Čtvrtek

21. října 2021

Svátek má

Za mřížemi aneb Psí útulek Dvůr Králové nad Labem

15. 6. 2021

page.Name
Po zralé úvaze jsem se rozhodla zveřejnit svoji negativní zkušenost s útulkem ve Dvoře Králové nad Labem. Ještě před tím jsem pátrala nějakou dobu mezi známými i veřejností na sociálních sítích a zjistila, že zdaleka nejsem sama. Sešlo se nás, lidí, kteří chtěli pomoci pejskovi z útulku a adoptovat ho – bohužel bez úspěchu, hned několik. Toto nelze přejít jen tak a dělat, že je vše v pořádku. Není! Psi jsou jako rukojmí, na svět koukají přes mříže a přitom mohli být dávno součástí milujících rodin.

Výpovědi moje i dalších lidí jsou zde:

Ludmila Horáková

Když jsem byla na dovolené u Dvora Králové, viděla jsem v nedaleké vesnici psa, který žil v katastrofických podmínkách (stál na střeše své boudy a do půlky boudy měl své výkaly). Vše šlo ze začátku velmi dobře. Zavolala jsem na Krajskou veterinární správu, ta pejska Maxe majitelům odebrala a odvezla do útulku ve Dvoře Králové. Byla jsem moc ráda, že jsem Maxe vysvobodila, a tak mu dala šanci najít nový, důstojnější život. Leč jsem se velmi mýlila svým počinem a nesmyslným chováním. Nevěděla jsem, že způsobím jeho smrt.

Poté jsem našla pro něho vhodného chovatele, který má dům a velké zkušenosti se psy. Volala jsem do útulku a sdělila, že mám pro Maxe zájemce a že si pro něho přijedeme. V útulku ve Dvoře Králové mi však bylo sděleno: že Max je v ochranné lhůtě a že mi ho nemohou vydat. To už byl v útulku asi dva měsíce! Poprosila jsem v útulku paní, jestli by byli tak hodní, až bude možné Maxe si vzít, aby mi dali vědět, abych stále netelefonovala. Kdy to bude možné, mi vůbec totiž nesdělili. To datum bylo jaksi záhadné! Ale paní přislíbila, že se mi určitě ozve. Tak jsem čekala měsíc, dva měsíce, tři měsíce, snad i čtyři měsíce – nikdo se neozýval.

Pán, co si chtěl Maxe vzít, mne urgoval, abych do útulku zavolala, co se děje? Když jsem po třech až čtyřech měsících zavolala do útulku s tím, že čekáme, kdy nám zavolají, abychom si Maxe vzali, pan Antonín (nyní už vím, jak se jmenuje) mi sdělil, že Maxe už dali do péče. Když jsem se zeptala, jak je to možné, že jsme ho chtěli my, a byli jsme dohodnuti, že mne budou kontaktovat, odpověděl, že Maxe dali příbuzným/známým původního majitele, který psa týral.

Když jsem se dále opravdu velmi strmým a dlouhým způsobem pídila, co se se psem Maxem stalo, dozvěděla jsem se, že náhradní majitel dal Maxe utratit - kvůli agresivnímu chování. Max nikdy agresivní nebyl! To jsem věděla hlavně od paní veterinární správy. Po dalším shromažďování informací, i přes média, přes různé další informace, jsem došla k závěru, že agresivní psy vytváří zřejmě majitel útulku. Úmyslně je zadržuje, aby bral co nejdéle poplatky a také, aby za psa platili co nejdéle původní majitelé!

Po nějaké době (konkrétně 30. 1. 2021) volala moje známá do útulku ve Dvoře Králové, že by měla zájem o nějakého psa z útulku. Pan Antonín odpověděl, že žádného k vydání nemá. Když mu řekla, že na stránkách MÚ viděla asi 3 pejsky v nabídce, tak ji sdělil, že jeden je agresivní a druhý je také agresivní... Poté se přiznal, že nějaké psy sice má, ale nemůže je vydat, jelikož čekají na jakési nařízení správního orgánu a ti se nemohou nabízet.

Útulek ve Dvoře Králové neprůstřelný a získat z něho nějakého psa je naprosto, ale naprosto nemožné!

Pes nejvěrnější přítel, z.s.

Kříženka AST Sára byla pod spolek Pes nejvěrnější přítel přijata v květnu roku 2020. Sára byla od října 2019 v útulku ve Dvoře Králové, kam byla umístěna po odebrání původním majitelům. Po dobu pobytu v útulku se její zdravotní stav nijak neřešil a jediná poskytnutá veterinární péče bylo očkování vzteklinou a čipování. Pobyt v útulkovém kotci bez adekvátní péče vůbec neprospěl jejímu zdravotnímu stavu a psychice. Také byla zvyklá na pobyt v bytě a v útulku byla nucena pobývat v nezateplené boudě ve venkovním kotci. Po příjmu do péče spolku nebyla fenka schopna chůze bez opory, měla úplně atrofované svalstvo a ušla maximálně šest kroků bez toho, aby se zhroutila na zem. Po celých sedm měsíců od příjmu do útulku, žila Sára v bolestech, které ji vysilovaly a braly chuť žít a bojovat.

První veterinární prohlídka po příjmu pod spolek, krom atrofovaných svalů odhalila: začínající artrózu v kolenech, v pravém stehnu zarostlou diabolku, v levé noze v oblasti paty zapomenutou chirurgickou sponu, hnijící zuby, útvary na mléčných lištách, na slezině další útvar a bylo nutné odebraní jak útvarů na mléčných lištách, tak celé sleziny. Nejprve bylo potřeba zabojovat o její chuť žít, což skvěle zvládla její dočasná teta a v červnu Sára podstoupila nutné operace. V listopadu se bohužel objevila další boule na mléčné liště a s ohledem na výsledky histologie, která u předchozích útvarů odhalila zhoubný karcinom byla Sára zařazena mezi pejsky v doživotní péči spolku Pes nejvěrnější přítel z.s. Má nyní  veškerou zdravotní péči, kterou však měla dostat už v útulku, na operace mělo dojít mnohem dříve a neměla trpět. Sára dožije milovaná u své dočasné tety, kolik pejsků však dál pobývá v kotci útulku bez jakékoliv veterinární péče?

Markéta Zlatníková

Od prosince 2020 jsem se domlouvala s paní Hoblovou ohledně adopce psa výmarského ohaře a byla mi slíbena možnost jeho návštěvy. Do telefonu mi říkala, ať zavolám za pár dní. Když jsem ji opakovaně volala v průběhu 14 dní, nikdy mi nevzala telefon, proto jsem ji napsala SMS a ona mi odepsala, že se musím domluvit s panem Antonínem. Nechápala jsem proč, když ona mi slíbila dát psa do adopce již v prosinci 2020. Panu Antonínovi jsem volala, ale marně, nereagoval ani na zprávy, a tak jsem jim napsala na útulkový mail - to už byl leden - kdy je možná návštěva psa. Na to mi odepsala paní Hoblová, že na návštěvu výmaráka jsem mohla přijet už od prosince, ale že není k adopci! Tak tohle jsem vůbec nechápala. Přeci když přijali psa do útulku dle webu města DKnL dne 19. 11. 2020, tak museli vědět, že má majitele - což mi napsali do mailu až v druhé polovině ledna (telefonicky jsem s nimi mluvila pouze jednou, pak to již nebylo možné). V březnu mi paní Hoblová volala s tím, že se mohu přijet na psa podívat a dohodly jsme si tedy den návštěvy. Majitel dal zřejmě souhlas k adopci. Opět ale došlo ze strany útulku ke změně termínu a já ztratila úplně důvěru... Domov našel až koncem května díky lidem, kteří se o tomto dozvěděli a chtěli mu pomoci.

Michael Zdenka

Měl jsem zájem adoptovat mladého žlutého křížence nalezeného 23. 12. 2020 ve Dvoře Králové, kterého jsem viděl na Úřední desce MÚ. Zavolal jsem v polovině ledna panu Antonínovi, který vede útulek v DK, že mám o pejska zájem. Odpověděl slovy „Máme ho na stránkách? Pokud je na stránkách, tak tady je. Já vám to z hlavy neřeknu. Musíte si zavolat v pondělí.“ Na stránkách útulku jsem našel jen jednoho malého černého pejska 15 let starého, jiné psy útulek zveřejněné neměl! Zavolal jsem v pondělí. Opět jsem dostal instrukce „Pošlete nám mejla, že máte zájem. Máme 30 lidí v pořadníku na psy. Napište nám mejla a my vám dáme vědět.“ Když jsem se po pár dnech naposledy telefonicky zeptal na žlutého křížence, pan Antonín ukončil hovor: „Víte, co? Polib si prdel!" Do útulku jsem volal celkem asi pětkrát (poprvé s dotazem na jakéhokoli menšího pejska, pak už na konkrétního psa), bohužel bez úspěchu, žádného pejska jsem nedostal. Domov našel až v dubnu. Jednání a vystupovaní pana Antonína se mi zdá divné.

Naděžda Lorenčíková...

...do útulku volala na NO, který byl zveřejněn po 2,5 letech pobytu v útulku, a to jen díky novele zákona - útulky musí inzerovat všechny útulkové psy. Za celou dobu má jediné foto pořízené při příjmu, na webu je dosud bez popisu. Svoji zkušenost s jednáním pana Antonína se rozhodla řešit stížností na MÚ:

Vážení,

ráda bych se s Vámi podělila o zkušenost, kterou jsem získala při komunikaci s panem majitelem útulku pro psy ve vašem městě. Mému známému zemřel tento týden pes, a protože tuto ztrátu těžce nesl, rozhodla jsem se, že se podívám, zda bych mu byla schopna nabídnout nějakého psa z útulku, aby přestal smutnit po své Britě. Do oka mi padl pes, který je v útulku ve Dvoře Králové nad Labem. Prvně se Britě skutečně podobá. Navíc mě zaujalo, že zmíněný pes je v útulku už delší dobu a vlídný domov by si za ty roky v útulku zasloužil. Zavolala jsem na uvedené telefonní číslo a začala jsem líčit svoje přání. Někoho tak nerudného, neochotného a nevraživého jsem skutečně dlouho nepotkala. Štěkl po mě, že se se mnou bavit nebude, že jestli něco chci, tak mám napsat mejla. A ukončil hovor. V tom zájmu, abych psa získala, jsem email napsala, pokorně požádala. Do dnešního dne žádná odpověď. Pes je tam jistě na náklady nějaké obce, kde byl kdysi dávno odchycen, možná je to právě vaše město a městskou pokladnu stojí každý rok strávený v útulku nemalé peníze. Nehledě na utrpení psa, který tráví svůj život v kotci. Pan majitel neměl absolutně žádnou vůli mě vyslechnout, vyhovět mi, natož třeba i jen odpovědět a nějak mě odbýt. Píšu proto, že každý den rozhodujete o prostředcích, které budou vynaloženy na chod vašeho města. Nemluvě o trápení psa, které není zapotřebí. Činí to na mě dojem, že pan majitel nemá zájem o to, aby se pes z útulku dostal. Toť moje zkušenost. Pracovala jsem na pozici tajemnice městského úřadu celých 15 let. Umísťování nalezených psů úřad rovněž řešil. Toto je ale skutečně nevídané. Ráda bych Vás požádala, abyste zvážili, který útulek bude Vaše město využívat a zda se nevyplatí psa odvézt raději do útulku vzdálenějšího, ale do útulku, ze kterého se bude mít pes šanci dostat a navíc nezatíží zbytečnými výdaji městskou pokladnu. Ráda bych Vás požádala, abyste můj návrh projednali na radě města.

Kolik takových zkušeností lidé asi mají? Kolik psů strávilo v útulku zbytečně několik měsíců či let navíc? A co na to občané města, z jejichž daní se toto počínání hradí? Co všechno mohli za ty roky, kdy v útulku mizí statisíce, mít pro sebe, nechám na vaší fantazii...

Ludmila Horáková