reklama 

Nikdo neví, kdy budou pomoc potřebovat i Evropané, říká Emran

25.11.2015  •  Naši cizinci  • 
čtenost 2125

Trutnov - Z restaurace Istanbul v Trutnově naproti okresnímu soudu se line vůně kebabu. Tuto masovou pochoutku pro hosty připravuje a z kovového trnu odřezává cizokrajně vyhlížející muž. Návštěvníci restaurace už ho dobře znají a říkají mu Abrahám. Čtyřicetiletý Turek Emran Gök je Kurd. Patří tedy k menšině, která nemá v oblastech, v nichž žije, na růžích ustláno.

Nikdo neví, kdy budou pomoc potřebovat i Evropané, říká Emran

„Pocházím z devadesátitisícového města Nusaybin, kde jsem se 1. dubna 1975 narodil. Město leží na jihu Turecka, v provincii Mardin na hranicích se Sýrií,“ říká Emran, kterého však z domova nevyhnala nynější válka. Prostě se v roce 1996 vydal na zkušenou do Evropy a zakotvil v Holandsku. Později s kamarádem přicestoval do České republiky. Začínal v Prkenném Dole u Žacléře. Tam vydržel rok a čtyři měsíce. Pak chvíli váhal, zda se nemá vrátit do Holandska, ale nakonec se přemístil do Trutnova, kde žije už deset let.

Jeho čeština, kterou se učil odposlechem a komunikací s domorodci, není dokonalá, ale o to více temperamentní Kurd rád hovoří. „Než jsem sem přišel, procestoval jsem hodně států. Každý stát má jinou mentalitu, samozřejmě to nebylo jednoduché. I když umím mluvit několika jazyky, čeština mezi ně určitě nepatřila, ale už je to lepší a domluvím se s každým,“ usmívá se. Zpočátku k němu měli Češi odstup, byli opatrní a rezervovaní.

IMG 8777

„Myslím, že tenkrát ještě nebyli moc zvyklí na cizince. Bral jsem je ale srdcem a oni poznali, že mám dobrý charakter. Pak už jsem si našel kamarády a bylo to v pohodě. Samozřejmě mentalita naše a česká je úplně odlišná. Češi jsou více uzavření, nejsou to špatní lidé, ale mají trochu odstup. Je to asi dané tím, že tady dlouho vládli komunisté a lidi mají trochu strach z odlišností. To je muselo poznamenat. Pomalu ale začaly tát ledy. Když zjistili, že jsem úplně normální člověk, tak mě přijali,“ vzpomíná.

Nedokonalá znalost jazyka, jiná mentalita a problémy s vyřizováním různých povolení stála u nečekaných potíží na začátku jeho podnikání v pohostinství v Trutnově, kdy byl, jak říká, napálen. Pronajal si restauraci bez vybavení od člověka, který byl jejím provozovatelem a nikoliv majitelem. „Zaplatil jsem mu 400 tisíc korun. Dal mně smlouvu, ale nebylo tam ani razítko. Zmizel i s penězi a už jsem ho neviděl,“ kroutí hlavou nad svou naivitou Emran.

IMG 8783

Teprve v dubnu roku 2008 podepsal řádnou smlouvu o pronájmu s Českými drahami, které byly tehdy majiteli objektu. Začátky podnikání byly ale podle něj šílené. Pracoval od rána do večera, a přestože měl příslušný diplom ze školy zaměřené na pohostinství, nebyl mu uznán. Musel mít v Česku pětiletou praxi, kterou paradoxně získal u sebe v restauraci.

V Trutnově si před šesti lety našel ženu, s níž má šestiletého syna. Vydrželi spolu čtyři a půl roku. „Chtěl jsem, abychom se lépe poznali, ale bylo na to málo času. Pořád jsem byl v práci. Nakonec jsme se rozešli, ale se synem se stále stýkám,“ vypráví Emran, který má v Trutnově trvalý pobyt a chce požádat o české občanství. I když si musel na Čechy zvykat, dnes už mnohé považuje za kamarády.

IMG 8768

„Češi příliš nepřemýšlejí o budoucnosti. Žijí tak trochu ze dne na den. Také často z drobností a maličkostí dělají zbytečné drama. Je tady ale i spousta slušných, chytrých, inteligentních, zábavných a vtipných lidí,“ vypočítává a dodává, že se mu líbí český, trochu specifický humor. „Je jiný než jinde ve světě. Češi mají rádi zábavu a smích. Umí si ze sebe dělat legraci, a to se mi líbí.“  

Emran alias Abrahám nebyl doma už čtyřiadvacet roků. S rodinou se stýká v Holandsku. Velmi ho mrzí, co se nyní děje v Sýrii a jak se v oblasti zachází s Kurdy.  „Trvá to sto let, co existují problémy mezi Turky a Kurdy.Kurdové jsou rozptýleni nejen v Turecku, ale i v Iránu, Iráku a Sýrii. Jsou často utlačováni, stávají se oběťmi diskriminace. Mluví svým jazykem, a to Turkům vadí, neznají jejich historii. Nevadí mi, že žijeme v Turecku, ale Kurdové by měli získat větší autonomii, to se ale neděje. Teď byl v Turecku atentát, při kterém zahynulo 97 lidí. Turci to svedli na Kurdy, i když je jasné, že to má na svědomí Islámský stát, proti němuž, na rozdíl od Turků, Kurdové bojují se zbraní v ruce,“ upozorňuje Emran.

IMG 8792

Ten pozorně sleduje situaci v oblasti, odkud pochází, i v Sýrii, kde je válka. S tím souvisí i jeho názory na imigraci. „Myslím si, že nikdo nechce ze svého domova odcházet do jiných zemí, kde je odlišný jazyk, jiná mentalita, zvyky a kultura.  Když je ale válka, jako teď v Sýrii, tak je to pochopitelné, že lidi jdou tam, kde je mír a klid. Nikdo v Evropě si nedokáže představit, co ti lidé prožívají. Jsou často bez prostředků, ale chtějí přežít. Domnívám se, že když někdo ze své země odchází kvůli válce, měla by být Evropa vstřícná. Nikdo nikdy neví, kdy stejnou pomoc budou potřebovat i Evropané. Často potkávám Čechy, kteří urážejí cizince, ale nic neví o situaci, o jejich osudu, vůbec je to nezajímá. Nemyslím si, že pro imigranty je Česká republika cílovou stanicí,“ dodal Kurd Emran Gök z Trutnova.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek


 

   

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama