Čtvrtek

26. listopadu 2020

Nyní

-2°

Zítra

Svátek má

Co bude dál?

17. 10. 2020

page.Name
Jak plynuly dny, měnil se hrad den ode dne k nepoznání. Nová střecha, nové podlahy, v každé místnosti bytelné dubové dveře s velkými zámky. Barevné skvrny na stěnách kaple se proměnily v postavy světců. Radost na vše pohledět!

Jen Zmijáček chodil jako tělo bez duše. Den co den stěhoval a odnášel odněkud své věci, aby nepřekážely při práci. S lítostí také pozoroval, že o své domovy přišla většina ptačích obyvatel hradu. Zedníci totiž zazdili všechny dutinky a otvory ve zdech.

I Sluníčko to mrzelo. Většina jiných hradů byla totiž v té době dávno zříceninami, proto hradu přálo štěstí, které ho potkalo. Ale uvědomovalo si, že hajný ztrácí domov. Když bylo vše hotové, přijel zase kočár s dvěma černě oděnými pány. Ti znovu prošli celý hrad a netajili se spokojeností. Jen kohout prý musí z hlásky pryč a seno ze sklípku taktéž. Jeden z nich pak vyndal z brašny velký svazek klíčů a pozamykal všechny opravené a čistě obílené hradní místnosti i s rytířským sálem, kaplí, černou kuchyní a vchodem na hlásku.

Druhý z nich vytáhl kožené desky a podával hajnému krásně ozdobený arch papíru. Od toho dne měl Zmijáček bydlet ve městě a v letních měsících měl na hradě dělat průvodce. Na tu dobu měl připravenou malou komůrku, kam se sotva vešly postel a skříň. O jeho zvířecích přátelích nebylo na papíře ani slovo. Zítra se prý přijedou pánové pozeptat, jak se hajný rozhodl.

Sotva odjeli, vydal se hajný na mýtinu za zvířátky. Přišla všechna. Hned dala hlavy dohromady a společně přemýšlela, co udělat. A tak je našlo i Sluníčko, když se k večeru vracelo domů. Celé dny bedlivě sledovalo, co se na hradě a v lese děje, a vědělo také, co bude dál. O hrad se postarají lidé. Už není a nikdy nebude sám.

Od léta se po lese prohání nové pokolení zvířátek a ptáčků, kteří jsou tu od malička doma, a moc se jim tady líbí. Takže ta, která před časem přivezl Měsíčkův vůz, se mohou vrátit zpátky do svých chaloupek v Zeleném údolí. A hajný? Toho si vezmou s sebou. A při tom zůstalo.

Druhý den hajný oznámil, že se stěhuje, a začal si hned skládat své věci.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita