Malíř zve na piknik do exoticky osobního Chrámu přátel zeleně a zahrad

A to je právě to, co by divákovi mohlo připomínat něco z jeho života, na co už mohl dávno zapomenout a tím ho pohltit. Dramatické epizody, mnohdy banální, ale zaplňující každodennost, se stávají součástí tajemné svatyně, která láká ke vstupu, aby spojila rozmanité všední příběhy plné nečekaných zvratů s tím, že na konci může být nečekaná pointa. „Jde o mladou a svěží malbu. Umělcova plátna tvoří onen chrám banality, staví ji na odiv, ne však proto, aby ji tvůrce na svých plátnech oslavoval, ale upozornil na ni,“ řekla výstižně ředitelka městské galerie Lucie Pangrácová.

Malíř Horálek je znám tím, což je vidět i na současné trutnovské výstavě, že s plátnem často zachází neobvyklým způsobem. Používá atypické formáty, někdy prořezané nebo podsvícené. „Tak je tomu také v případě konvolutu maleb, který dal název celé výstavě. Je namalován na stěny rodinného stanu. Právě ten představuje onen chrám milovníků zeleně, svatyni mladé české rodiny na cestě za dobrodružstvím a idylou,“ vysvětlila ředitelka.

Umělec se také dokáže od malby odklonit v tom smyslu, že figury jsou často polstrované, pracuje s metodou asambláže, používá různé netradiční nátěry, balicí papíry, peřiny, vánoční světýlka a podobně. Ty poté nechává vstoupit do svých obrazů a hrát všední roli tvořící ve výsledku nevšední malířský počin. Horálek rovněž pracuje s tématy malířské historie. Jakýmsi jeho inspiračním podkladem pro běžné koupání v bazénu může být klidně obraz Paula Cézanna Velké koupání.

„Jeho plátna expandují do prostoru, malba se stává díky šitým prvkům mnohdy poměrně hlubokým reliéfem. Plátno nahrazují předměty všedního dne, které se stávají obrazovou plochou,“ uvedla Pangrácová. Je to zkrátka nevšední podívaná do originálního světa vytvořeného originálním malířem.

Směřování Vojtěcha Horálka, absolventa Akademie výtvarných umění v ateliéru Michaela Rittsteina, jak před lety napsala pro časopis Art Antiques Kateřina Tučková, je v určitém smyslu fascinující především tím, že se zaobírá tématy, která jsou pro většinovou společnost málo zajímavá. „Zcela se vyhýbá trendu angažovanosti, jeho díla jako by chtěla rezignovat na světonázor autora i diváka a nechtěla mít s „kolektivem“ nic společného. Jako by byla určena jen tomu, kdo je vyrobil, případně několika dalším podivínům, kteří chtějí Horálkův uzavřený svět dodat,“ dodala Tučková

Malíře nezajímá zpracovávání velkých a angažovaných témat. Mnohem zajímavější a důležitější se mu jeví jakási osobní, interní exotika, kterou  nachází třeba v podstatě trampingu a trampské písně. „Na základě takových inspiračních zdrojů se pak snažím vytvořit díla s poetikou, která je postavena na příbězích skrytých v útržcích a detailech prostředí kolem mě. Myslím, že podoba výsledných produktů má také co do činění s terapeutickými funkcemi umění, které mi umožňuje únik před divočinou okolního světa – ať už je to útěk do zdí kutilovy domácí dílny, nebo do nezkrocené přírody pár kilometrů za Prahou,“ okomentoval svou práci autor, jehož výstava v městské galerii potrvá do 6. dubna.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek