Neděle

29. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Každý, kdo pomohl ke vzniku SVČ, je určitě pyšný, že se to povedlo

6. 2. 2020

Každý, kdo pomohl ke vzniku SVČ, je určitě pyšný, že se to povedlo 16 snímků
Nebylo sporu. V kategorii Událost roku 2019 získalo cenu Středisko volného času v Trutnově. Desetičlenná porota se shodla, že dokončení a spuštění zřejmě nejmodernějšího centra pro volný čas dětí a mládeže v Česku, bylo loni nejvýznamnější akcí ve městě. „Musím přiznat, že i já si myslím, že otevření nového Střediska volného času je událostí roku. A možná nejen pro Trutnov,“ řekl v rozhovoru ředitel střediska Josef Khol.

Kam dáte cenu Trutnovinek?
Nechlubíme se za každou cenu medailemi, trofeji nebo nějakými uznáními. Ale protože už je to třetí významnější cena, které si nesmírně vážíme, tak uvažujeme například o vitríně nebo nějaké čestném místě v krásné jednací místnosti, kam vodíme hlavně návštěvy, nebo tam vedeme oficiální jednání.

Jste na nové středisko pyšný?
Projekt se povedl natolik, že zvítězili úplně všichni. Od lidí, kteří přišli s nápadem, přes ty, kteří se podíleli na realizaci, až po děti a rodiče, kteří středisko využívají. Myslím, že každý kdo čímkoliv pomohl ke vzniku SVČ je určitě pyšný na to, co se povedlo. Kritiků nebo odpůrců je minimum.

Projekt se evidentně podařil. O kolik jste ale zestárnul než se ho povedlo dotáhnout do konce?
Na jedné straně je to moc hezký pocit, když se něco takového podaří, když jste u významného milníku nebo něčeho, co bude mít trvalejší hodnotu. Na druhou stranu si člověk u takových věcí často ani neuvědomí, kolik to přinese nových starostí a problémů. Takže plusy a mínusy jsou asi vyvážené, s dobrou prací vždycky je potřeba i tvrdá dřina. Takže vyrovnaný účet, myslím, že jsme ani nezestárnul, ani neomládnul.

Jak to vypadá aktuálně se zájmem o SVČ?
Je pořád veliký, nejen od místních, ale i od lidí z ostatních měst. Delegací a návštěv, a tím pádem i reakcí, je tolik, že to je naprosto dosvědčující v tom, že se tady v Trutnově podařilo udělat opravdu významný, ojedinělý a originální projekt. Takže tím pádem můžu potvrdit, že šlo o mimořádný projekt a v našem městě o událost roku.

 

Jsme na počátku roku 2020, po zhruba půl roce ostrého provozu. Jste už plně zaběhlí, nebo ještě ne?
Jsem spokojený s tím, že základ máme, navíc podle snů. Chodí sem spousty dětí, kapacita je zcela naplněná. A hlavní část, tedy že se tady každý všední den věnujeme výchovné práci s dětmi je podle mě naprosto vyhovující. V tomhle můžeme být úplně spokojení.

Ale…
…ale tenhle areál nabízí mnohem víc než jen pořádat tady kroužky a pečovat tady o děti. Dneska víme, že lidi mají spoustu nápadů, co by se tady ještě dalo dělat. Ať jsou to školení, semináře, konference, zážitkové programy, sportovní akce, krajské a republikové akce a celá řada dalších. A v tom je velký potenciál Střediska volného času v Trutnově. Pro nás je nyní asi největší problém v tom, jak to vše sladit a naplánovat, které akce sem opravdu dát a podpořit.

Nestíháte?
Energie a kapacita lidí je samozřejmě omezená. Momentálně je tady velice silná poptávka, s některými akcemi jsme v prvopočátku ani nepočítali, že by se tady mohly odehrávat. S tím se objevily také velké nároky na ubytování a stravování, což se v projektu původně neřešilo. A dnes bychom uvítali, kdyby tady šlo ubytovat až 150 lidí. A taky pro ně vařit.

Odmítnout akce ale asi jen tak nemůžete, že?
Jsme na očích a nejvíc nás prodává to, co uděláme navíc. Každého zajímá, jaká sem přijela delegace, co se tady odehrálo výjimečného a podobně. Prostě o čem se mluví, o čem se píše, co se fotí nebo dokonce točí na videa. Cítíme tlak na to, abychom dělali věci navíc. A my chceme, protože tenhle projekt je něco navíc.

V kolika lidech to zvládáte?
Potřebujeme pro kompletní provoz 135 lidí. Když jsme ještě sídlili na Frimlovce, stačila nám polovina, většinou jen na pedagogickou činnost. Tady nám přibylo hlavně hodně provozních zaměstnanců. Někteří lidé jsou tu na stálý pracovní poměr, někteří třeba jen na dohodu. Z toho asi dvacet je stálých zaměstnanců.

Všiml jsem si, že tady máte hodně mladých lidí.
Mladí lidé jsou pevnou součástí života ve středisku a dnes je využíváme nejen v práci s dětmi, ale potkáte je tady ve veškerých provozech - v kavárně, na recepci, u horolezecké stěny, v údržbě parku, nebo jako součást ochranky. Snažíme se v tomhle mladé vychovávat s tím, že středisko je společný projekt. Jsem rád, že se SVČ stalo veřejným místem a součástí města, a že naopak není nějakým uzavřeným nebo nepřístupným místem.

Kdo chce pracovat v SVČ, tak asi nemůže mít na prvním místě peníze. Předpokládám, že ho především musí bavit práce s dětmi. Nebo ne?
Práce s dětmi je spíš poslání, než zaměstnání. Nejsme organizace, která napíše inzerát, pojďte k nám pracovat, je to u nás hezké, a pak někoho přijme. Už když se plánovala stavba nového střediska, vědělo se, že provoz nepůjde táhnout bez lidí. Proto jsme se v rámci pedagogických činností obrátili na mladé lidi. Už čtrnáct let u nás také funguje klub instruktorů, což je vlastně základ naší personalistiky. Díky němu máme lidi ať na jednorázovou výpomoc, nebo na dlouhodobou spolupráci. Navíc potřebujeme lidi, kteří znají filozofii naší organizace, zdejší atmosféru a způsob fungování. Aktuálně více než třetina našich stálých zaměstnanců v minulosti prošla kurzem instruktorů. To je ideální, kolegy si vlastně vychováváme sami.

Co vám říkají kolegové z podobných organizací z jiných měst? Závidí vám?
Třeba lidé z jednoho z největších středisek v republice, Lužánky - Brno, o nás řekli, že jsme jedno z nejmodernějších českých středisek. Jinak k nám jezdí především kolegové z přibližně stejných měst, a od nich kromě obdivu často zazní něco jako „nedosažitelná meta“. Po všech stránkách, nejen po té naší pedagogické. Město nemělo strach vzít takhle velké peníze a dát do volnočasových aktivit. V Česku není zvykem ani standardem dávat do této oblasti takové peníze. Pro některá jiná města je investice do takového projektu klíčovou překážkou.

Troufnete si odhadnout, jak bude provoz střediska vypadat za dvacet let?
Pracujeme s volným časem a se svobodným myšlením. Jestli něco lidem zůstane i za dvacet let, tak to budou nápady a myšlenky. Lidi budou mít vždycky pocit, že co oni vymyslí, je to nejlepší. A pokud budou mít nějaké místo, kde o tom budou moci mluvit, plánovat to a uskutečnit, tak vůbec nemám o budoucnost střediska strach. Naopak. Věřím, že tu i za dvacet let budou další nadšenci, kteří se budou snažit realizovat další a další nápady. Prostě volnočasovka je fenoném, který má budoucnost.

Zaznělo při předání ceny Trutnovinek:

Ivan Adamec, starosta Trutnova
Vedení a zaměstnanci střediska tady dostali obrovskou příležitost ukázat, jak to mysleli a můžou realizovat své představy v praxi. To je totiž důvod, proč jsme jako město dali do takového projektu peníze. Ne, aby to tady jen stálo, a bylo to hezké na pohled, ale aby se tady děly věci. Teď bude důležité, co se tady bude dít.

Marie Suková, bývalá ředitelka SVČ
Mám z nového střediska radost. Město pochopilo, jaké podmínky jsou potřeba pro činnosti ve volném čase. Vytvořilo tady ve spolupráci s lidmi ze SVČ něco, co jinde v republice není. Díky tomu vznikl skvělý multifunkční areál. Sama jsem celý život usilovala o to, aby byly dobré podmínky pro volnočasovou činnost, aby se dětem ve středisku líbilo, aby bylo hodně instruktorů, kteří chápou filozofii a myšlenku střediska. Podle mě je to úžasné finále a jsem šťastná, že to takhle je.

Martin Rosová, architekta, autorka nového SVČ
Jsem ráda, že se středisko líbí a že dostává ceny. Aktuálně s panem ředitelem řešíme drobné úpravy, protože se objevují další volnočasové aktivity, s kterými se původně nepočítalo, a které je zájem sem umístit. Takže objekt ještě trochu vylepšíme, aby více vyhovoval funkčnímu zrání, kterým se mění.


Pavel Cajthaml

pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek