Molnár: Žádejme naplňování ideálů od politiků, i od nás samých

Před 102 lety vzniklo Československo. V rozměru roku 1918 trvalo jen 20 let. V jeho poločase se narodili moji rodiče, to znamená, že když jim bylo deset, dvanáct let, začala padesátiletá etapa systémů, které oslavovat nelze a připomínáme je jako odstrašující příklady. O nich ale mluvit nechci. Těch deset let života mých rodičů bylo deset let zásadních, formovaly jejich názory, jejich pohled na svět, vzpomínaly na ně v dobrém.

Dvě věci bych rád o té první republice řekl: vznikla na ruinách rakousko-uherského mocnářství, což byla země mnohonárodní a mnohých národnostních nespravedlností. Ani První republika nebyla v tomto ohledu asi úplně ideální, ale minimálně Masaryk se o spravedlnost v tomto ohledu pokoušel, takže na něj i sudetští Němci vzpomínali v dobrém.

Československo bylo zemí mnoha národů a tudíž také prolínajících se kultur, a nelze než závidět a vzpomínat, protože národní stát, který byl po druhé světové válce ustaven, a který ještě po rozpadu Československa, zostřeněji žijeme dnes, není dobrý nápad - u mnohých vede k nepřípustné xenofobii.

Takže vzpomínám, ačkoli jsem je nezažil, na soužití Čechů, Slováků, Rusínů - Huculů, Němců, Maďarů, Poláků, Židů, Romů. My jsme je nakonec chtěli, chtěli jsme s nimi žít - příklad František Kriegel, to je ten, co v Moskvě v roce 1968 nepodepsal - původně haličský Žid, který patřil do Polska - nemohl tam studovat, protože v Polsku měli numerus clausus - jen omezeně mohli studovat na univerzitách - přišel do Prahy studovat na německou univerzitu - žádný numerus clausus jsme neměli, a natolik ho situace oslovila, že se naučil česky tak, že opravoval svou sekretářku.

Druhá věc - byl to stát neideologický. A přesto s úžasnou snahou dávat prostor věcem, které ho přesahovaly, aniž by je příliš pojmenovával. Možná mi není úplně rozumět - ale byla to země, která usilovala o sociální smír, byla to země, ve které o sebe třely různá náboženská vyznání, a přesto usilovala o jejich porozumění.

Mottem, se kterým Masaryk, protože on je zásadní postavou Československa a jeho vzniku, vstupoval do politiky, bylo toto: Ne Caesar, ale Ježíš. Tedy ne rozpínavost, dravost, moc, násilí, ale prostá služba a služba a služba. Chcete-li to jinak, pak je to blízké Havlově Pravdě a lásce.

Jsem si vědom toho, že mnozí tyhle věci pokládají za politický kýč a také toho, že jsou mnozí kteří svým podvodným jednáním z Ježíše a jeho cesty a z pravdy a lásky pouhý kýč udělali. Tak to udělali, že sice pravdu a lásku a Ježíše v ústech měli, ale fakticky se chovali jako Caesar. Není se co divit, že nastoupili dravci druhu nejpadlejšího a nejpodlejšího, kterým chybí i Caesarova státotvornost.

Tahle hesla - Ježíš, ne Caesar a Pravda a láska - to za nás nikdo neudělá, není to tak, že by to jen Masaryk a bylo to dobré, že přijde nějaký mesiáš, který by to vyřešil, že si zvolíme zachránce. Ta první republika byla plná lidí, kteří se toho ideálu chopili a žili jej - předně to asi tenkrát byli učitelé, převážná část inteligence, ale také úplně prostí lidé, četníci, dělníci, rolníci, kteří touhle myšlenkou byli zasaženi a žili ji. V tomhle jsme úplně ve stejné situaci. Mluvíme o demokracii - demokracie je plná odpovědnost každého jedince naplněného ideou Ježíš a ne Caesar, nebo chcete-li Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Před 102 lety řádila pandemie španělské chřipky. Mám nápad: co takhle v době pandemie covidu 19 se navrátit k ideálům, na kterých vznikal tento stát a žádat jejich naplňování od politiků, i těch, kteří do politiky vstupují a předně od sebe samých. Jde to i navzdory pandemii.

Přeji vám a naší zemi vše dobré!

Tomáš Molnár