Neděle

5. července 2020

Nyní

16°

Zítra

21°

Svátek má

Vždy se rád zapojil do práce. Pro město, muzeum i školy

10. 2. 2020

Vždy se rád zapojil do práce. Pro město, muzeum i školy 18 snímků
Stejně jako před rokem i letos udělila redakce Trutnovinek cenu In memoriam. Ta označená rokem 2019 náleží za mimořádný přínos v oblasti historie a pedagogiky profesoru Vladimíru Wolfovi. Historik, vysokoškolský učitel, držitel Kulturní ceny města Trutnova z roku 2011 a velký trutnovský patriot zemřel 23. prosince 2019 ve věku 77 let.

Cenu Trutnovinek osobně převzal profesorův starší syn Vladimír (na prvním snímku vlevo). „Vnímám to jako doklad uznání tátovy práce a jeho společenského působení v Trutnově. Určitě by byl velice rád a je škoda, že si nemohl cenu převzít sám,“ prohlásil.

Předání se uskutečnilo v knihovně trutnovského Muzea Podkrkonoší. Je zde řada publikací, do kterých váš pan otec nahlížel, ale také spoustu z nich napsal nebo se spolupodílel na jejich vydání. Jak to na vás zapůsobilo?
Vzpomněl jsem si, že některé publikace a sborníky, které vznikaly už od šedesátých let, jsme vídal v domácí pracovně. Když jsem byl v gymnaziálních letech, tak jsem ji měl s tátou společnou. Měli jsme stoly proti sobě. Táta si ťukal do stroje a já se učil. A vedle toho hrála z rádia Svobodná Evropa. Ty publikace jsme vídával a je škoda, že těch knih nestihl víc.

Víte, na čem v poslední době pracoval?
Už dlouhá léta měl rozpracovaná různá témata. V posledních letech se ale také hodně věnoval trutnovské pobočce opavské univerzity a konzultacím se studenty, takže měl na psaní méně času. Měl rozpracovanou knihu, která měla pojednávat o archeologických výzkumech hrádků a tvrzí na Trutnovsku, které se prováděly od konce šedesátých let do devadesátých let. Bohužel ji nedodělal, což je velká škoda.

Vy jste se jako dítě některých výzkumů účastnil…
Jezdili jsme na víkendové akce, na archeologické výzkumy nebo na sběry pazourků a střepů na polích. Já jako dítě to bral jako výlet. Bavilo mě to, zvlášť akce, které měly celovíkendový charakter. Dělaly se táboráky, hrálo se na kytaru, to mě bavilo nejvíc. Dodnes také díky otci umím správně provést tzv. archeologickou sondu, tedy podle přesných pravidel vyhloubit díru v zemi, aby se mohly zkoumat jednotlivé historické vrstvy.

Nasměroval i vás otec ke studiu historie?
Já k historické teorii až tolik netíhnul, na rozdíl od bratra Ondřeje. Bavily mě spíš ty okolní související věci jako pobyt v přírodě nebo táborničení. Ale bratr je vystudovaný archeolog, nějaký čas pokračoval v tátových šlépějích. Dnes pracuje jako reportér v pardubickém rozhlase.

Jaký byl váš otec člověk?
Přátelský, společenský a komunikativní, rád diskutoval a vedl rozhovory. Ve společnosti se cítil jako ryba ve vodě. Dokázal jednat jak s profesory a politiky, tak rád komunikoval a promluvil s obyčejnými lidmi. Dovedl navázat konstruktivní a věcnou komunikaci s neznámými lidmi, a to i v případě rozdílných názorů. Uměl si je získat. Měl stovky kontaktů s kolegy a přáteli. Měl snahu pomoci lidem, svým kolegům a studentům. Když viděl, že oni mají zájem a snahu něco dokázat, tak je v tom maximálně podporoval. Byl velmi pracovitý i ctižádostivý. Nesnášel podlézání vrchnosti v normalizační době. Byl rovný, přímý a zásadový.

 čtěte také: Jak o sobě prof. Wolf mluvil, když slavil sedmdesát?


K čemu vás vedl?

K lásce k historii, archeologii, k památkám, ke geologii a paleontologii. Táta nás společně s bráchou v dětství a mládí bral na sobotní a víkendové archeologických výzkumy a sběry archeologických nálezů v okolí Trutnova. S tím tedy souvisel oblíbený pobyt v přírodě a poznávání našeho kraje. Také nás vedl k citlivému vztahu člověka k přírodě a krajině.

V roce 2011 obdržel Kulturní cenu města Trutnova. Co pro něj toto ocení znamenalo?
Vždy si vážil uznání od svého města, které měl tak rád a kterému věnoval značnou část své energie. Tehdy jistě cítil pozitivní zpětnou vazbu za své protrutnovské aktivity.

Připouštěl si, že je tak významným Trutnovanem?
Pokud byl táta osloven, rád se zapojil do práce pro město, muzeum, školy nebo do různých projektů.

Které ze svých knih si nejvíce vážil?
Asi muzejních sborníků Krkonoše-Podkrkonoší ze šedesátých let a svého Koldy ze Žampachu. Škoda, že nedokončil svůj záměr napsat knihu o středověkých tvrzích a hrádcích na Trutnovsku.

Kam umístíte Cenu Trutnovinek?
Bude na čestném místě, určitě vedle dalších cen, kterém získal. Maminka určitě bude ráda.

Vladimír Wolf

  • * 4. února 1942 v Jaroměři; † 23. prosince 2019
  • absolvoval gymnázium v Jaroměři
  • vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci
  • v roce 1965 nastoupil do trutnovského muzea
  • pro své politické názory byl v roce 1970 vyhozen
  • pak pracoval jako dělník Archeologického ústavu ČSAV
  • od r. 1974 dělal archiváře v Texlenu Trutnov
  • po roce 1989 působil v městském zastupitelstvu
  • od r. 1991 učil na vysokých školách
  • v roce 1999 se stal děkanem Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové
  • v červnu 2007 dostal za působení ve prospěch kulturního rozvoje města Trutnova a poznávání jeho historie Čestné uznání městské rady
  • v roce 2011 obdržel Kulturní cenu města Trutnova. 


Pavel Cajthaml

pavel@trutnovinky.cz
Foto: archiv rodiny a Miloš Šálek