EPO1: Fotograf Bohdan Holomíček pokřtil svou novou unikátní knihu

Samotného křtu nového fotografického opusu před pozadím, jež na stěně tvořila obálku knihy se snímkem fotografa z roku 1974, se zhostili společně s Holomíčkem také nakladatel Viktor Stoilov, grafik Robert Novák, ředitel EPO1 Jan Kunze a fotografova žena Eva. S humorem sobě vlastním Holomíček přítomným oznámil, že na tuto chvíli čekal, až majitel Rudolf Kasper promění elektrárnu v Centrum současného umění EPO1. „Proto jsem s knihou tak dlouho otálel,“ řekl k pobavení nadšeného publika, svižně vyskočil na židli, aby diváky pozdravil, poděkoval jim za účast a zároveň je také vyfotil.

„Pořád mám na tuto budovu, kde byla elektrárna a kde jsem v šedesátých letech dva roky pracoval jako provozní elektrikář a také fotil, živou vzpomínku. Byl jsem ve všech jejích prostorách a teď jsem tady zase,“ poznamenal fotograf. Jeho nová kniha přináší na 176 stranách 238 černobílých snímků neopakovatelným způsobem zachycujících první dvacetiletí autorovy tvorby. Jak uvedl, výběr konkrétních fotek pro knihu byl velmi náročný.

„Musím říci, že jsem při tom trpěl, protože jsem tam nemohl dát všechny fotky, které bych chtěl. Nová kniha je v této řadě druhá po Albu Václav zaměřené na Václava Havla. Rozdělená je na etapy tak, jak šel čas. Než vznikla, trvalo dlouho, ale jsem rád, že je na světě,“ sdělil Trutnovinkám krátce po křtu Holomíček s tím, že by byl rád, kdyby projekt těchto knih pokračoval až do roku 2003, kdy skončil s černobílými fotografiemi. „Měly by zahrnovat kapitoly o divadle, přátelích, osobnostech a podobně,“ dodal.

„Výběr fotografií je základ a není to jednoduché. S Bohdanem i grafikem Robertem už nějaká léta spolupracuji a vytvořili jsme si společný způsob výběru, který nám vyhovuje. Tato kniha je chronologickým průřezem Bohdanovy originální a zároveň velmi cenné dokumentární tvorby. Je v ní zachycen nejen jeho život, ale také doba, v níž se pohyboval, je intimní kronikou lidí, s nimiž se potkával a také obrazem všední každodennosti,“ prozradil nakladatel Stoilov a připomenul, že jde o jubilejní 700. publikaci jeho nakladatelství Torst.

Kniha je raritní už tím, že zachycuje úplně první fotografické začátky autora z roku 1958. „K Vánocům v roce 1956 jsem dostal svůj první fotoaparát Smena. Tato fotka není moje první, protože když jsem Smenu dostal, neuměl jsem hned takhle fotit. V její popisce jsem někde napsal Moje první fotka, ale to je legenda,“ poznamenal v nové knize Holomíček. Další snímky mapují rozmanité etapy Holomíčkova života a jeho vidění okolního světa, například srpnovou invazi okupačních vojsk v roce 1968.

„Srpnová invaze mě probudila v Trutnově, kde jsem bydlel v bytě od elektrárny přímo u silnice od hranice. V první vlně jely polské tanky, potom ruské a na sobě měly bílé kříže. Pak už jeden konvoj za druhým s technikou a jenom Rusové,“ vrátil se v knize prostřednictvím své fotografie autor. Kniha Album 1958 – 1977 je prostě neskutečnou podívanou a historickou sondou do dávné minulosti, která má v dějinách republiky neobyčejný význam a je pamětí této země.

Podle historika fotografie Antonína Dufka jsou Holomíčkovy snímky často přirovnávány k deníku, ale jak čas běží, stále více se ukazuje, že je to spíš památník a kronika. „Památník vzniká v komunikaci s ostatními a slouží také jejich paměti. V Holomíčkově případě jde o autobiografii, která se však stává i generační výpovědí. Jeho snímky jsou sice subjektivní, ale mají obecnou platnost a reflektují vzpomínky celé společnosti,“ napsal výstižně o fotografově tvorbě historik Dufek.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová