Čtvrtek

7. července 2022

Nyní

13°

Zítra

13°

Svátek má

O medaile se porveme i v Paříži, slibují Téčky ocenění paralympionici

15. 2. 2022

O medaile se porveme i v Paříži, slibují Téčky ocenění paralympionici 18 snímků
Loni v září jsme si je oba štelovali pro fotku na titulní stranu říjnového magazínu. A letos v lednu jsme je opět potřebovali dostat na společný snímek. To abychom si je vyfotili u příležitosti předávání našich redakčních cen, konkrétně té za mimořádný počin roku 2021. Úspěch Šárky Musilové a Aleše Kisého, paralympijských medailistů z Tokia, nemohl v anketě Trutnovinek zůstat bez povšimnutí.

K předávání Téček jsme zvolili místo, které oba handicapovaní sportovci hojně navštěvují v rámci své fyzické přípravy – sportovní centrum Olfin Car Fitness Horská. Vozíčkáři nemají tolik možností a posilovna je pro ně ideální místo, jak se dostat do kondice. „Chodím sem pravidelně třikrát až čtyřikrát týdně,“ prozrazuje lukostřelkyně Šárka. „A já jsem tady skoro každý den,“ navazuje koulař Aleš.

Oba si spolupráci s fitkem nemohou vynachválit a docházejí sem od jeho začátků. A vlastně ještě dřív. „Je pravda, že většinu věcí tady připravovali i pro nás. Chodili jsme po staveništi a říkali, jak mají třeba udělat záchod a jak přizpůsobit i další věci pro bezbariérový přístup, abychom tady mohli trénovat,“ vzpomíná Aleš. „Nebýt Martiny, Filipa a Michala, kteří nám vyšli maximálně vstříc, tak nejsme tam, kde jsme. To říkám narovinu,“ dodává. Šárka jeho slova potvrzuje. „Ti lidé jsou tu úžasní a hrozně moc nám pomáhají.“

 

Dvojnásobná stříbrná medailistka z paralympiády v Tokiu je aktuálně v plné přípravě před blížícím se mistrovstvím světa v Dubaji (19. – 27. února). Dvoufázová příprava od začátku prosince na přelomu ledna a února přešla do závěrečné třífázové. Střelbu piluje ve sportovní hale trutnovského gymnázia. „Docela to byl problém sehnat nějaký prostor na 50 metrů, ale díky gymnáziu se to podařilo. Trošku jsem se ale divila, když hala ještě voněla novotou a nechali mě tam už střílet,“ usmívá se. Díra od šípu ve zdi tam prý po ní není ještě ani jedna.

Zatímco Šárku čeká vrchol sezony co nevidět, Aleš se před pár dny dozvěděl zprávu, že atletický světový šampionát v Kóbe Japonci nechtějí a zrušili ho. „Asi covid a další věci,“ utrousí poznámku, že jim zřejmě stačila loňská paralympiáda. „Čekali jsme, že se mistrovství přesune někam do Evropy, ale bohužel ho odsunuli na neurčito. Takže já před sebou letos žádnou velkou akci nemám,“ konstatuje úřadující mistr světa. V Kóbe měl obhajovat titul z Dubaje 2019. Závodit bude tak jen u nás a občas vyjede na nějakou evropskou Grand Prix.

„Ale přiznávám, že se na volnější rok docela těším a chtěl bych se víc věnovat regeneraci,“ plánuje, že by letos snad po více než patnácti letech vyrazil i někam na delší dobu do lázní nebo jiné místo, kde by si člověk odpočinul. „Opravdu se chci víc zaměřit na svoje zdraví a ne do toho jít přes sílu, jak jsem do toho chodil několik posledních let,“ dodává 41letý trutnovský reprezentant. Atletiku na vozíku dělá od roku 2003.

Své by o tom ale mohla vyprávět i Šárka, která v Tokiu střílela se zlomenou lopatkovou kostí. A bohužel se naplnilo to, co lékaři předpokládali. Došlo k utržení labra, chrupavčitého okraje ramene. „Není to zrovna moc příjemné, ale na konci března už jdu konečně na operaci, kterou mi odkládali kvůli covidu. Už se na ni docela těším,“ povídá 31letá lukostřelkyně, která za své medailové úspěchy na paralympijských hrách z velké části vděčí i práci fyzioterapeutů trutnovského lékaře Salaje, který se spojil s kolegy v Praze a jako jeden tým ji dávali dohromady.

Museli. Šárka o svou druhou účast pod pěti kruhy nechtěla přijít. „Každá paralympiáda má své kouzlo, a přestože ta v Tokiu byla poznamenaná covidem, budu si ji pamatovat celý život, stejně jako tu v Riu,“ říká. Po brazilském bronzu si ve smíšených týmech s parťákem Davidem Drahonínským polepšili japonskými šípy o stupínek výše. A druhá, naprosto nečekaná, stříbrná radost u Šárky vypukla po individuálním závodě žen.

Vzpomínat na Tokio jen a jen v dobrém bude také Aleš, kterému to po čtyřech předchozích paralympiádách v Aténách, Pekingu, Londýně a Riu konečně cinklo. Bronz bere jako svůj dosavadní největší sportovní úspěch. „Věřím, že pokud nám to zdraví dovolí, a výkonnost, kterou máme, bude ještě lepší, tak se budeme se Šárkou rvát o medaile i za tři roky v Paříži,“ hledí optimisticky do budoucnosti.

A že by si zároveň dělal zálusk i na další Téčko? On jako jediný se totiž může pochlubit tím, že v pětileté historii naší ankety získal ocenění již podruhé. V roce 2019 byl vyhlášen Králem roku. „První Téčko mám na takové malé ikeácké poličce, kam se vejde přesně jedno, takže teď jsem docela v koncích a budu to muset nějak rozšířit,“ směje se. „Je to krásná cena, těžká. Připomíná mi takové hornické kladivo,“ doplňuje Šárka.

Po návratu z Tokia si oba vyzkoušeli, jaké je to se ocitnout ve zvýšeném zájmu médií anebo když vás lidé poznávají na ulici. „Byl jsem na rozhovorech v několika rádiích, což byla zajímavá zkušenost,“ líčí Aleš. Šárka kontruje televizním pozváním do Snídaně s Novou. „No jo, oni vědí, že já do Snídaně s Novou nemůžu, protože je to na mě straně brzo,“ směje se Aleš. „A hlavně v televizi musíš být včas, což je pro tebe někdy dost složitý úkol,“ dobírá si ho při rozhovoru Šárka. Oba si také díky medailím polepšili finančně. Jejich dlouhodobý sponzor Compek Medical Services jim prodloužil smlouvu až do Paříže a zdvojnásobil odměny, za což jsou šťastní. Na půlúvazky byli přijati do Resortního sportovního centra. „Ale že bychom mohli skončit v práci a začít se věnovat jen sportu, tak to ne,“ hlásí Aleš, jehož živobytí se točí kolem administrativy. Šárka rozdává rady v sociálně-právní poradně.

A na závěr vám prozradíme ještě jednu novinku z osobního života lukostřelkyně. Víte, že 16. března se bude vdávat? Svatbu s přítelem Petrem, se kterým se znají šest let, budou mít na Mauriciu.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová
Video: Pavel Cajthaml, Michal Bogáň