Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein uměním spojují dvě vzdálené civilizace

Tento projekt je inspirovaný společnými cestami do Západní Papuy a Nové Guiney, které uskutečnil tento tvůrčí tým v posledních pětadvaceti letech. Blízké setkání s domorodými kmeny se stalo pro autorskou a zároveň partnerskou dvojici motivací pro dlouhodobé bádání a mapování kanibalských kmenů prostřednictvím umělecké tvorby. V prostorách galerie lze spatřit čtrnáct videoprojekcí a fotografických obrazů Šlapetové zachycujících příběhy lidí v této exotické destinaci, které komunikují s Rittsteinovými sochami a objekty. A je to skutečně nevšední podívaná, která v divácích zanechá nejen vizuální stopu.

Toto setkání civilizací má prapůvod v roce 1997. „Když jsme tam tehdy přiletěli poprvé, ta realita byla daleko silnější než představa, kterou jsme o ní měli. Chtěli jsme poznat papuánskou duši, toho člověka na začátku věku, protože to bylo zároveň velké sebepoznání, vyvolalo to spoustu otázek a zároveň jsme museli projít kulturním šokem, což nějakou dobu trvalo. My jsme se od nich chtěli hodně dozvědět, stejně jako oni od nás. Vznikl tím jakýsi dialog kultur, který je zachycen nejen na zde představených videích, ale také na sochách, jež jsou zkratkou a poselstvím o tom, co jsme tam zažili,“ řekla Šlapetová.

Název Narozeni jako astronauti nevznikl náhodou. Vychází z doby, kdy se v roce 2001 při návštěvě Západní Papuy a Nové Guiney oba autoři od přírodních lidí dozvěděli, že jsou schopni a věří, že létají do nebe pomocí dýmu. „Tehdy jsem si řekla, že člověk nemůže zůstat jen u svých zkušeností, že fotí a natáčí lidi, kteří mají právě tuto jinou zkušenost, pro nás nadpřirozenou a archetypální, kdy k tomu nepotřebují žádnou raketu,“ vysvětluje Šlapetová, jíž tehdy napadlo do filmu zahrnout skutečné astronauty z NASA, kteří se stali účastníky příběhu a měli možnost si s Papuánci, přirozeně narozenými „astronauty“ vyměnit zkušenosti.

Přáním lidí z kmene Yali Mek bylo potvrdit si existenci vrchního patra Světa. Proto se v roce 2013 uskutečnil z vesmíru na Papuu telefonát. Tehdy z Mezinárodní vesmírné stanice zavolal satelitním telefonem astronaut Koich Wakata, jenž hodinu hovořil s náčelníkem kmene Janlivanem Luku. Rittsteinův sochařský cyklus Dálnice představuje fragmenty a symboly civilizace i technického pokroku, které se rozplývají, propojují a mění v přírodní bytosti. Části aut ztrácejí svůj původní význam a zástupci globalizované civilizace mají pocit, že by se měli vrátit zpět k přírodě.

„Devadesátá léta nás nasměrovala k cestování do vzdálenějších končin. Jeli jsme tam, kde byla ještě prázdná místa na mapách. Náš imaginativní svět, který jsme prožívali doma, se spojil s imaginací a zážitky z Papuy, kam se pětadvacet let vracíme. Byli jsme tam třináctkrát a strávili jsme tam celkem dva a půl roku. Vše se odehrává v rovině přátelství a umění,“ uvedl Rittstein, jenž prozradil, že při komunikaci s tamními domorodci on i jeho partnerka zjistili, že mají úžasné vnitřní příběhy. V průběhu let se však i do těchto končin propracovala globalizace.

„Když se postupně začal měnit jejich životní styl, měli spoustu otázek na naši civilizaci a také hodně přání, například setkat se s astronauty, což se stalo poprvé v dějinách lidstva předtím i potom. To už bylo v době, kdy měli v jedné ruce mobilní telefon a v druhé luk a šípy,“ poznamenal sochař, jenž má rád, když běžný člověk, který se uměním nezabývá, si na výstavě může klást otázky a díla sama mu mohou napovědět. „Kombinace reálného a abstraktního by měla vyvolat spíše emotivní zážitek nebo příběh. Splynutí přírodního prostoru a světa současné civilizace,“ dodal Rittstein. Na míru dělaná a zároveň dobrodružná výstava, kdy návštěvník prochází filmovým labyrintem a mezi sochami, nositeli příběhů v abstraktní formě, potrvá do 1. června.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Tomáš Šálek