Sobota

31. října 2020

Nyní

11°

Zítra

10°

Svátek má

Ani lišky nezůstanou v zimě bez oběda

26. 9. 2020

page.Name
O několik dní později kolovala lesem další nečekaná novina. Po obědě s ní přispěchala zase straka. Neustále někde šmejdila a hledala náhradu za dva stříbrňáky, které musela s ostudou vrátit.

Jakmile uslyšela Lízinčino vyprávění o Alenčině rozbitém zrcátku, rozlétla se jej hledat. A štěstí jí přálo. Střípky se povalovaly na jednom zanedbaném smetišti. Radostně popadla do zobáku střípek s pěkně vybroušenou kytičkou a letěla se pochlubit celému světu.

Domů to proto vzala pořádnou oklikou až kolem železniční tratě, po níž supěl čas od času také nákladní vlak. A tehdy si všimla něčeho velmi zvláštního. V jedné zatáčce se blýskalo a třpytilo něco moc zajímavého. V trávě i kus v lese ležela spousta zakutálených stříbrných válečků. Na nich byly nalepené barevné papírové proužky s obrázky domácích zvířat a nějakými nápisy.

Chtěla vzít jeden s sebou, ale kdepak by jej unesla. Zalétla tedy na hrad poradit se s hajným a ostatními zvířátky. Kamarádi nad tím udiveně kroutili hlavami, ale hajný se nesmírně zaradoval. „To budou určitě masové konzervy,“ řekl a obrátil se na lišku, lasičky a kuny. „Jestliže je posbíráme, nebudete mít v zimě hlad. Pomůžete mi?“ Všichni, kdo měli rádi maso, souhlasili a hned si běželi nachystat nějaké tašky. I jelen Chytráček nabídl svou pomoc, když slyšel, kolik konzerv tam je.

Hajný mu půjčil jeden z povlaků na polštář, aby toho pobral co nejvíc. S veselou vyrazili a straka je vedla tou nejkratší a nejschůdnější cestou. To byla dálka! Dlouhá chůze zvířátka unavila. Každé z nich uneslo jen dva nebo tři kusy. Nakonec vše zůstalo na siláku jelenovi.

Co donesli, nechali doma. Jen jelen vše přinesl na hrad. Když konzervy vysypal, byla jich pěkná hromada. Všichni přítomní přiložili ruku k dílu a pomohli kulaté válečky odnosit do komory. Jeden z nich se hajný pokusil hned otevřít nožem. Podařilo se. Stříbrná konzerva byla plná masa. Chutnalo všem. Bylo tedy jasné, že se už zimy bát nemusí.

Alena Křivská
autor ilustrací: Jaroslav Cita