Středa

2. prosince 2020

Nyní

-4°

Zítra

-2°

Svátek má

Mobil je moje kancelář, říká tiskový mluvčí hradecké univerzity

28. 3. 2020

page.Name
Vystudoval politologii na Univerzitě Hradec Králové. Je komunikativní, bystrý a pohotový… Současný doktorand Jakub Novák (26) je na své alma mater už dva roky tiskovým mluvčím. Píše nejen tiskové zprávy pro novináře z dění na univerzitě, ale také moderuje rozmanité akce. „Troufám si tvrdit, že jsme jako univerzita v regionu dobře vidět a že propagaci univerzitních i vědeckých témat plníme dobře,“ řekl v rozhovoru pro magazín Salonky.

Proč jste si vybral k vysokoškolskému studiu právě Univerzitu Hradec Králové a konkrétně jaký obor?
Původně jsem vystudoval lyceum na Střední pedagogické škole v Litomyšli. Jestli jsem byl něčeho nepřítel, tak to byla matematika. Hledal jsem tedy něco výsostně humanitního a v Hradci Králové narazil na politologii. Bohužel, hned v prvním semestru jsem zjistil, že je plná matematiky, protože se tam přepočítávaly výsledky odeslaných hlasů na mandáty a podobně. Naštěstí mi to ale vydrželo a zůstal jsem.

Proč tedy zrovna politologii? Zajímala vás už na střední škole?
Na tento obor jsem nastoupil v roce 2012. Moje rozhodnutí ovlivnila osobnost kantora na střední škole, který byl absolventem královéhradecké univerzity. I když se na středních školách často sociální vědy točí kolem základů práva a politologie, on nám ve třetím ročníku dával číst proslulé politology Huntingtona či Fukuyamu a valil na nás už v té době tato těžká témata. Díky tomu byla politologie jasná volba pro moje vysokoškolské studium.

Čím je vám blízká?
Baví mně rozumět procesům, které se v současné společnosti dějí, a dávat si je do kontextu známých teorií a vzorců, jež politologové umějí pojmenovat. Sedět v hospodě a nadávat na politiku umíme všichni, což je takový český folklor, ale mně je blízké hledat prizmatem politologa širší souvislosti.

Jakub Novák

  • narozen 1. dubna 1993 v Chrudimi
  • pochází z Heřmanova Městce
  • vystudoval lyceum na Střední pedagogické škole v Litomyšli
  • absolvoval obor Politologie na Filosofické fakultě Univerzity Hradec Králové
  • studoval obor Politická věda na University of Ghana
  • pracoval v Radiu Černá Hora
  • od února roku 2018 je tiskovým mluvčím Univerzity Hradec Králové
  • žije v Hradci Králové

Jak vám studium šlo a co nového jste se v tomto směru dozvěděl?
Troufnu si říci, i když to možná vyzní jako samochvála, že mi šlo, bavilo mě a chodil jsem na hodiny připraven. Později jsem ale začal být lehce průměrný, protože jsem si nabral tolik dalších aktivit, že ve výsledku šlo studium trochu stranou. Dozvěděl jsem se ale během něho spoustu podstatných a důležitých věcí. Měl jsem to štěstí, že jsem potkal hodně zajímavé osobnosti, jako například doktora Jana Outlého z Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který mě zcela zasvětil do tajů politologie. Nebo jsem také narazil na současného děkana Filozofické fakulty Jana Prouzu, který se stal jedním z mých největších životních vzorů a dodnes jsme přátelé. Prostě, měl je na fakultě štěstí na velké osobnosti.

Pokud vím, studoval jste také v zahraničí. Kde to bylo a jak se to stalo?
V rámci semestrálního pobytu jsem studoval na University of Ghana v Accře, hlavním městě Ghany v západní Africe. Když jsem šel na politologii, tak jsem vůbec neměl tušení, že navazující magisterské studium tady je buď Afrika nebo Latinská Amerika. Čím víc jsme na seminářích mluvili o Africe, tím mě to více zajímalo, a navíc máme velmi intenzivní zahraniční výměnu. Už tehdy jsem zjistil, že tamní mentalita a společenské prostředí jsou zcela odlišné. To mě fascinovalo a rozhodlo, že jsem se vypravil studovat do Afriky. Za měsíc mě shodou okolností čeká další krátkodobý pobyt, tentokrát v Etiopii, kde budu vyučovat studenty.

Předpokládám, že studium politologie se tam od toho našeho liší?
Pochopitelně liší. Zatímco my v evropském prostředí rádi o věcech diskutujeme, moje zkušenost z Afriky je taková, že tamní studenti sedí na seminářích a třeba tři hodiny si dělají spoustu poznámek. My jsme zvyklí si věci načíst a pak jdeme s profesorem diskutovat a argumentovat. Tam to moc není. Kromě toho u nich je výklad politologie hodně zatížen koloniální zkušeností Afričanů. Určitě se přes to přenesli, ale stále se do výkladů a přednášek tato zkušenost promítá.

Hradeckou univerzitu jste úspěšně dokončil a nyní jste doktorandem. Zároveň ale i tiskovým mluvčím své alma mater. Sehrálo v tom svou roli, že nejste zrovna introvertní typ a s komunikací nemáte problémy? Jak jste se k této profesi dostal?
To je pravda, vůbec nejsem introvertní typ, možná je to občas na škodu. Už v době bakalářského studia, někdy v roce 2014, jsem se dostal do Radia Černá Hora, kde jsem začal působit v redakci zpravodajství. Tam jsem získal rozhlasový hlas, tempo a naučil jsem se s hlasem lépe pracovat. Zároveň si mě v té době všimli na magistrátu, kde potřebovali do oddělení vnějších vztahů člověka na pozici asistenta tiskového mluvčího. Málem jsme si tehdy plácli. Když se o této nabídce tenkrát dozvěděl náš pan rektor, domluvil si se mnou schůzku. V ten samý den tehdejší tisková mluvčí univerzity dala výpověď, on mi nabídl tuto pozici, kterou jsem přijal.

Co všechno jste se musel nejdříve naučit?
Mojí velkou výhodou bylo, že jsem byl v době působení v rádiu v kontaktu s tiskovými mluvčími a regionálními novináři. Neznal jsem ale promování témat na univerzitě, začínali jsme skutečně na zelené louce. Za ty dva roky si ale troufám tvrdit, že jsme jako univerzita v regionu dobře vidět a že propagaci univerzitních i vědeckých témat plníme dobře. Je to ale také velká zásluha rektora Kamila Kuči, který našemu tiskovému referátu fandí a věří nám.

Domnívám se, že předpokladem pro vaši profesi je perfektní mluva, ovládání psaného slova a dobré reagování na nečekané situace. Kde jste se učil tyto věci?
Na Filozofické fakultě vedu předmět, který se jmenuje Základy PR a rétoriky. Studenti často přicházejí s tím, že je to naučím. Já jim ale musím se zklamáním říci, že jsem se to nikdy neučil. Jestli ale mám něco shůry dáno, domnívám se, že je to právě vlastnost komunikace.



Mohl byste přiblížit práci tiskového mluvčího? Představte váš běžný pracovní den?
Začíná to každé ráno monitoringem médií. Pak se to liší i ročním obdobím. Momentálně chceme být vidět hlavně pro středoškolské studenty, kteří se rozmýšlejí, na kterou vysokou školu si dají přihlášku. Chystáme tedy dny otevřených dveří, jezdíme na veletrhy vysokoškolského vzdělávání. Nicméně můj primární úkol je prodávat univerzitní témata. Snažím se z jednotlivých fakult vyhledávat to, co zajímavého se tam aktuálně děje a předávám informace novinářům. Uvedu příklad. Nyní se nám s Fakultou informatiky a managementu ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí perfektně daří vytváření webové aplikace, která pomůže zejména důvěřivým seniorům odhalit podvodný e-shop. Nyní je mým velkým úkolem tuto novinku propagovat a dostat ji mezi novináře.
 
Kontrolujete, jak s vašimi texty novináři naloží?
To víte, že ano, právě v rámci monitoringu. Samozřejmě se občas stane, že novináři otisknou celou tiskovou zprávu i s chybou. Musím ale pochválit hradecké novináře, kteří si informace ověřují, když si nejsou něčím jistí. Z čeho jsem ale smutný, a to je bohužel dnešní trend, z obecného poklesu profesionality novinářů. Vyvoláno je to nepochybně tím, že klesá prodej výtisků, redakce jsou hubenější a novináři nemají dost času na investigativnější práci. To se pak mnohdy odráží v obsahu.

Setkal jste se s tím, že vaši zprávu nevhodně upravili?
Ano, stává se to. Nejen třeba záměnou nějakého jména, ale také významově. I když na to zpětně upozorním, nedá se s tím nic dělat, protože na stránkách novin to už vyšlo.

Musel jste někdy svou zprávu uvádět na pravou míru?
Jednou, když u nás zasedala Česká konference rektorů. Byli jsme domluveni s ČTK, že hned, jak bude zvolen nový předseda, dostanou potřebnou informaci na tiskové konferenci. Bohužel rektoři to neudrželi v tajnosti, hned po volbě začali psát známým, dostalo se to předčasně ven a ČTK to neměla první. To byla situace, kdy jsem to neodhadl a považuji to za selhání. Byla to ale zároveň dobrá zkušenost. 

Konzultujete své výstupy s vedením univerzity?
Rozhodně. Není žádný výstup, o kterém by vedení univerzity nevědělo. Vše, co je trochu kontroverzní, probírám nejen s rektorem, ale i prorektory a dalšími zainteresovanými lidmi, kteří jsou dostupní na telefonech a mailech.

Jaké technické zázemí má tiskový mluvčí a s kým spolupracuje?
Úzce spolupracuji s vedením univerzity, což je zhruba šest lidí. Potom se třemi kolegy Referátu propagace a komunikace. Dále pak, a to jsou pro mě nejzásadnější spolupracovníci, s PR koordinátory na každé fakultě. Ti poskytují nejzajímavější informace a témata. Za technické zázemí považuji svůj mobil, kde mám úplně všechno, je to moje kancelář.

Do jaké míry vám usnadňují práci sociální sítě?
Na obsahu sociálních sítích univerzity, které spravuje kolega z našeho oddělení Vojtěch Tuček, se podílíme všichni. V našem případě mají sociální sítě ve všech podobách zásadní význam.

Nepíšete jenom zprávy, ale při určitých událostech i moderujete. Míváte na veřejnosti trému nebo vše zvládáte v klidu?
Jednou jsem učil základy rétoriky na kurzu pro děti. Měl jsem to štěstí, že to bylo ve spolupráci s Terezou Kostkovou. O trémě, kterou mívám, jsme se spolu bavili a ptal jsem se jí, jak se jí mám zbavit. Ona mi řekla, že trémou trpí také a nikdy se jí nezbavila. Vysvětlila mi, že tréma je znak toho, že chce člověk podat dobrý a zodpovědný výkon. Přestože mám za sebou stovky odmoderovaných akcí různého charakteru, jsem zodpovědně nervózní.

Musíte se předtím na moderování připravovat?
Na rozmanité plesy se už moc nepřipravuji. Jsem ale hrdý na moderování vysoce profilovaných akcí na univerzitě typu předávání čestné akademické hodnosti, na které se musím důkladně připravit. Není možné splést jméno významného hosta, představitele Poslanecké sněmovny či rektorů. V tomto případě je příprava skutečně dlouhodobá a nutná.

Děláte si rétorická cvičení?
Rozmlouvám se a aktivuji mluvidla v puse. Občas si v zákulisí projedu pár slovních hříček. Nějaký základní a rychlý rétorický trénink je potřeba udělat vždycky před každým vystoupením.
 
Trpíte profesionální deformací, když například v televizi sledujete nějakého svého kolegu? Hodnotíte jeho výkon?
Ani ne tak kolegy, ale sleduji obecně přítomné odborníky z univerzit nebo hosty. Občas mě štve, že se neumí vyjadřovat a češtině dávají dost na frak. Někdy se i v osobním životě neubráním tendenci něco organizovat, mít pod kontrolou, dávat věcem řád.

Je podle vás občasná odpověď Bez komentáře správná?
Rozhodně je to špatně. Nedává to vůbec obraz vstřícného tiskového mluvčího. Stane se sice, že informaci nemám nebo ji nechci komentovat, ale dá se tomu vyhnout daleko elegantněji než prohlásit ono bez komentáře.

Dává vám univerzita ve vašem projevu, ať už písemném nebo ústním, volnost?
Určitě dává, i když mechanismy kontroly jsou tady nastavené. Lidí, kteří se mohou k věcem vyjádřit, je několik. Určitě ale máme volnost, protože našim cílem je, aby výstupy z univerzity byly všem srozumitelné a jasné. 

O čem jsou nejčastěji vaše tiskové zprávy?
Většinou jsou to vědecké postupy, kterými se aktuálně univerzita zabývá, dále jsou to pozvánky pro novináře na akce, které se konají na půdě univerzity. Našim cílem ale především je upozorňovat na vědu. Protože nám bude vycházet zpravodaj nazvaný Rok s UHK, aktuálně jej otevíráme vědeckým rozhovorem s panem docentem Mísou z Přírodovědecké fakulty, kde nyní řešíme největší vědecký projekt v dějinách univerzity za 90 milionů korun. V něm se pokusíme ukázat cestu ve výzkumu látek a protilátek pro Alzheimerovu i Parkinsonovu chorobu a dalším neurodegenerativním nemocem.   

Co byste poradil začínajícím tiskovým mluvčím?
Mojí perfektní zkušeností bylo, a to bych rád doporučil všem začínajícím tiskovým mluvčím, že jsem obešel všechny novináře v oblasti, osobně se s nimi setkal a mluvil s nimi o jejich potřebách, které se totiž občas liší. Důležité také je, zeptat se jich, co ode mě očekávají, co by je konkrétně zajímalo, co je pro ně důležité. 

Kde vidíte největší přednosti hradecké univerzity? Kam by se naopak mohla ještě posunout?
Bezpochyby největší výhodou je familiární podstata univerzity. V současné domě máme více než šest tisíc studentů. Jdeme cestou, že akademici jednotlivé studenty znají jménem, vědí o jejich aktivitách a zájmech. Díky tomu perfektně individuálně přizpůsobují podstatu výuky. Přátelský přístup ke studentům je velká přednost hradecké univerzity. Naopak rezervu vidím ve sdílené identitě, v hrdosti na to, že jsem studentem hradecké univerzity a ambasadorem této značky. Jdeme tomu teď trochu naproti univerzitním oblečením, různými předměty s nápisy a logy školy. Jde nám o to, aby se univerzita stala srdeční záležitostí nejen pro studenty, ale i akademiky.

Pokud vím, společně s kolegy jste vytvořili pro gymnázia něco na způsob parlamentu.  O co jde v tomto projektu?
U zrodu projektu byl skutečně kolektiv autorů, ale jedno jméno je hlavní – Jakub Tomek. Právě tento kolega totiž přišel s nápadem simulace činnosti Poslanecké sněmovny pro studenty gymnázia a středních škol. Náš Politologický klub se tohoto nápadu chopil, nastudovali jsme jednací řád sněmovny a systém přijímání i schvalování zákonů. Nabídli jsme to středním školám a neuvěřitelně se toho chytlo hradecké Gymnázium J. K. Tyla. Půjčili jsme si zasedačku kraje, studenty jsme rozdělili dle výsledků voleb do politických stran a během jednoho dne jsme demonstrovali jednání sněmovny. Studenti přišli s návrhem zákona, o němž se diskutovalo a pak hlasovalo. Samozřejmě to bylo pojato jako soutěž, takže jsme soutěžili o nejúspěšnější stranu a nejšikovnějšího poslance. Moc rád doteď vzpomínám na šikovného a vtipného studenta, který reprezentoval SPD a přišel se samurajským šátkem na čele.  Právě on vyhrál nejúspěšnějšího politika a dokázal všechny ostatní přesvědčit o zákazu kouření či vystoupení z EU. Pro jeho návrhy hlasovali úplně všichni napříč politickým spektrem. Je to velmi úspěšná akce a zvýšili jsme u studentů vnímání politologie.

Co máte v tomto ohledu ještě v rukávu?
V současné době kolegové z Politologického klubu připravují diskuzi s filosofem, politikem a spisovatelem Pavlem Kohoutem. Chystá se také dlouhodobější projekt pro střední školy, kterým je opět simulace jednání, ale britského parlamentu.

V souvislosti s 30. výročím sametové revoluce vzniklo uprostřed univerzitního kampusu náměstí Václava Havla. Co stálo u zrodu této iniciativy a co ji provázelo?
Úplně na začátku o tom začala mluvit Kristýna Vávrová, kolegyně z Přírodovědecké fakulty. My jsme tento nápad zmínili na studentském plénu a studenti se toho okamžitě chytili. Požádali vedení univerzity, aby se zapojilo do záměru vytvořit náměstí Václava Havla, a kontaktovali magistrát. Volali jsme také Dagmar Havlové, která nám dala souhlas s využitím jména jejího zesnulého manžela a prvního českého prezidenta, potom o této věci jednalo zastupitelstvo. Zastupitelé, až na jednoho z řad KSČM, který se zdržel hlasování, tuto věc odhlasovali. Pak už procesu vzniku náměstí Václava Havla nestálo nic v cestě.   

Neměl by mít někdejší prezident a ikona revoluce spíše svoji stopu v centru města? Jak to vnímáte?
Na zasedání zastupitelstva kolem toho vypukla zajímavá diskuze a padaly tam právě návrhy, aby v souvislosti s Václavem Havlem vzniklo ve městě něco zajímavějšího a výraznějšího. Už v minulosti padaly nějaké návrhy, například se uvažovalo o přejmenování náměstí Svobody po Václavu Havlovi, to však tehdejší zastupitelstvo neschválilo. Bohužel město ani v souvislosti s 30. výročím od listopadových událostí v roce 1989 se jménem Václava Havla bohužel nic nespojilo. Proto jsme se toho chopili my a jsme rádi, že to prošlo.

Hodláte i v budoucnu pracovat na hradecké univerzitě? Nechtěl jste se vydat třeba na cestu profesionálního žurnalisty?
Je pravda, že klasická novinařina mi často chybí. Kdo začne pracovat v rádiu ví, že když se rozsvítí červené světlo, je to zvláštní směsice adrenalinu a pokory, kterou je třeba u toho mít. Ten pocit miluji. Vím ale zároveň, že novináři jsou často něčím limitováni, a to já tady na univerzitě nemám. Mám tady volnější pole působnosti a chtěl bych další čtyři roky na univerzitě působit, protože vize znovu zvoleného rektora Kamila Kuči jsou skvělé, ambiciózní a reálné. Vím, že univerzita je konkurenceschopná.

Čím se zabýváte za branou školy? Co vás baví?
Kromě práce na univerzitě jsem zastupitelem obce Klešice u Heřmanova Městce, kde mám trvalý pobyt, a také předseda kulturní komise. Mým dlouhodobým koníčkem je svobodné zednářství. Tento fenomén mě velmi zajímá a snažím se prostřednictvím hlavně četby do něj proniknout. Mám také přítelkyni, které bych chtěl věnovat více času než doposud. Hodně času rovněž zabírá doktorandské studium. Těch aktivit, kterými se zabývám, je hodně.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Jakuba Nováka