Alenka má nápad

To dědeček znal. Celé léto běhal s kosou, aby nasušil seno pro mlsnou a vybíravou kozu. A teď mu ještě ke všemu utekla a s ní i věrný hlídač Hektor. Co se s Alenkou natrmáceli po lese, než je našli. A když už se konečně všichni zase shledali, rozběhl se ten jankovitý pes zpátky a zastavil se až zde na hradě.

Dědeček z toho byl celý rozmrzelý a stesky hajného poslouchal jen tak na půl ucha. O to více zajímaly Alenku. Ze školy toho o zvířátkách a ptáčcích znala mnoho, a proto také hned věděla, jak jim pomoci. Počkala, až se oba dospělí na chvilku odmlčeli, a potom se nesměle ozvala. „Dědečku, my přece máme sena plnou půdu ještě z loňska. A sám jsi říkal, že je ho pro tu naši mlsnou rohatou potvoru skoro škoda. Stejně ho všechno vycuchá pod sebe na zem a pak zašlape do hnoje. Takže bychom ho mohli aspoň polovinu poslat na zimu zajíčkům a srnkám.“

Alenčin nápad se dědečkovi moc nezamlouval, ale nechtěl jí kazit radost. Byla to pravda. Sena na půdě měl děda habaděj. A jak vonělo! Ale bylo už na čase se zvednout a jít domů. Babička čekala s obědem. Slíbili tedy hajnému pomoc, zavolali oba tuláky a chystali se jít domů. To by však nebyla ani prostořeká Alenka, aby chvíli mlčela. Přála panu hajnému dobrou chuť k obědu, a když slyšela, že se chystá teprve něco vařit, pozvala jej, aby šel s nimi ochutnat výbornou babiččinu gulášovku a buchty s mákem.

Tak se vydali domů v pěti. Cestou se ještě zastavili pro káru s chrastím a šiškami, a než Sluníčko dojelo na půl své cesty, stáli na dvorku upraveného domku. Babička už netrpělivě vyhlížela z okna a byla moc ráda, že se konečně našli Lízinka s Hektorem. Hajného hned pozvala dál a naložila mu tolik jídla, že jej ani nemohl sníst. Když odcházel, vyprovodili jej všichni k vrátkům. Pak se za ním dlouho dívali, dokud jim nezmizel mezi stromy.

Ale Zmijáčkovi se šlo dobře. Kromě toho, že si nesl raneček s pěti zbylými buchtami od oběda a plátěný sáček pšenice pro kohoutka, spadla z něho i veliká starost. Už nemusí shánět seno. Celou cestu o tom nadšeně vyprávěl velikému strakapoudovi, který se k němu po pár krocích přidal. Vylétl právě z dědečkovy zahrady, kde každý den proklepával staré ztrouchnivělé jabloně. V dobré náladě se oba vrátili domů. Teď už si nějak poradí. Vše bylo na dobré cestě, ale mělo to dopadnout úplně jinak, než si dobrák hajný představoval.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita