V hradním sklepě je poklad

Po dobré snídani vzal sekyrku a pilu a sešel dolů do lesa hledat souše. Nemusel chodit daleko. Kousíček pod hradem jich vítr zlomil hned několik. Před polednem už všechny ležely na nádvoří u dřevěné kozy.

Hajný rozdělal oheň a za chvilku se z černé kuchyně linula libá vůně hrachové polévky. Najedl se a na chvilku se posadil venku na lavičku a odpočíval. Jen co si trochu oddechl, zapálil tlustou voskovou svíčku a vydal se na prohlídku sklepů. Narozdíl od ostatních hradních místností byly úplně prázdné. Jen v rohu největšího z nich stála obrovská hnědá truhlice s černým železným kováním a přímo nad ní visel ze stropu šedivý netopýr. Zmijáček si posvítil a prudce vzal za víko. Odskočilo hned a truhla vydala okamžitě své tajemství.

Byla až po okraj plná zlaťáků a stříbrňáků. Tolik peněz Zmijáček jaktěživ neviděl a ani je nikdy nepotřeboval. Služba u krále mu zajistila klidný život. Za to, že se dobře staral o králův les a zvířata, přijel každý den lokaj a přivezl mu dobrý oběd z královské kuchyně. Každý měsíc pak přitáhl na vozíku pytel mouky, kopu vajec, pytlík hrachu, kus uzeného, několik bochníků chleba a mnoho dalších potravin. Jaké štěstí, že přijel těsně před nevydařeným honem a Měsíček nalezl plnou spíž! Kdepak by to všechno za těch pár dnů stačil Zmijáček sníst!

Teď měl na dlouhou dobu o jídlo postaráno. A až bude potřeba, má už teď i peníze na nový nákup potravin na zimu pro sebe i pro svá zvířátka. Nejraději by si byl zazpíval. Jenže v tom nadšení si ani nevšiml, že nedovřel dobře víko a truhla zůstala po jeho odchodu pootevřená.

Vyšel ven, zhasl svíčku a s chutí se pustil do řezání polínek. Všichni ptáčkové, kteří bydlili na hradě, se k němu slétli a nechali si o pokladu vyprávět. Pak se rozlétli po celém lese, aby to pověděli i všem zvířátkům. Nikdo z nich netušil, že hajného vyprávění zaslechla i nenapravitelná zlodějka straka. Hned si umínila, že musí poklad získat pro sebe.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita