reklama 

Snažím se nemarnit čas, prozradil Lukáš Červený, talentovaný muzikant a Král roku

4.2.2019  •  Téčko  • 
čtenost 957

Když se rozhodovalo o Ceně Trutnovinek pro Krále roku 2018, padlo jméno dvacetiletého, velmi talentovaného mladíka Lukáše Červeného z Trutnova. Jeho aktivity v předchozím roce byly neskutečně pestré. Kromě toho, že hraje na housle a klavír, studuje také na vysoké škole a konzervatoři, učí v trutnovské „zušce“ a stál u zrodu symfonického orchestru. Prostě je to skutečný Král a cena mu právem patří.

Snažím se nemarnit čas, prozradil Lukáš Červený, talentovaný muzikant a Král roku

Získal jste už někdy nějakou cenu?
Když jsem byl mladší, byl jsem hodně soutěživý, snažil jsem se být ve všem lepší než ostatní, což se mně samozřejmě dařilo jen do jisté míry. Po čase mě to přešlo, i když jsem získal dost ocenění na různých interpretačních soutěžích ve hře na hudební nástroje i za reprezentaci školy ve vědomostních soutěžích.

Co pro vás znamenají?
Koukám se nejen na to, kdo cenu získá, ale také, kdo ji udělil. Někdy to vypadá tak, že se udělují ceny, aby se udělovaly a všichni byli ocenění. Samozřejmě v mnoha ohledech mají svůj smysl.

Nyní jste jste ve druhém ročníku získal Cenu Trutnovinek a stal jste se Králem roku 2018. Jak to vnímáte?
Udělalo mi to velkou radost. Není to ta cena, kdy se poměřuje, kdo je „lepší“. Vnímám to tak, že práci, kterou tady dělám, má smysl a má to pozitivní význam pro ostatní. Proto se této ceny velmi vážím a je pro mě úplně nová než ocenění v minulosti. Kromě toho si vážím práce, kterou ve městě Trutnovinky dělají a dělají jí skvěle. Jsem rád, že si všimly lidí, kteří se snaží dělat něco pro ostatní a vířit prach ve městě.

O ceně rozhodla porota složená nejen z redakce Trutnovinek, ale také z osobností společenského života města. Rozhodly vaše aktivity v minulém roce. Čeho jste loni z vašeho pohledu dosáhl? Především jsem si vyzkoušel, že jsem zvládnul překonat veškeré hranice, které jsem byl schopen si představit, co všechno jsem byl schopen zvládnout a zorganizovat, i když většina toho byla týmová práce. Akcí loni nebylo málo, byla to taková zkouška toho, co je člověk schopen vydržet a dát do toho dostatek energie, aby se to povedlo. Největší radost mám z toho, že všechno, co jsme načali, se nám přes všechny nesnáze podařilo dotáhnout do zdárného konce.

Je vám teprve dvacet let. Hrajete na housle, klavír, skládáte hudbu, byl jste u zrodu symfonického orchestru, učíte v základní umělecké škole, studujete… Jak to všechno zvládáte?
Nevnímám to tak, že by se to nedalo zvládnout. Už to mám totiž takto nastavené dlouhodobě, řekl bych, že od malička. Po škole se šlo do hudebky nebo na jiný kroužek, nebo se pořád něco dělalo. Spalo se jen v noci. Ono to vlastně i teď svým způsobem pokračuje, akorát ty aktivity se proměnily. Mám to tak, že se snažím nemarnit čas.   

Co konkrétně studujete?
Elektrotechniku na ČVUT v Praze a souběžně s tím hru na housle na hudební konzervatoři v Pardubicích.

Jste muzikant, proč jste si vybral technickou školu?
Je to trochu předurčené, protože v rodině jsou samí elektroinženýři, takže pokračuji v rodinné tradici. Navíc matematika a fyzika byly předměty, které mě ve škole bavily.

Myslíte si, že cena pro tak mladého a úspěšného člověka jako jste vy, může být motivací pro vaše vrstevníky, aby také něco dokázali?
Jsou dvě skupiny vrstevníků. Jedni, které by to mohlo nakopnout, což je skvělé a také doufám, že by to mohlo motivovat i mladší lidi. Je totiž potřeba s různými aktivitami začít brzy a pořád se tomu věnovat. Ať už je to hraní na hudební nástroj, nebo vedení skautského oddílu či sportování. Pak je druhá skupina vrstevníků, která s takovým odsudkem řekne: Červený zase něco někde dostal… To k tomu ale patří a naštěstí takových lidí není moc. 

Jaké to je učit děti v „zušce“, když jste dospělý teprve krátce? Berou vás?
Když jsem loni začínal, tak jsem vedl orchestr a nastoupil do rozjetého vlaku. Kromě toho vyučuji hru na housle. Snažím se sice být autorita, ale zároveň se snažím vytvořit kamarádský vztah. Chci žáka nasměrovat a rozvinout jeho talent, aby se chtěl něco naučit a zároveň ho to bavilo.

Zkomponoval jste muzikál Zuškál, který měl nedávno v trutnovském Uffu velký ohlas. O čem je?
Je to u lidech, vztazích mezi nimi a vztahu ke škole a umění. V muzikálu jsou dvě hlavní postavy – David a Erika. Zasazené je to do Trutnova. On chodí do školy, která je pro něj hodně těžká, tíhne k muzice a rád tráví čas v základní umělecké škole. Erika se do města přistěhovala, dobře se učí, je hezká a když přijde do třídy, tak jsou z ní všichni paf. V průběhu školního roku se jejich cesty propojí, ona pomáhá Davidovi a on ji zasvěcuje do svého uměleckého prostředí. Je to taková vzájemná inspirace a splynutí dvou odlišných světů. Poselstvím muzikálu je, že by se lidé neměli nechat unášet stereotypem, protože existují věci, které je mohou v životě posunout kupředu.  

