Pondělí

22. července 2024

Nyní

24°

Zítra

24°

Svátek má

Čurby: Motivace je obrovská. Dělat nejlepší festival na světě!

2. 7. 2024

Čurby: Motivace je obrovská. Dělat nejlepší festival na světě! 9 snímků
Má práci svých snů a je za to vděčný. Pořadatel festivalu Obscene Extreme Miloslav „Čurby“ Urbanec bude 4. července na Bojišti slavit 50. narozeniny a všichni s ním společně také 25. ročník té největší a nejdivočejší párty s nejtvrdšími kapelami z celého světa a celým zástupem bizarně oblečených (někdy i neoblečených) lidí, kteří rozpoutají pod pódiem patřičné peklo. „A letos to bude fakt velký! říká v rozhovoru pro červencové vydání magazínu Trutnovinky.

Čurby, dokážeš si představit, jaký by byl tvůj život bez Obscene Extreme?
To si vůbec nedovedu představit, je to úplně nemyslitelné. Vlastně Obscene Extreme už je tady půlku mého života a vůbec jsem s tím nepočítal, když jsem dělal ten první ročník. Chtěl jsem jen jednou oslavit narozeniny. A že je slavím takhle každý rok, je úplně bezvadné. Naplňuje nás to, každý den o festivalu doma v rodině mluvíme a máme permanentně co dělat. Myslím, že jsme i díky tomu trošku užiteční společnosti a tak dále. Vidím v tom samá pozitiva. Žít bez Obscene Extreme, Trutnova nebo Bojiště, to si neumím vůbec představit.

Ale tak přeci jen zkus to. Co bys dělal, kdybys nedělal Obscene Extreme?
Možná bych se upil a možná bych tady už dneska nebyl… Pamatuji si, když jsem byl mladý, říkal jsem si, že by bylo dobré, kdybych přežil rok 2000. Teď je rok 2024, takže vlastně všechno nad rok 2000 je taková nadstavba. Měl jsem různé tendence… Dělal jsem všechno, ale pak mě ta zábava devadesátek, které byly neskutečně divoké, úplně vcucla. Deset let jsem úplně vymazal ze svého života. Ale pak zase přišlo to pozitivní.

A to byl Obscene Extreme?
No celkově muzika, že jsem se k ní vrátil. Že jsem začal vydávat desky a začal jsem dělat věci jako předtím, kdy jsem do toho úplně spadl. Pokud máš koníčky, vždycky se k nim můžeš vrátit. A když je to silné, strašně ti to pomůže. To bylo bezvadné. Díky Obscenu mám vlastně čtyři děti a svoji ženu, kterou jsem potkal po prvním festivalu na párty u nás doma v mé rodné vesnici v Dolanech. Na festival nemohla přijet, ale dorazila na oslavu a tam jsme se dali do kupy. Výročí máme na moje narozky, také i se svou ženou jsem 25 let, což je úplně fantastické. Máme čtyři děti, máme pořád co dělat, takže jsme absolutně zaměstnaní.

Z pohledu kulatých výročí pro tebe musí být letošní rok naprosto výjimečný, že?
Souhlasím s tebou. Teď si uvědomíš, že to táhneš opravdu dlouho a že to má nějakou hodnotu, protože víš, že bez toho, abys to dělal dobře, se takováhle věc nedá dělat 25 let. Nezávislá věc, která se platí sama, respektive že to platí fanoušci, kteří jsou pro nás na prvním místě.

Když mluvíš o fanoušcích, jaký zájem letos očekáváš?
Už teď máme v předprodeji prodáno dvakrát tolik než minulý rok, takže to bude velký a připravujeme se na to. Nabíráme víc lidí, aby nebyly nikde fronty a aby všechno šlapalo. Chceme mít všechno dopředu precizně připravené. Těch čtrnáct dní před festivalem, kdy tady spolu sedíme, zažíváme vlastně ten největší stres. Vždycky jsou nějaké změny nebo se něco nepovede, ale s tím musíš pracovat.

Nestane se ti, že tě to někdy semele?
Ne, to vůbec! Já se vždycky moc těším. Znám organizátory, kteří se před festivalem klepou. To nepochopím. Kdybych já měl takový stres, tak to jednoduše nedělám. Strašně mě to naplňuje a baví mě jak organizace, tak to, že se festival vždycky třeba o nějaký drobný kousky posouvá. A hlavně mě pak baví dívat se na kapely, které celý rok vybírám. Jediné, co mi snad trošku vadí, protože je to náročné, je ten poslední týden, kdy všechno musíš postavit. Ti lidé se tady smekají šestnáct hodin denně, někteří i dvacet. Marka, toho mého kámoše, který to tady celý staví, vždycky úplně lituju. A letos mu kvůli tomu mému koleni ani nebudu moct pomoct. (Pozn. Týden před naším rozhovorem si Čurby poranil meniskus při fotbale.) Takže to mě dostává. Ale pak, jak začne hrát první kapela, to ze mě úplně spadne. Je to, jako když vyběhneš na hřiště. I po 45 letech hraní fotbalu jsem trošku nervózní, ale s hvízdnutím do píšťalky se to všechno rozjede.

Není pro vás pořádání festivalu ale už taková rutina?
Ne, to není nikdy. Už ale jen prostě něco známe a umíme. Myslím si, že furt to chceme dělat líp a líp. Dělat nejlepší festival na světě, to je obrovská motivace.

A jak se dělá nejlepší festival na světě?
Celoročně, patnáct až šestnáct měsíců. Jsou za tím tisíce hodin práce, tisíce e-mailů, které si musíme vyměnit. Musíš přitom myslet na věci, které by tě ani nenapadly. Díky tomu, že jsem ale dělal festivaly v Mexiku nebo v Indonésii, jsem daleko víc připravený, než jenom kdybych dělal festival v naší nádherné zemi, kde jde všechno. Neustále říkáme, jak je to tady špatné a jak my, Češi, jsme špatní, ale to vůbec tak není. Jsme vlastně taková festivalová velmoc, tolik festivalů nemají ani v Německu. Podle mě to opravdu umíme a také podmínky tady, přestože jsou jako složitější, třeba papírování a všechno tohle kolem, to by mohlo být daleko jednodušší, ale prostě pořád tady máme nějaké možnosti a můžeme si svobodně dělat, co chceme, což je teda strašně cenný. Aspoň já to tak cítím víc a víc a beru to jako obrovské plus.

Měl jsi před pětadvaceti lety nějaká očekávání, s čím jsi do toho šel?
Vůbec žádná. Chtěl jsem udělat jeden festival, ale nadšení lidí, kapel a všech těch, co se na tom podíleli, bylo tak velké, že mě dotlačili k tomu udělat druhý, třetí, čtvrtý… A pak už jsem o tom nějak nepřemýšlel a chtěl jsem jen další rok udělat další festival. My vlastně každý rok řešíme, jestli to má smysl. Jak to tady vypadá, jak jsme si to užili, jestli z toho jde dobrá atmosféra, všechno tohle zhodnotíme a vždycky si řekneme, že to teda za rok uděláme znovu. Zatím to tak vždycky bylo.

Říkal jsi, že festival řešíš víc než rok dopředu, takže už teď plánuješ příští rok?
Ano, už dva měsíce oťukávám kapely na příští rok. Už máme i datum, takže si myslím, že příští rok taky uděláme. Přestože jsem měl poprvé v celých dějinách festivalu myšlenky na jeho konec, vzhledem k tomu, jak je všechno strašně drahé. Služby extrémně zdražily. Místní hotely, to je něco nepředstavitelného. Skoro všechny naše kapely už jsou ubytované mimo Trutnov. Všichni lidé, co pro nás dělají, třeba na pódiu a tak dále, to šlo radikálně nahoru. Těžko se s tím bojuje a jde to jenom díky zdražení vstupenky, ale to má taky nějakou hranici. (Pozn. Letos bude vstupenka na místě stát 4500 korun.) Nechceme lístek úplně předražovat. Chtěli bychom, aby sem mohl přijít každý. To je pro mě důležité. I proto děláme OEF teenager pass, kdy od 14 do 19 let máš vstupné za zvýhodněnou cenu 777 korun. A do 14 let přijdeš úplně zdarma.

