Čtvrtek

1. října 2020

Nyní

11°

Zítra

15°

Svátek má

Čeká zvířátka hon?

28. 6. 2020

page.Name
A bylo po radosti. Každá rada byla teď drahá. Už jen dva dny měli obyvatelé Zeleného údolí na to, aby vymyslili, jak se zachránit. Teď už všichni chápali Zmijáčkův smutek. On sám jako hajný musí přece panstvo a honce do lesa přivést.

Co hon vlastně je, většina z nich znala jen z veselého vyprávění jelena Chytráčka. Ten jediný jej kdysi zažil na vlastní kůži, ale po tolika letech o něm mluvil spíš jako o velké legraci.

Myslivců přišlo tehdy všeho všudy jen pět a nemohli obstoupit celý les. Chytrý jelen běhal z jednoho konce lesa na druhý a honci za ním. Poštvali na něho své psy a poslali za ním tisíce kulí, ale kampak na jelenovy bystré nohy! Odešli s nepořízenou a od té doby byl od nich pokoj. Jenže teď bude lovců a naháněčů tolik, že určitě obstoupí celý les a nebude úniku.

Jen ptáčkové by se mohli zachránit. Mají křídla a mohou kdykoliv odlétnout pryč, daleko, předaleko od tohoto smutného místa. Dobré je, že už nemají holátka. Poslední sýkorky vylétly z hnízdečka před týdnem. Ale co ostatní? Ne, ani ptáčci nikam neuletí. Copak by mohli opustit v neštěstí své kamarády?

Sluníčko pozorně poslouchalo a před sebou stále vidělo tichý les pod opuštěným hradem. Tam by bylo všem dobře. Ale jak tam zvířátka přestěhovat? Nejpozději zítra večer musí odtud všechno živé zmizet. Avšak vozit je po celý den sem a tam po nebi na rozeschlém dvoukoláku by nebylo možné. Kdyby tak mělo svůj stříbrný hvězdný vůz! Ale ten teď patří Měsíci. Přesto se rozhodlo zvířátkům pomoci. Slíbilo, že se zítra ráno na pasece zase objeví. Nejdříve však musí promluvit s Měsícem. Jenže ten teď už asi tvrdě spí.

Rychle naskočilo do vozíku a pobídlo odpočinuté kravky k většímu spěchu. Za hodinu konečně dojelo k domku z bílých cihel. Stříbrný vůz posetý zářivými hvězdami stál jako vždy připravený na dvoře, ale dveře domečku byly zamčené. Nahlédlo okny, ale všechny pokoje byly prázdné. Měsíc doma nebyl. Kde by mohl v tu chvíli být, to Sluníčko nevědělo.

Jindy, kdykoliv projíždělo okolo a zvědavě nakouklo pootevřeným oknem dovnitř, vyspával už spokojeně v modrobíle pruhovaných peřinách a byl by hřích jej probudit. Kde se ale zdržel dnes, bylo záhadou. Na dlouhé úvahy však nebyl čas. Bylo potřeba jet zase dál. Co však řekne zítra ráno zvířátkům? Bude je moci zachránit?

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita