Návrat do Zeleného údolí

Zatímco si hajný balil věci, putovalo Sluníčko po obloze a mířilo k Měsíčkovu domku. Tentokrát nespal, seděl v kuchyni, četl si ve svém oblíbeném nebeském kalendáři. Rozhodnutím zvířátek nebyl vůbec překvapen. I on věděl své. Na hrad se díval při svých nočních vyjížďkách mnohokrát. Když lidé začali budovat k hradu silnici, bylo mu jasné, že v lese bude po klidu.

Ochotně souhlasil, že zvířátka a hajného odveze. Počasí přeje, jaro právě předalo žezlo létu, žádné starosti s tím nebudou. A tak se za několik dní přesně po roce s malou obměnou opakoval stejný obrázek jako loni. S uzlíčky, ranci a dalšími malými či většími zavazadly stáli všichni na hradním nádvoří a upírali oči k nebi. Měsíček na sebe nedal dlouho čekat. Třikrát zastavili divocí oblační koně na hradním nádvoří. Nejprve odvezl hvězdný vůz všechna zvířátka. Pak naložil Měsíček všechny zásoby a věci. Nakonec se vrátil pro hajného a kohoutka. Na hradě po nich nezůstala jediná stopa.

Pečlivý hajný ještě stačil zamést a uklidit celé prostranství a zajít se rozloučit s dědečkem a babičkou a poděkovat jim za pomoc. I hrad byl v těch dnech smutný. Už si na hajného zvykl. Ale naštěstí je tu Sluníčko a Měsíček a po nich jemu i všem zvířátkům může denně posílat tisíce pozdravů.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita