Objev roku 2019 - Matouš Beier. Nejmladší, nejmenší, nejslabší…

K předání Téčka jsme se symbolicky sešli v loděnici v Poříčí, která už pár let po rekonstrukci dýchá novým životem. I Maty, přestože patří do nové generace zdejších vodáků, má však v živé paměti ty specifické podmínky tehdejšího prostředí. Bylo mu pět let, když tady na Úpě odjel svůj první závod. „U mých dětí je to tak, že vlastně ani neví, kdy s vodou začaly, protože už jako miminka jsem si je bral k sobě do lodi,“ usmál se táta Artur, který je zároveň Matoušovým trenérem.

Na svém synovi poprvé použil spojení, že jeho svěřenec sjezd na divoké vodě kombinuje se slalomem. „Jezdilo se tak dřív, dnes už se všichni specializují. Nám to ale ukazuje, že se to velmi dobře doplňuje,“ vysvětloval, že závodník díky tomu získá jednak vytrvalost i lepší techniku. „Na slalomu se naučíš číst vodu, což se ti pak hodí ve sjezdu,“ doplnil Matouš. Spousta kluků ve vodě prý ztrácí vteřiny tím, že si neumí najít správnou lajnu. A to byl i případ mistrovství světa na řece Vrbas, kde mladík z Krkonoš svými jízdami otevřel oči celému světu.

Měsíc před šampionátem přitom vypadalo všechno jinak. Na rovné vodě na Berounce se konalo MČR, což reprezentační trenéři brali jako takový poslední test. „Dojel jsem úplně hotovej na šestém místě a rychleji už jsem fakt jet nemohl. První mi dal asi minutu,“ vzpomínal závodník Loko, coby nejmladší a nejmenší člen reprezentace, jenž měl v ten moment i nejslabší výsledky. „Tam se ale ještě projevilo, že jsme do té doby jezdili hlavně slalom,“ naznačil táta Artur. Zaměřit pozornost na sjezd se rozhodli teprve pak. „A Matouš sám ví, jak moc trénoval,“ usmál se.

Několikanásobný mistr republiky i účastník Světových pohárů, kterého v jeho nejlepší formě zastavila žloutenka, se synovi snaží do přípravy zařazovat i prvky ze staré školy, které pochytil od takových starých vlků, jako jsou Dušan Horyna či Aleš Marek. Občas jsou sice v rozporu se všemožnými dnešními poučkami, ale jak je vidno, ovoce přinášejí. A tak třeba Matouš, pět dní před odjezdem do Bosny, dostal úkol: odvézt si loď po vodě ze Dvora Králové do Pardubic. Třiašedesát kilometrů. „S kámošem jsme to jeli asi devět hodin, dost často jsme i přenášeli,“ přiblížil prvním rokem juniorský reprezentant své netradiční vyvrcholení přípravy.

Když se o tom dozvěděli trenéři národního družstva, tak se nejdřív chytali za hlavu, ale později jenom žasli a ptali, kde se v Matym vzala taková vytrvalost. „Troufnu si říct, že u nás teď v jeho věku nemá nikdo takové rozložení sil,“ pronesl Artur Beier. Kromě toho, že Matouš dvakrát denně chodil na vodu, tak do toho i dvakrát denně běhal. A právě běh je prý největším pilířem jeho fyzičky, a to nejen v botaskách, ale i na lyžích. Dvě zimy nazpátek mu v tomto směru hodně pomohlo začlenění do trutnovského OlfinCar Ski teamu, kde na běžkách strávil v podstatě celou přípravu.

Do dějiště světového šampionátu se vydala česká výprava týden před startem na soustředění, aby si najezdila vodu. Matoušovi kaňon Vrbas seděl a ve sprintu se cítil skvěle. „Věděl jsem, že mi to jde, a tak jsem si říkal, že bych něco mohl zajet, ale rozhodně ne v tom dlouhém sjezdu,“ vykládal o svých ambicích. Nervózní překvapivě nebyl, ačkoliv nikdy předtím atmosféru takové akce nezažil a ani netušil, jak to chodí... První závod ve sprintu jednotlivců: bronzová medaile! Druhý závod ve sprintu hlídek: bronzová medaile! To bylo entrée na světovou scénu! A největší senzace teprve měla přijít.

Bylo 27. července 2019 a trutnovský singlíř se spustil do peřejí dvacetiminutového sjezdu. Po něm už stáli na staru pouze dva závodníci, ale sprinterští specialisté, od kterých se nečekaly žádné velké věci. Maty si úvodní lehkou pasáž vyloženě užíval, až se divil, že na prvním mezičasu na prvního Francouze ztrácí jen tři vteřiny a s reprezentačním kamarádem Karlem Rašnerem jede na vteřinu stejně.

Pak se řeka rozburácela v kaňonu. Těžká voda. „Tam jsem si opravdu jen ulevoval, zabíhal za vlny a vyhýbal se,“ sdělil k náročné pasáži, kde se ostatní v peřejích, jak zmínil táta Artur, umlátili. Kdežto jeho syn chytře šetřil síly. Ty mu přišly vhod v následující části, kterou tvořily technické rychlé voleje, ovšem velmi náročné na čtení. „Projel jsem třetí mezičas a furt jsem mohl,“ cítil se Maty skvěle. Zpráva z časomíry hovořila, že první tři jedou plichtu. „A já jsem do té doby pořád nejel naplno,“ poznamenal. „Bylo vidět, že na to má. Jel fakt stylově, mělo to švih,“ chválil ho táta, který zrovna tuto část závodu sledoval z raftové základny.

Na rovné vodě do cíle se do toho český junior konečně opřel. Asi 700 metrů před cílem na něj hlavní kouč juniorské reprezentace singlířů křičel, že vede o pět vteřin. „Tak jsem to zkusil rvát dál a do cíle jsem dojel úplně mrtvý,“ vyprávěl. Očima hned hledal výsledkovou tabuli, ale žádnou na břehu nemohl najít. Pak mu Karel Rašner ukázal, že je první. Nikdo to nechápal. Poslední dva závodníci ho z trůnu nesesadili a Matouš Beier se v patnácti stal juniorským mistrem světa.

Je talent? „Určitě, ale já jsem ho hlavně od začátku učil, že jezdíme pro radost. To považuji doposud za nejsilnější motor, a to nejen Matouše, ale celého mého týmu. Jasně jsem řekl, že pokud je to nebude bavit, tak s nimi nebudu ztrácet čas,“ prohlásil Artur Beier a dodal, že svého syna ani nemusí nutit do trénování. On sám si naopak vyhledává nové a nové způsoby. „Chtěl bych závodit do té doby, dokud budu zajíždět výsledky. Až mi to přestane jít, tak bych chtěl třeba cestovat,“ svěřil se úřadující juniorský šampión, kterého v roce 2021 čeká obhajoba titulu v Austrálii. „Připravíme se na to,“ slíbil táta Artur.

V letošní sezoně by si závodník Lokomotivy opět rád vyjel účast v juniorské reprezentaci na singlu a společně s bratrem Alvou i na deblkanoi. Mistrovství Evropy se uskuteční ve slovinském Solkanu. „Tamní trať mi hodně sedí,“ těší se. Dostal i nabídku, že může se seniorskou reprezentací na mistrovství světa a svěťáky do Ameriky, ale to odmítl. „Nechtěl jsem hlavně proto, že ta úroveň je hodně vysoká a já bych se letos chtěl i víc věnovat slalomu,“ nastínil za pár dní šestnáctiletý teenager. V prestižní anketě Kanoista roku byl vyhlášen nejlepším juniorským sjezdařem uplynulé sezony.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek, paveldole.cz