Středa

22. května 2024

Nyní

15°

Zítra

11°

Svátek má

Trémou trpím, ale v polovině hraní mě opustí, řekl talentovaný klavírista

22. 4. 2024

page.Name
Je mu teprve patnáct let, ale je to talent od Boha. Pavel Pejchal z Trutnova, student zdejšího gymnázia a základní umělecké školy, kde dochází k učiteli Vítu Havlíčkovi zdokonalovat svou hru na klavír, složil úspěšně přijímací zkoušky a v září nastoupí na Pražskou konzervatoř. Své nadání ziskem řady cen zúročil na mnoha soutěžích nejen v České republice, ale také v zahraničí.

Mezi jeho dosavadní vrcholy patří vystoupení na koncertě laureátů soutěže International Viennese Spring Music Competition, který se konal v roce 2021 ve Vídni. Kromě toho je držitelem Ceny Trutnovinek - Objev roku 2021. „Chtěl bych se hlavně věnovat sólové klavírní kariéře, mít koncerty, na které budou chodit lidi. To je taková moje současná představa,“ řekl mladý trutnovský klavírista.

Úspěšně jste prošel přijímacím řízením na Pražskou konzervatoř, kde budete od září studovat na klavírním oddělení. Jaké z toho máte pocity?
Jsem rozhodně velmi nadšený, že se mně to povedlo. Původně jsem se hlásil na dvě školy – pardubickou a pražskou konzervatoř. Nakonec jsem zvolil pražskou kvůli její prestižnosti a také volbě učitele Adama Skoumala, ke kterému jsem tři měsíce před přijímacím řízením chodil na konzultace.

Co jste musel při přijímačkách absolvovat?
Zkoušky se skládaly ze dvou částí. První byla talentová a mou hru včetně té z not bez přípravy a hudbu z muzikálové divadelní hry Nebe na zemi hodnotilo pět porotců, z nichž jedním byl profesor Milan Langer, který na konzervatoři vede klavírní oddělení. Druhá část zkoušky byla písemná.

Těšíte se, až tam nastoupíte? Co od této školy očekáváte?
Určitě to bude velká změna v porovnání s mým nynějším studiem na gymnáziu. Těší mě, že škola bude soustředěná na jeden obor – hře na klavír. Doufám, že budu mít také více času na cvičení než dosud. Očekávám, že i přístup učitelů bude odlišný od ostatních škol. Samozřejmě věřím, že naberu nové zkušenosti, konzervatoř mně poskytne další rozvoj v mém hraní a rozšíří mé obzory.

Jak na váš postup na konzervatoř reagovali rodiče?
V mém rozhodnutí jít na konzervatoř mě rodiče podporovali a byli, stejně jako moje sestra či prarodiče, šťastní, že jsem se tam dostal. Akorát mně mamka říkala, že ji budu doma chybět, protože nyní jsme v každodenním kontaktu a až budu na konzervatoři, budeme se vídat jen o víkendech.

Pokud vím, vaše maminka hraje na klavír a tatínek na kytaru. Byli to právě oni, kdo vás nasměrovali k hudební budoucnosti?
Přispěli k tomu určitě zásadním způsobem, ale klíčovou postavou, která mě intenzivně vede ke hře na klavír, je můj učitel Vít Havlíček ze Základní umělecké školy Trutnov, kam docházím. Ten přispěl k tomu, že se můj zájem o hru na klavír začal zvyšovat. Rodiče na mě nevyvíjeli žádný tlak a ve všem mě podporovali.

Pamatujete si, kdy se vaše prsty poprvé dotkly klávesnice?
Dokud mně to neřekla mamka, tak jsem to nevěděl. Ukázala mně fotku, kde jí jako osmiměsíční dítě sedím na klíně u piana a hraju, nevím co. Bylo to taková vtipná situace. Dalo by se říci, že to byl prapůvod tohoto mého zájmu.

Co vám základní umělecká škola dala a čím váš talent obohatila?
V první řadě mě obohatil už zmíněný učitel Havlíček, který mě vede už osmým rokem a chtěl bych mu za to velice poděkovat. Také nesmím zapomenout na vedení „zušky“, které mně přispělo finanční částkou, když jsem jezdil na soutěže. Měl jsem vlastně ve škole podporu ze všech stran.

Kam vás učitel Havlíček za osm let posunul?
Pan učitel má velký tah na branku, což mnozí učitelé v této době nemají. Důkladně mě po všech stránkách připravil na všechny soutěže, kterých jsem se zúčastnil. Celkové vzdělání, které mně v souvislosti s hrou na klavír poskytl, je k nezaplacení. Jsem mu vděčný za to, co mě naučil a že právě on byl mým učitelem. Zároveň také učí na AMU, takže má obrovské zkušenosti. Myslím, že si vzájemně rozumíme.

Je vám teprve patnáct let, ale už máte za sebou mnoho úspěchů, mezi něž patří například nejvyšší ocenění na mezinárodních soutěžích ve Vídni, Budapešti, Paříži, Bělehradě či Varšavě, což svědčí o mimořádném talentu. Kolik úsilí to ale stojí, abyste toho dosáhl?
Začalo to tím, že jsem nejdříve jezdil na soutěže v České republice, jako jsou například Prague Junior Note, Broumovská klávesa, Beethovenovy Teplice a další. Potom, v době covidové karantény, mě pan učitel přivedl k online soutěžím, kam jsme posílali videoklipy skladeb. V Rakousku jsem získal dvě první ceny na dvou různých soutěžích. Jako bonus následoval koncert laureátů ve Vídni. Hrát v tomto hudbou proslulém městě byl určitě velký a nezapomenutelný zážitek.

Který koncert v zahraničí vám ještě utkvěl v paměti?
Myslím, že to byl
o vystoupení na soutěži v německých Drážďanech, kde jsem potkal v mé kategorii spoustu hráčů na klavír ze zahraničí, což považuji za velmi přínosné a mám na to dobré vzpomínky.

Lišily se v jednotlivých městech nějak reakce publika?
Myslím si, že se to moc neliší. Na koncerty chodí lidé, kteří mají rádi klasickou hudbu a podobné skladby.

Kolik času denně věnujete hře na klavír?
Záleží na tom, kolik toho času mám, ale jsou to zhruba tři hodiny denně včetně stejného množství hodin v základní umělecké škole, kam docházím v pondělí a také tam zkouším i v jiné dny.

Při loňském 42. ročníku Trutnovského podzimu jste ve zcela zaplněném sále Koncertní síně Bohuslava Martinů v Trutnově hrál skladby věhlasných autorů a poté byl svědkem srdečných ovací ve stoje? Jaké to bylo?
Nevěděl jsem, co od vystoupení očekávat a poprvé jsem také hrál klavírní koncert z Trutnovským festivalovým orchestrem. Oproti sólové hře je to velký rozdíl. Reakce publika byly ale velmi milé, a to mě určitě potěšilo.

Učitel Havlíček řekl, že před domácím publikem se hraje nejobtížněji, zvlášť, když jde o sólový recitál. Myslíte si to také, nebo nerozlišujete mezi domácím a cizím publikem?
Já mám spíše opačný názor. Domácí publikum mě nijak zvlášť nelimituje a beru to jako přípravu na vystoupení ve větších sálech.

Provází vás před a při vystoupením tréma?
Trémou, stresem, napětím před koncertem určitě trpím, mám studené nebo zpocené ruce. Publikum mě trochu sráží sebevědomí, ale mám už zkušenosti, že v polovině hraní mě tréma opustí, zaberu se naplno do hudby a publikum už mě nijak nebrzdí.

Než jdete na jeviště a usednete ke klavíru máte nějaké rituály?
Snažím se před koncertem myslet na něco úplně jiného, uvolnit se, odreagovat a dostat se do komfortní polohy, aby potom koncert byl podle mých představ.

Jaký repertoár a skladatelé jsou vám nejbližší?
V hudbě mám nejraději období romantismu, konkrétně Frederyka Chopina, kterého hodně hraji. Kdysi mně pan učitel zadal Chopinův valčík
a moll, což je taková základní skladba. Mně se to začalo líbit a právě s jeho skladbami jsem vystupoval na různých soutěží. Chopin mně otevřel obzory ke klasické hudbě. Mám ale také rád hudební skladatele Ference Liszta nebo Sergeje Rachmaninova.

Jste prý nejen nadaný, ale také pilný, cílevědomý, v hudbě velice spontánní a máte snahu se dále vzdělávat. Kam byste to chtěl v hudbě dotáhnout?
Třeba touhu vystupovat ve světových koncertních síních zatím úplně nemám. Je to sice hezká představa, ale je to asi ještě daleko. Chtěl bych se hlavně věnovat sólové klavírní kariéře, mít koncerty, na které budou chodit lidi. To je taková moje současná představa.

Máte nějaký klavírní vzor, ke kterému vzhlížíte?
Mezi mé oblíbené klavíristy patří virtuóz Daniil Trifonov nebo Evgeny Kissin či Arthur Rubinstein. Nejvíce ale sleduji interprety Chopina a hudbu období romantismu.

Na jaké klavíry hrajete? Za který byste chtěl usednout?
Doma máme poměrně starý model piana, na němž cvičím. Není to ale mínus, protože pak se lépe hraje na kvalitnější nástroj. V oblibě mám piano značky Yamaha a také světově známý klavír Steinway, který je součástí Pražské konzervatoře, kam v září nastoupím.

Soustředíte se pouze na klasickou hudbu nebo se občas ponoříte i do jiných hudebních žánrů?
Dávám spíše přednost klasické hudbě. Když ale slyším něco, co mě zaujme, s radostí si to občas zahraji.

Máte kromě hraní na klavír ještě nějaké jiné záliby, nebo vás hudba úplně zaměstnává?
Kromě samotného hraní na klavír se věnuji poslechu hudby, která je velkou součástí mého života. Samozřejmě se také vídám s kamarády a občas sportuji.

Pavel Pejchal pohledem svého učitele Víta Havlíčka

Pavel Pejchal je mimořádně nadaný žák. Měl jsem tu možnost učit ho od jeho počátků, tedy od jeho sedmi let. Za tu dobu se vypracoval na velmi vysokou úroveň, která zdaleka přesahuje běžný průměr. Jeho největší předností je spontánní muzikalita. Díky této přednosti, píli i kreativitě získal ocenění na klasických i online soutěžích v České republice iv zahraničí. Pavel je i přes řadu těchto úspěchů stále skromný.

V našich hodinách je vždy velmi příjemná atmosféra a kromě hudby zažíváme mnoho zábavy, protože si velmi rozumíme i po lidské stránce. Mít ve třídě talentovaného žáka je samozřejmě radost. Ale je to také velká zodpovědnost, která vyžaduje daleko hlubší přípravu na hodiny. Jen přípravy na klavírní soutěže jsou časově náročné. Výsledek ale stojí za to. Od září bude Pavel studovat na Pražské konzervatoři, kde úspěšně vykonal talentovou zkoušku. Přeji mu, aby i nadále rozvíjel své schopnosti, dosáhl dalších úspěchů a hlavně, aby ho hudba bavila.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek