zajímavá pro všechny generace od malého dítěte až po seniora. Kritika může být dobrá nejen pro umělce, ale i pro toho, kdo kritizoval, protože se nad tím zamyslel. Možná za čtrnáct dnů, za měsíc změní názor,“ sdělil sochař.

Pro Libora Kasíka, ředitele Uffa, jsou sochy ve městě zásadní a důležitou věci. „Samozřejmě chápu, že se každému nemusí líbit. Lidé se často nacházejí v různých fázích poznání a někteří z nich se s něčím takovým nikdy nesetkali a najednou stojí před tím, čemu vůbec nerozumí, což může vyvolat určité emoce. V tu chvíli my, kteří sochy instalujeme, máme reagovat tím, že věc lehce dovysvětlíme. Mám zkušenost, že lidi, určitě ale ne všichni, to přijmou. Je třeba tedy respektovat různé náhledy,“ dodal.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Tomáš Havrda a Miloš Šálek