Čtvrtek

26. listopadu 2020

Nyní

-2°

Zítra

Svátek má

Holky, kdybych vás nic z tý matematiky nenaučil, tak tohle si pamatujte

22. 11. 2020

page.Name
V noci z 1. na 2. listopadu v noci jsem nemohla zabrat, přemýšlela jsem nad distanční online výukou, která mě další den s mými prvňáky čekala, až jsem spaní vzdala a šla si číst. Při tom jsem zabrousila na internet, kde mě uhodila do očí zpráva, která mě dokonale probrala. Náš milovaný matikář z gymplu, pan profesor Karel Hybner, už není mezi živými. Osobitá postava trutnovského gymplu, každým coulem originál.

Kolik mu vlastně bylo? Když jsme přišli do prváku, říkával, že život začíná teprve v jedenapadesáti. Panebože, v prváku jsme byli před šestatřiceti lety! To už je pravěk. Dnes se blížíme k tomu kýženému věku, kdy začíná život, my. A uteklo to jako voda.

Hlavou mi běží vzpomínky. První setkání někdy v červnu před vstupem do prváku. Naše dvorská partička stojí v přízemí pod schody a k nám přistoupí holohlavý chlapík v hnědém manšestrovém saku s otázkou odkud, že to jsme. Ze Dvora, odpovídáme. Zvedne obočí a ptá se, a proč vy ze Dvora chcete jezdit do Trutnova, když má dvorské gymnázium takovou krásnou aulu. A Lada ihned vystřelí - kvůli zaměření! A jaké jste si vybrali zaměření? Zemědělství! Ty máš ráda krávy? Ne, koně! Aha, dovtípí se zástupce ředitele, ty sem jdeš kvůli mně! Nevěřícně na něj hledíme. Jeho smysl pro humor, pohotovost a životní moudrost zatím nedoceňujeme, stejně jako ještě v tu chvíli netušíme, že před námi stojí v budoucnu náš nejmilovanější profesor, třídní otec, ekvivalent naší třídní matky Dany Kubečkové.

Teprve v září zjišťujeme, že nás bude mít na matematiku, i tuto skutečnost v onu chvíli nejsme schopni vůbec docenit.

Po pár hodinách však chápeme, že máme prostě kliku, že tenhle člověk do nás tu matiku našlape, i kdyby čert na koze jezdil. A nejen to, naučí nás to s grácií sobě vlastní a přidá k tomu obrovské know-how. Jak vychovávat své děti. Glosování poměrů ve společnosti. Obrušování různých výstřelků, vysvětlování, formulování názorů, a to vše za jeho nenápadné i nápadné asistence. K tomu spousty vtipných historek a dnes bychom řekli bonmotů, ohlížení se do historie, rozšiřování našich obzorů a občas se stal i věštcem.

To vše mě poměrně brzy vedlo k tomu, že jsem si začala jeho vtipné výroky zapisovat. Samozřejmě, mnohé byly vtipné jen pro nás a danou chvíli, ale mnohé jeho myšlenky a postřehy byly naprosto nadčasové. Asi ve třeťáku mi na to přišel, sešit zabavil a donutil mě zápisky, které se prolínaly celým sešitem matematiky mezi zápisky, vygumovat. Od té doby si už na mě dával pozor, a já byla nucena místo sledování matematiky sledovat pozorně jeho výroky a ty si hned poté, co vyšel ze třídy zapsat, abych nezapomněla… Naštěstí se činili i spolužáci, kteří mi po hodině odevzdávali to, co pochytili, ale znáte to, vždycky je nejlepší si zapsat podle svého. Některé jeho výroky se staly okřídlenými a dnes je používáme nejen my, ale i další členové našich rodin.

Karel Hybner nás vychovával při každé možné i nemožné příležitosti, vysvětloval, nenásilnou formou poučoval se slovy „…a holky, kdybych vás nic z tý matematiky nenaučil, tak tohle si pamatujte…“ To si pište, pane profesore. Vím, nikdy jste nechtěl, abychom vás tak oslovovali, protože profesoři jsou jmenováni prezidentem republiky, ale přesto, pane profesore, věřte, že jsme si mnoho z vašich moudrých slov k srdci vzali a řídíme se tím celý život. Pro některé z nás jste se stal profesním vzorem, pro všechny pak vzorem lidským. Věřte, pane profesore, že na vás nikdy nezapomeneme a kousek z vás bude vždy někde uvnitř v našich srdcích. Děkujeme cám za vše, co jste pro nás udělal a jak jste nás vedl. Dnes se snažíme podle Vás vést své děti a někteří z nás i své žáky.

Vážený a především milovaný pane profesore, ať je vám země lehká!

Pavlína Špatenková,
4.A maturitní ročník 1988