Mladí chodí na festival?
Ano a jsou strašně nadšení. Myslím, že je dokážeme zapálit pro tuto hudbu, což je velmi cenné. Na koncertech potkáváme starší ročníky a říkáme si, kde jsou ti mladí. Každý dnes poslouchá hip-hop, je to obrovský trend a bojovat proti tomu je zbytečné. My jsme rádi za každého mladého fanouška. Přijde a řekne, že to bylo skvělé, že si mohl koupit i tričko, díky tomu, že ušetřil za vstup. Dal si dobré jídlo i pití. Takové dostávám ohlasy od teenagerů, takže to určitě má smysl. A jeden ten teenager třeba zapálí dva další, což by bylo úplně skvělé pro nás.

Pojďme k letošnímu ročníku…
Ten je nabitý.

Myslíš kapelami?
Prostě vším a nejvíc tím, že budu mít tu padesátku. Samozřejmě datum jsme zvolili tak, abych ji tady oslavil. Těším se.

Počkej, ale nějakou oslavu už jsi na Bojišti měl před pár týdny?
Jo, žena pro mě udělala takovou oslavu, že jsem vůbec nevěděl, kam jedu. Říkala, že jedeme na výlet, a připravila mi tady měsíc před festivalem tajné překvapení. Nenapadlo mě, že jedeme na Bojiště. Až když jsem vylezl se škraboškou z auta a stoupal po cestě a rozbitém asfaltu, jsem si říkal, že je mi to povědomé. Pak mi sundala masku a byli tady všichni moji staří kámoši z fotbalu, co mám, a tak dále. Je úžasná. Uronil jsem slzu a bylo to skvělý.

Vrátíme se k letošnímu ročníku, který říkáš, že je nabitý nejenom kapelami, nicméně právě kapely jsou to hlavní, kvůli čemu se na Bojiště lidé sjíždějí z celého světa. Kdo letos vystoupí na pódiu?
Myslím, že tento rok se to povedlo úplně skvěle. Konečně lidem přivezeme americkou kapelu Autopsy, která nikdy nehrála ve střední ani východní Evropě. Hrají jen tak dva tři koncerty za rok. Naposledy byli před čtyřmi roky v Londýně. Bude to strašně raritní vystoupení. Domlouval jsem se s nimi možná deset let, bylo to velice složité, a tak jsem šťastný, že to klaplo. Samozřejmě pro mě neuvěřitelnou osobní záležitostí, protože ta kapela mě jako dítě formovala, je návrat Napalm Death. Díky nim jsem vegan a vyznávám tento životní styl. Je skvělé je tady vždycky mít, budou tady teprve potřetí, naposledy tu byli na dvacátém ročníku. A těším se i na všechny ostatní kapely.

Letos bude hrát na jednom pódiu 84 kapel.
Je to nejvíc v historii a ve čtvrtek 4. července, kdy mám nározky, bude dokonce 25 kapel za den. To je taky náš rekord. Nikdy jsme tolik kapel neměli. Je to takové malé posunutí nějakých našich limitů.

Stihnou si to lidé vůbec užít, když se to na stage odehrává v takovém kvapíku za sebou?
Já si to určitě užiju. Tady je skvělé to, že vše je na jednom pódiu. Moc nerozumím festivalům, kde je čtyři až pět podií. Tam to nemůžeš stihnout. I když si chceš vybrat, tak si pořádně nevybereš a vidíš půlku tam a půlku tam. Tady se všechno koncentruje na jednom místě, navíc v takovém perfektním kotli, který dokáže vytvořit jen Bojiště. Je to geniální místo. A můžou za to i desetiminutové pauzy, abychom nemarnili čas nikoho z nás. Moc nerozumím tomu, že se přiveze obrovské podium a pak na něm vystoupí čtyři kapely za den. To mi přijde strašně nevyužité. Náš model máme už strašně dlouho a myslím, že funguje bezvadně. Lidé tady paří jak v deset ráno, tak ve tři v noci, protože i ty kapely, které začínají nebo končí, jsou naprosto skvělé. Musím říct, že posledních pár let jsou vystoupení opravdu neuvěřitelná a kapely se vybičují k neskutečným výkonům. Díky interakci s fanoušky, díky stage divingu a všemu dalšímu. To jsou nezapomenutelné zážitky.

Jaký je ten tvůj největší?
Za ty roky, to snad není ani možné říct, co bylo nejlepší… Nejlepší byla svatba, taková neoficiální, i když já ji beru jako oficiální, kterou jsem tady měl s Monikou v roce 2012, kdy přijeli Nasum. Mají takovou kultovní desku Inhale/Exhale, kde na obalu jsou svatebčani v plynových maskách. Zahajovali tím vystoupení. Pustí sirénu, která běží tři minuty. Přivezli nám oblečení a dali do ruky květiny. Vypadali jsme jako na obalu alba. To byl skvělý zážitek.

Je dobré, že zmiňuješ zrovna tohle, protože vím, že letos má být na Bojišti také nějaká svatba. Prozradíš o tom víc?
Možná už před půl rokem mi napsali fanoušci, kteří se na Obscene Extreme poznali, že by tady chtěli mít svatbu. My jsme s tím samozřejmě souhlasili. Teď si přesně nepamatuji, v který den to bude, ale obřad bude na pódiu, takže když se na ně lidé přijdou podívat a zatleskat jim, bude to fajn. Proč jim nesplnit jejich přání, že?

A na Bojišti se lidem ta přání plní, když sem rok co rok přijíždějí z různých koutů světa…
Určitě. Lidé se obrovsky těší a pak si to tady strašně užijí. A není to jenom tím prostředím. Fanoušky jsme si vlastně takhle vychovali, společně jsme si nastavili nějaké mantinely, co můžeme a nemůžeme, co je rozumné a nerozumné. A právě to dělá skvělou atmosféru. Říkají to i kapely. Nejlepší je, že tady potkáš jak lidi, které potkáš jednou za rok, tak se tu seznámíš se spoustou nových lidí, když se jdeš třeba někam najíst. Myslím, že festivaly jsou o setkávání.

Na druhou stranu, štve tě třeba, když někdo o Obscene Extreme festivalu mluví negativně?
Vždycky se mě to strašně dotkne a pak nakonec zjistím, že tady ani nikdy nebyl, což mi přijde absurdní. Nevadí mi, když mě budou kritizovat lidi, kteří sem chodí a kterým se něco nebude líbit, z toho se přeci můžu poučit. Taková rozumná a upřímná kritika je ku prospěchu věci. Ale aby mě kritizovali lidi, kteří tady nebyli, to je opravdu absurdní.

Letošní ročník je jubilejní. Máš připraveného něco speciálního?
Já nic. Na dvacáté výročí jsme udělali ohňostroj, ovšem tento rok nic takového nechystáme. Nechám to plynout, a jestli si někdo něco připravil, tak bezva. Třeba si něco připravily kapely. Já jsem dal maximum do jejich výběru a programu.

Máš narozeniny, navíc kulaté, takže se dá očekávat, že nějaké dárky přijdou.
Já sám mám vše, co jsem si kdy přál, ale změnit život někomu jinému je naprosté privilegium a něco, co se nikdy nemůže omrzet. Proto bych chtěl fanoušky požádat o podporu pro Viky. Je to bojovnice, a přestože bojuje se spinální svalovou atrofií, tak jí momentálně diagnostikovali i osteoporózu. Vikča chodí do první třídy, kde se jí daří, a má nejraději anglický jazyk. Chtěla by se naučit francouzsky a japonsky. Potřebovala by nový elektrický vozík, na který je potřeba vybrat asi 150 tisíc. Pokud chcete přispět, tady je transparentní účet 2701330503/2010, anebo přímo na festivalu budeme mít v Grind marketu kasičku. Vozík určitě dostane, protože ho nutně potřebuje. Klidně ho zaplatím sám.

Obscene Extreme je propojený s charitou. Každý rok se vybírá na Lékaře bez hranic, děláte trička pro Ukrajinu...
Snažíme se společnosti něco vracet. Myslím si, že opravdu žijeme v zemi, kde se máme dobře. Hodně cestuji a nepamatuji si, že bych se někde cítil takhle bezpečně a v klidu. A máme se opravdu dobře, zbohatnutí celé společnosti vnímám. Vidím to i na své rodině, samozřejmě makáme každý den v týdnu. Nechápu lidi, kteří si tady na něco stěžují. Byl jsem v São Paulo a tam je obsazený každý most, kde žijí celé rodiny, to je absolutně něco neuvěřitelného. Myslím, že náš stát se o lidi, kteří neměli tolik štěstí nebo do něčeho spadli, stejně jako já před těmi lety, dokáže postarat.

Zaslechl jsem také něco o knížce o Obscene Extreme, kterou bys chtěl vydat.
Měla být už na letošním festivalu. Dělali jsme na ní celou zimu, ale stačili jsme nasázet 300 stránek. Chtěli bychom, aby měla 666 stránek. Všechno vypadá bezvadně, ale jak celý festival děláme ve třech čtyřech lidech, tak jsme si někdy před dvěma měsíci museli říct, že to prostě nestihneme. Co je důležitější? Festival, který je teď, nebo knížka, zbláznit se z toho a nespat? Rozhodli jsme se knížku odložit a pak v ní vlastně shrneme těch celých 25 let, včetně tohoto ročníku. Od září začneme zase makat na sazbě.

O čem se v knížce dočteme?
Je to vlastně takový návod na to, jak udělat dobrý festival. Jsou tam rozhovory s celou mojí rodinou, s lidmi, kteří tady pracují třeba na pódiu, kteří tady mají jídelny, a tak dále. Je tam 30 rozhovorů. K tomu jsou sepsané i ohlasy slavných kapel, asi 120 členů hovoří o Obscene Extreme. A všechno je doplněné o velké fotky. Knížka vyjde ve velkém formátu. Navíc ještě počítáme s nějakými bonusy, jeden z nich by třeba mohla být hlína z Bojiště. I takové vtipné věci se snažíme vymyslet. Uvidíme.

Čurby, řekni na závěr, co konkrétně tebe motivuje stále to takhle posouvat dál? Už bys to přeci nepotřeboval…
Ale jo, potřeboval. Myslím, že muzika je strašně cenná. Podívej se, vypadáme, jak vypadáme. Ale tady na té muzice se strašně vyřádíme. Pak se úplně zbavíš té agresivity a všech ptákovin, které tě pronásledují. Protože si myslím, že dobro a zlo je v každém člověku. A je jen důležité, jak se k tomu každý jednotlivec sám postaví. Neustále vznikají nové kapely. Teď tady máme třeba patnáctileté kluky, kteří začali hrát thrash metal. Když je vidíš, říkáš si, že to jsi ty před třiceti lety. Je bezvadný, že metal neumírá a ani extrémní muzika jako taková. Myslím, že pro celou světovou scénu tenhle festival něco znamená, protože to není jenom obyčejný hudební festival, kterých jsou všude desítky a stovky. Jednoduše řečeno, jsme komunita.

Čurby a jeho 5 festivalových nej...

...nejlepší kapela
Napalm Death. Nahráli skvělé desky a každé jejich vystoupení je plné energie. A když děláš skoro 40 let kapelu, je to neuvěřitelné. Jedou pořád to samé, navíc hledají i nové cesty, kam se posunout se zvukem.

...největší zážitek
Byla to naše svatba, o které jsem mluvil v rozhovoru.

...nejhorší průšvih
Problémy řešíš každý rok. Docela dramatické to bylo v roce 2001. To tehdy byla velká bouřka po celém regionu. Zjistili jsme, že na Rock for People létaly stánky a tak dále. My jsme tady měli celkem klid. Lidi jsme museli vyhodit z areálu, potom jsme je pozvali zpátky. Snížili jsme pódium, aby neulítlo. A pak ty hlavní kapely Haemorrhage a Exhumed, to bylo úplně pekelný. Bylo skvělý, že to špatné se zase obrátilo v to dobré.

...nejvíc „cool“ maska

Strašně se mi líbí Deadpool. Někde jsem viděl nějakou anketu o festivalech, kteří hrdinové by je měli ztvárňovat, a někdo tam úplně seriózně vyprávěl o tom, že Obscene Extreme je jasný Deadpool. Proč? Je energický, je s ním prča, je úplně někde jinde než všichni ostatní. A moc se mi samozřejmě líbí i Marge Simpsonová, navíc je to kámoška. Má to vyladěné a je úplně boží. Navíc opravdu vypadá jako Marge.

...největší kámoš

Festival vlastně dělám s kámoši, které jsem měl ještě předtím. Martin, který dělá grafiku. Áda, který uvádí, je můj dlouholetý kamarád, známe se snad od de- seti let. Jenom jsme se utvrdili v tom, že jsme velcí kámoši. A samozřejmě i Marek, který se mnou dělá posledních deset patnáct let, staví mi areál a pracuje i v tiskárně, kterou teď nově máme. Hlavně si tady ale vytváříš nová přátelství na celý život, tomu fakt věřím. A stará přátelství utužuješ.


Michal Bogáň

michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová, Miloš Šálek a Jan Bartoš