Úterý

24. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Návrat do Zeleného údolí

24. 10. 2020

page.Name
Ještě to ráno mu Sluníčko zapůjčilo velikánskou oblačnou plachtu, aby do ní zavázal zbytek sena. Do košíku naskládal zbylé konzervy a do několika velkých krabic všechny zásoby jídla a další své věci. Všechna zvířátka mu při tom pomáhala. Teď už zbýval jen nábytek.

Zatímco si hajný balil věci, putovalo Sluníčko po obloze a mířilo k Měsíčkovu domku. Tentokrát nespal, seděl v kuchyni, četl si ve svém oblíbeném nebeském kalendáři. Rozhodnutím zvířátek nebyl vůbec překvapen. I on věděl své. Na hrad se díval při svých nočních vyjížďkách mnohokrát. Když lidé začali budovat k hradu silnici, bylo mu jasné, že v lese bude po klidu.

Ochotně souhlasil, že zvířátka a hajného odveze. Počasí přeje, jaro právě předalo žezlo létu, žádné starosti s tím nebudou. A tak se za několik dní přesně po roce s malou obměnou opakoval stejný obrázek jako loni. S uzlíčky, ranci a dalšími malými či většími zavazadly stáli všichni na hradním nádvoří a upírali oči k nebi. Měsíček na sebe nedal dlouho čekat. Třikrát zastavili divocí oblační koně na hradním nádvoří. Nejprve odvezl hvězdný vůz všechna zvířátka. Pak naložil Měsíček všechny zásoby a věci. Nakonec se vrátil pro hajného a kohoutka. Na hradě po nich nezůstala jediná stopa.

Pečlivý hajný ještě stačil zamést a uklidit celé prostranství a zajít se rozloučit s dědečkem a babičkou a poděkovat jim za pomoc. I hrad byl v těch dnech smutný. Už si na hajného zvykl. Ale naštěstí je tu Sluníčko a Měsíček a po nich jemu i všem zvířátkům může denně posílat tisíce pozdravů.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita