Vozíčkáři vyrazili do zoologických zahrad a vlakového muzea

Mini zoo Wenet Broumov

Autorky: členky Maryse P. + Věra J.

Na první letošní výlet se Klub vozíčkářů z Trutnova vypravil na farmu Wenet do Broumova. Na této rodinné farmě se nám loni velice líbilo, a tak jsme se tam znovu vydali, abychom tuto mini zoo podpořili i v koronavirové době.

Využili jsme možnosti zakoupení krmení pro zvířata a už při příchodu bylo vidět, jak se na to zvířecí obyvatelé zoo těší a shlukují se u plotu. S ohledem na to, že se zde smí zvířata krmit, jsou ploty nízké, a tak lamy a velbloudi natahovali svoje dlouhé krky na první krmiče. V části farmy je vydlážděný chodníček, ale k některým zvířatům se musí po trávě, což je pro invalidní vozíky náročnější terén. A také se nám moc nelíbilo, že některá zvířata byla kvůli krmení až agresivní, ostatní zvířata odháněla a někteří z nás to odnesli nějakým tím kousancem. Jedna naše vozíčkářka zažila hrůzostrašný zážitek u lam, o kterém sama napsala.

„Když jsme se vracely, přiblížily jsme se k ohradě lam. Jana je krmila a chtěla dosypat zbytek sáčku do ohrady, a proto popošla dopředu, čehož okamžitě využily lamy. Ačkoliv jsem byla dost daleko od ohrady, jedna prostrčila krk až ke mně, ten se jí záhadně prodloužil snad o metr a začala mě strkat čumákem do ruky. Když nic k jídlu nedostala, přešla na obličej, dala mi pár francouzáků a vztekle funěla. Jakmile to zmerčily její kamarádky, v domnění, že se podává nějaká lahůdka, přiběhly k nám a jaly se mě také olizovat, strkat do mě a už i trochu po zlém se domáhat nějaké dobroty. Já jsem zkoprnělá seděla na vozíku a trnula, kdy si do mě některá kousne. Vypadaly totiž dost nervózně, že mi to tak dlouho trvá a nic ze mě nedostanou. Měla jsem dojem, že se na mě vrhla stohlavá saň. Bylo to asi pět krků a další přibývaly. Celá poslintaná a pobouchaná jsem sebrala všechnu sílu a volala jsem: Pomoc, Jano! Pomoc! Jako chrabrá Xena vrhla se Jana na stohlavého draka a s vypětím všech sil cpala nenažrané hlavy zpátky do ohrady a mě osvobodila.“

Cestou z Broumova jsme se ještě zastavili na obědě v Batňovicích v oblíbené restauraci u Bulánka na jahodových hodech, o které většina z nás moc stála. Při tomto výletě se také ukázali i noví dobrovolníci.

Krmení žiraf v ZOO ve Dvoře Králové

Autorka: členka Eva J.

Další výlet nasměřoval Klub vozíčkářů z Trutnova do zoologické zahrady ve Dvoře Králové nad Labem. V zoo se nás ujal pan Hotový a po vřelém přivítání a rozdání dárků, které připravil ředitel Roček, jsme vyrazili do pavilonu žiraf, kde jsme měli domluvené jejich krmení. Pro nás všechny to byl úžasný a nezapomenutelný zážitek a vzpomínka na celý život. Děkujeme pánům Hotovému a Ročkovi, že nám tuto skvělou akci zajistili.

Poté nám pan Hotový přinesl nádherně zbarveného hada a mohli jsme si ho pochovat. Já jsem se hadů vždy bála, ale tento byl tak krásný a hebký na dotek, že jsem se odvážila si ho vzít do náruče. Bylo to velmi příjemné, jak mi lezl po rukou a šimral mě jazýčkem.

Cestou do posluchárny jsme se zastavili u mangust liščích a náš průvodce nám o nich něco pověděl. V posluchárně jsme si mohli osahat kožešiny různých zvířat, některé byly na ohmat hebké (např. levharta sněžného) a jiné zase drsné (hada). Pan Hotový nám řekl, kterému zvířeti ty kožešiny patří a v jakých oblastech žijí. Také tam byla lebka antilopy a nosorožce, kterého museli v 35 letech uspat kvůli špatnému chrupu, že už se sám nenajedl a měl veliké bolesti. A Věra se nechala vyfotit se sloním trusem, který byl asi měsíc starý a prý voněl senem.

Bohužel náš čas v zoo se pomalu krátil, ale cestou k východu jsme se zastavili ještě u výběhů servala, psů ušatých, gepardů a slonů, kde nám zase o jejich životě něco málo pověděli. U východu ze zoo jsme panu Hotovému moc poděkovali a rozjeli se do Penzionu za vodou, kde většina z nás měla objednanou kachnu, jen dva si dali hovězí líčka na víně. Kachna byla opět vynikající, a tak jsme s plnými břichy odjeli spokojeni domů. A už se těšíme na další skvělou akci.

Výtopna ČD Jaroměř + točna

Autoři: člen Luboš L. s manželkou

Vyjeli jsme za krásného rána směr Jaroměř – vlakové nádraží. Do Jaroměře jsme přijeli o trochu dříve než ostatní v autobusu. Luboš, že ještě neviděl nově předělané nádraží, chtěl se jít podívat do haly. Nájezd pro vozíčkáře tam sice byl, ale bohužel dveřmi se tam nedostal, proto musel kolem celého nádraží na perón a poté se teprve dostal dovnitř. A to už tam byli ostatní a mohlo se pokračovat do železničního muzea Výtopna Jaroměř.

Muzeum se nachází v bývalé výtopně parních lokomotiv. K vidění jsou parní lokomotivy a další historické vozy. Současně zde byly modely železnic. K dispozici jsme měli průvodkyni Anežku Vondrákovou, která nám přiblížila historii místní železnice. Bylo to zajímavé vyprávění a poučení. Moc se všem líbilo, že se mohli svézt na železniční točně, že jim to Jan Roček vyjednal a ochotní pracovníci muzea umožnili. Jednalo se o předsedu spolku Bohuslava Škodu a na točně nás vezl Jan Stankovič.

Počasí vyšlo. A hurá na oběd! Přesunuli jsme se do restaurace Corrado, kde si každý podle chuti mohl vybrat. Bylo to moc dobré a relativně cenově přijatelné. Byli jsme r, že jsme se mohli s partou lidí někam podívat než být stále jenom doma. Jsme rádi, že tento klub existuje, i když je pro nás trochu z ruky, ale fajn lidi.

Dalším výletem by měla být plavba lodí Arnošt v Pardubicích a na září se plánuje výlet do Vrchlabí k záchranářům a hasičům. A ostatní se uvidí dle situace s koronavirem.

„Všechny aktivity Klubu vozíčkářů jsou transparentně financovány. Účetní každý rok vytvoří výsledkovou listinu a finanční rozvahu, které jsou následně zasílány na Krajský soud, kde by měly být registrovány všechny Zapsané spolky, co čerpají jakékoli dotace. Na místě nejsou nepravdivá nařčení, že jsou dotace a sponzorské dary soukromě čerpány ředitelem a dalšími osobami. Navíc MÚ i KÚ vyžadují na dotace speciální vyúčtování. A jakákoli akce s hostem s pohoštěním je placena pouze z členských příspěvků, které hradí i jiné věci,“ uvedl Jan Roček, ředitel ředitel Klubu vozíčkářů Trutnov.

Klub vozíčkářů Trutnov