Chtěl byste se tomuto žánru věnovat i v budoucnu?
V naší základní umělecké škole v souvislosti s muzikálem vznikl tvůrčí tým. Impuls k tomu dali ředitelka Blanka Matysková a její kolega Jaroslav Dvorský. Hodně jsme také spolupracovali s Kateřinou Talavaškovou a Alenou Rodrovou. Na texty k písničkám jsem napsal hudbu a nakonec se sešlo skoro dvě stě účastníků. Nevylučuji, že bych se někdy v budoucnu k muzikálu vrátil, ale je potřeba najít správnou partu lidí, kteří si navzájem sednou.  

V jednom rozhovoru jste řekl: Mým cílem je nemarnit časem a snažit se, aby jím nemarnili ostatní. Každý by měl dělat to, co ho baví a v čem se může rozvíjet. Mohl byste to trochu konkretizovat?
Všechny aktivity, kterým se věnuji, k tomu směřují. Baví mě učit v základní umělecké škole, protože vidím, že většina dětí tam chodí ráda a já je rád podpořím v tom, aby dělaly to, co má smysl, v čem se mohou rozvíjet. Spousta žáků je velmi talentovaná a byla by škoda, kdyby své nadání promarnili. Snažím se rozvinout potenciál žáka tak, aby se něco naučil, měl z toho radost, rád do „zušky“ chodil a nemarnil zbytečně čas. 

Co je pro muzikanta vašeho typu nejdůležitější?
Asi naplnit sál, ve kterém hraji, vidět, že lidi po koncertě odcházejí s nějakým pozitivním zážitkem a jsou rádi že večer strávili s námi muzikanty smysluplně. Jsem rád, že na naše koncerty přijdou místní lidé, kteří náš výkon ocení, což je pro mě i ostatní největším potěšením.

V roce 2015 jste v rozhovoru pro Trutnovinky tvrdil, že byste se hudbou živit nechtěl a rád byste ji měl jako svého koníčka. Platí toto tvrzení stále nebo jste ho přehodnotil?
To platí pořád. Jsem přesvědčený, že být muzikant nebude mým hlavním povoláním a zdrojem příjmů. Jako profesionální muzikant bych asi musel působit někde v centru dění, ale mně se v Trutnově líbí a mám to tady rád. Navíc život muzikantů je docela těžký. Takže bych tady rád zůstal a učil v základní umělecké škole.

Stál jste u zrodu prvního trutnovského symfonického orchestru. Za jakých okolností k tomu došlo?
Symfonický orchestr, který tady vznikl někdy na podzim roku 2016, už vlastně loni v dubnu zanikl, kdy odehrál v Uffu jeden koncert. Byla to taková jednorázová záležitost. Počátky souvisely s absolventskými koncerty žáků, při nichž předvedou, co se ve škole naučili. Obešel jsem tehdy lidi a zeptal se jich, jestli by si nechtěli zahrát v symfoňáku. V Uffu jsme hráli houslový a část klavírního koncertu ruských autorů, dále první větu ze symfonie Tomáše Korbela, který náš orchestr dirigoval, a jednu moji skladbu. Tu jsem si zkusil oddirigovat a všechno dobře dopadlo. Mezi lidmi jsou stále určité tendence, že by se zase mohl orchestr znovuoživit, ale musel by se najít jeden člověk, který by se rozhodl sehnat lidi a dát je dohromady. Reálné to je, ale zatím se o tom spíše mluví.

Máte aktivit a práce nad hlavu. Co na to říká rodina?
Už si zvykla, nebo mi to tak aspoň připadá. Poslední dva roky mám určitou volnost. Už se mě nikdo neptá, proč dělám to nebo ono. Času ale s rodinou, přes všechny moje aktivity, trávím poměrně dost.

Kudy povede vaše další umělecká cesta?
Sám se nepovažuji úplně za špičkového umělce. Nemám prostor ani ambice se rozvíjet tak, abych vystupoval sólově. Spíše bych chtěl zkušenosti, které získám, předávat dál formou koncertů pro místní obyvatele či formou výuky. Chtěl bych, aby v našich končinách kultura pořád žila. Trochu koketuji s myšlenkou, že bych zkusil ještě studovat skladbu na vysoké hudební škole. Teď jsem ale ještě ve třetím ročníku na konzervatoři, která je pro mě hodně přínosná. Mám tam skutečně skvělou učitelku a houslistku Ivu Svobodovou Kramperovou, která je pro mě nejbližší vzor. Uvidíme, jak se rozhodnu, až dostuduji. Je to hudba budoucnosti.

A kam si umístíte Cenu Trutnovinek pro Krále roku 2018?
Asi vybuduji nějakou poličku a tam cenu umístím tak, aby se na ni neprášilo.

LUKÁŠ ČERVENÝ

- narozen 30. září 1998 v Trutnově
- hraje na housle a klavír
- učí v základní umělecké škole
- uspěl v několika soutěžích včetně mezinárodní Prague Junior Note
- stál u zrodu prvního trutnovského symfonického orchestru
- podílel se na úspěšném muzikálu Zuškál
- studuje elektrotechniku na ČVUT a hudební konzervatoř v Pardubicích
- Získal Cenu Trutnovinek Král roku 2018

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

Diskuse

Rádi bychom tu měli slušné diskuze.
Proto se do diskuze mohou zapojit jen přihlášení
členové klubu Moje Trutnovinky s vyzvednutou kartou.

reklama