Kapely se k nám rády vrací, což je nejlepší vizitka, říká šéfka KlonDiku

Nejdřív se zeptám, jak si užíváte letošní zimu v Peci?
Já si zimu začínám užívat o něco později. Začátek sezóny se většinou nese v duchu příprav, a tak se mi listopad plynule přehoupne do prosince a ten zase do ledna, kdy se snažím nadechnout po Silvestru a udělat si trochu prostor sama pro sebe. Letos jsem zvládla jednu velice povedenou šipku do prašanu na konci listopadu po cestě na Jelenky, rychlý noční skialpový výběh na Valšovky a pak přesvědčit Krakonoše, že nám před Skialpujfestem nadělí nějaký sníh, aby bylo na čem závodit při Noci tuleních pásů. Zima pro mne teprve začne.

Kolikrát týdně jste pak na svahu?
Jak postupuje sezóna, tak se snažím čím dál víc. Ke konci ledna už mám většinu startovacích průšvihů za sebou, a tak se mi daří chodit párkrát do týdne ráno na hoďku až dvě, pak se stavím pozdravit na kafe kamarády ve skibarech a jedu do kanceláře. Se sněhovou nadílkou se snažím průběžně skloubit i výlety na skialpech a druhá polovina března je pak za odměnu, hlavně když svítí sluníčko a po ránu je na sjezdovkách přimrzlý manšestr. Přeci jen jsem si sem původně přijela jen zalyžovat a láska k lyžím mě nikdy neomrzela.

Majitelka hudebního klubu KlonDike Michaela Boudová.

Co je nového na KlonDiku? Jak jste se chystali na letošní sezonu?
Poctivě. (smích) Na velké koncerty jsem se rozhodla pro zásadní změnu a investici do kvality zvuku a nově spolupracuji se zvukaři z trutnovského Uffa. Pevně věřím, že si to užijeme všichni. Kritizovaný Staropramen jsem vyměnila za Budvar, což je dle ohlasů snad také změna pozitivní a v průběhu letní sezóny jsem vyměnila provozní, technika a správu ubytování, čímž jsem si to chystání sezóny značně zkomplikovala. Na druhou stranu jsem za změny ráda, protože věřím, že jsou vždy k lepšímu.    

Několik akcí a koncertů už máte za sebou. Jak byste to zatím shrnula? Byl zájem?
U koncertu PSH byl zájem až překvapivý, takže se nám stalo, že jsme na webu informovali, že vstupenky na místě budou. Jen za dva dny před koncertem jsme prodali přes 150 vstupenek takovou rychlostí, že jsme tu informaci na webu ani nezvládli upravit a už to bylo vyprodané. Tímto bych se rovnou ráda omluvila všem, kteří počítali s tím, že přijedou na PSH a už na ně nevyšlo místo… Klidně si napište do kalendáře PSH 28. 12. 2024 a pohlídejte si vstupenky. (usmívá se) U ostatních koncertů byl zájem víc předvídatelný, ale taky vyšly fajn a užili jsme si je, stejně jako celý víkend se Skialpujfestem a Nocí tulenních pásů, kde byla parádní atmosféra a taky už se těšíme na další ročník. 

Teď jsou před návštěvníky vašeho klubu ještě více než dva měsíce nabitého hudebního programu. Věříte, že zaujmete a najdou si lidé cestu na KlonDike?
Věřím, že jsme za posledních pár let ukázali, že umíme dělat pěkné koncerty i zábavu a návštěvníci se k nám rádi vrací a vrátí se i letos. K tomu se samozřejmě snažíme zaujmout i širší publikum, než je naše aktuální a stále pracujeme na tom, jak o sobě dát vědět, dělat program pestřejší, bar lepší, příjemnější a rychlejší. Vcelku jsem ráda, když nejsme zaseknutí na jednom místě a je fajn, že kolem tohohle businessu je stále co vymýšlet.

Některé kapely můžeme v klubu slýchat už řadu let, jsou však letos mezi nimi nějací nováčci?
Každý rok se snažím, aby byli i nováčci, a je to tak i letos. Vždycky je to trochu výstřel do tmy a dost to v kanceláři řešíme a bavíme se o tom, jak to může působit a jaké má ta konkrétní akce šance na úspěch. Letos byli nováčky PSH, a to velice úspěšně, a ještě nás čeká Ventolin, O5 a Radeček a Krausberry. Je to opět takový průřez žánrů. 

Jaké je pro vás v dnešní době dohadování podmínek, za kterých v klubu vystoupí?
Dnešní doba na to nemá nijak zásadní vliv, spíš roky, které mám za sebou. Kapely se sem rády vrací, což je nejlepší vizitka. Podmínkami samozřejmě zahýbala inflace i předchozí roky s covidem. Oboje dost změnilo chování návštěvníků a uvědomují si to jak pořadatelé, tak manažeři kapel. Snažíme se vyjít si vstříc, komunikovat a zařídit vše k vzájemné spokojenosti. Vážím si spolupráce, která se nám za ty roky podařilo udržet a věřím, že je to vzájemné.

Mezi největší taháky patří Tři Sestry (17. 2.), jejichž koncert bývá každoročně vyprodaný. Jak to vypadá letos se zájmem o Fanánka a spol.?
Standardně, máme už vyprodáno. (smích)

KlonDike ale nejsou jen koncerty. Kdybyste měla upozornit ještě na nějakou nehudební akci, co byste zmínila?
Z nehudebních akcí nám tu zůstaly stand-up comedy Na Stojáka a filmové festivaly Snow Film Fest a Expediční kamera, které děláme ve spolupráci s místním Intersportem. Dříve jsme tu měli i víc divadel a přednášek, ale po covidu jsem to dost přehodnotila, protože jsou to akce spíše nekomerčního charakteru a bez městských dotací je to bohužel finanční sebevražda. Na konci sezóny pak držíme standardní bál místních hasičů, což je taková třešnička na závěr. Je hezké potkat se ve společenském, často se ani nepoznáváme.

Povězte mi na závěr, na co vy se nejvíce těšíte?
Původně jsem chtěla říct jen „na jaro“, ale pak mi došlo, že to je jen proto, že jsem teď dost unavená a nebylo by to fér. (usmívá) Když se nad tím hlouběji zamyslím, tak se určitě těším na Mňágu a Žďorp a na Poletíme? a na vyprodané Tři Sestry a na párty s klukama z UDG. Jsem zvědavá jak dopadnou Krausberry a Ventolin, kteří jsou tu poprvé. Těším se na vřelé přivítání Adama Chlpíka (Rest), povídání s Matějem Ruppertem, energii Marky z Gaii a až zase všechny holky z okolí potkám na podpatcích na hasičském bálu. Těším se na zaplněný klub, který si prosí přidat ještě další písničku a těším se, jak si po každém koncertě ve tři ráno sednu do kanceláře a jsem vděčná za to, že to všechno dobře dopadlo. Těším se, že vezmu v dubnu svojí super partu na teambuilding, raději někam do Polska, ať neděláme ostudu v Peci (smích), a to už jsem zase u toho jara. A taky se těším na to, že si v únoru a březnu najdu čas chodit víc na lyže.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová