Sobota

17. dubna 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

Jak mi koronavirus převrátil život o 360 stupňů

24. 2. 2021

page.Name
Chtěla bych jenom přiblížit, co koronavirus všechno dokáže. Ještě před 14 dny jsme jako rodina měli prakticky bezstarostný život. Já byla každý den na home officu, děti byly ve škole (1. třída a 4. třída - dělená s 2. třídou), manžel taky chodil do práce. Téměř denně jsme chodili na procházky do přírody, dělali úkoly a běžné denní činnosti, po kterých se mi teď tak stýská.

Pak jsme jeden víkend jeli k rodičům, kde jsme se bohužel setkali s nakaženým člověkem. Mamka je teď už přes týden v umělém spánku na trutnovském ARO, kde provází každodenní boj s virem. Z taťky, který má sice už 80 let, ale byl defacto soběstačný, je ležák odkázaný na moji péči. Do ústavu ho dát nemůžu, protože by tam zemřel. Nikdy nebyl v nemocnici a lékařskou péči v životě moc nevyhledával.

Já sama jsem diabetik, potřebovala bych se trochu starat sama o sebe, ale na to teď bohužel není kdy. Virus jsem prakticky přechodila, protože jsem nemohla nechat otce ležet samotného v baráku bez pomoci. Musela jsem každý den zatopit v kotli, i když mi ráno většinou bylo dost špatně. Obstarat slepice, králíky, kočky a psa. Pak celý den chodit přikládat, abychom v tom baráku nezmrzli. Zatímco jsem musela nechat děti a manžela doma. Ano, zvládli to, museli. Ale stýskalo se mně i jim. Starší mi občas vyčetl, že s nimi nejsem.

Víte, jak to pro mě bylo těžký? Situaci jsem musela nějak řešit. Teď mám otce doma, ve dne v noci o něj pečuju. Začínám být vyčerpaná fyzicky i psychicky. Nejhorší je, že člověk neví, kdy přijde nějaká změna k lepšímu, jestli vůbec přijde.

Tohle jsem potřebovala napsat, aby si lidé uvědomili, že to fakt taková sranda není. Je mi občas do breku, nějak nevidím to světlo na konci tunelu. Ale pak si prostě musím říct, že se z toho nesmím po…

Bože, jak se mi stýská po mé starém „bezstarostném“ životě.

Víte, jak mi přijdou směšné nekonečné diskuse o tom, kdy se zase otevřou hospody? Bez nich si život představit dokážu, ale nějak si nedokážu představit, že bychom se jako rodina už nikdy nesešli u společného stolu. Kvůli jednomu pitomému víkendu.

Svobodová
hasvobo@centrum.cz
Ilustrační foto: Jan Bartoš