Neděle

29. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Štědrý den

3. 10. 2020

page.Name
Brzy potom se počasí začalo kazit. Se Sluníčkem se viděli čím dál tím méně, až jednou přijelo naposledy. Druhý den nato začal padat sníh. Sypal se od rána až do večera a celý les se proměnil v sněhové království. Ale nikomu to nevadilo, protože nikdo nebyl sám.

Celým lesem se křížem krážem vinuly desítky stop a stopiček a hrad jen pozoroval a hádal, kam šlo které zvířátko na návštěvu. K jeho velké radosti končila většina stop na nádvoří, kde čekalo dobré jídlo. Celý den topil Zmijáček v krbu, oheň praskal a hřál a černou kuchyní se linula libá vůně dobrého oběda.

Tak ubíhal den za dnem, až přišly Vánoce. Na Štědrý den se všichni sešli v rytířském sále. Hajný sbil dlouhý dřevěný stůl a na něj nachystal všechny možné dobroty, jaké jen mohou chutnat zvířecím obyvatelům lesa. Než se setmělo, hučelo to už v sále jako v úle.

Hajný zapálil všechny svíčky v mosazném svícnu a všichni se chystali slavnostně povečeřet. Vtom venku zařehtali koně. Místo večeře se teď všichni zvědavě natlačili k oknu. Na nádvoří stál hvězdný vůz a z něho seskakoval Měsíc, nejvítanější host u štědrovečerního stolu. Po společné večeři pozval Měsíc své přátele na malou projížďku. Zvířátka souhlasila hned, jen hajný zpočátku nechtěl. „Taková nádhera není přece pro mě,“ odporoval.

Nakonec se i on nechal přesvědčit. Nasedli, Měsíc zapráskal stříbrným bičíkem a koně se tryskem rozjeli. Nebo rozletěli? To nedokázal říci nikdo. Hajnému se z toho zatočila hlava. Ale než se vzpamatoval, vůz už zase stál. Kde jsou, to nikdo nepoznal. Nikoho z nich by nenapadlo, že jsou na pasece v Zeleném údolí, odkud počátkem léta uprchli. Malý stříbrný smrček, který tu stál, byl ozdoben pestrobarevnými třpytivými ozdobami, stříbrnými řetězy a na vrcholku se mu pohupovala veliká zlatá hvězda.

Pod ním ležela kupa balíčků zabalených do vánočního papíru, dárky pro hajného a jeho zvířátka. To největší překvapení však čekalo nakonec. Měsíc jim prozradil, že Zelenému údolí už nevládne zlý král, který vyhnal chudáka Zmijáčka, ale že tento kout se od nového roku stává součástí Říše pohádek. Pokud si to hajný a zvířátka budou přát, mohou se kdykoliv zase vrátit domů.

Tak krásný Štědrý večer nikdo nepamatoval. Ale tak rychle se rozhodnout nedokázal ani hajný, natož zvířátka. Už si v novém domově všichni zvykli. Měsíc na jejich odpověď nijak nespěchal. Nasedli do hvězdného vozu a ten je zavezl zpátky na hrad. „Budete-li se někdy chtít vrátit do Zeleného údolí, vzkažte mi po Sluníčku,“ řekl všem na rozloučenou. Zapráskal bičem, a než bys okem mrkl, byl pryč.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita