Čtvrtek

29. října 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Místo rodinného auta jsme si koupili balon, prozradil pilot Hembal

25. 7. 2020

Místo rodinného auta jsme si koupili balon, prozradil pilot Hembal 36 snímků
Přicházím k činžovnímu domu v Mánesově ulici v Hradci Králové, který stojí v těsné blízkosti bývalého hotelu Paříž, kde žije se svou rodinou Jiří Hembal, pilot horkovzdušných balonů. Zastavím se u zvonku se jmenovkou a v duchu si říkám, v které patře asi žije.

„Musíte jít úplně nahoru,“ ozve se po zazvonění u vchodu z reproduktoru. Spadl mi kámen se srdce. Pilot balonu přece nebude bydlet v přízemí nebo snad dokonce v suterénu. Na terase bytu pro ti mně sedí muž ve světlém stylovém tričku odkazujícím na jeho vášeň – balonové létání, kterému se aktivně věnuje od roku 2009, kdy získal pilotní průkaz.

Historicky je za počátek balonového létání považován 4. červen 1783, kdy se vznesl horkovzdušný balon bratrů Montgolfierů před zraky dvora Ludvíka XVI. Prvními pasažéry byly ovce, kachna a kohout. A jak se lišil tehdejší balon od toho dnešního? „V těch úplně prvních se topilo slámou a rašelinou, dnes máme výkonné hořáky. Navíc tehdejší balon byl údajně sešitý z látek nebo plátna. V současné době se už používá kvalitní polyesterová a polyamidová tkanina obalu, které vydrží vysoké teploty čistého vysoce hořlavého zkapalněného plynu propanu,“ vysvětluje Jiří, který nerozlišuje, zda se má nazývat vzduchoplavcem či balonářem, ale spíše se přiklání k druhé verzi.  

Vidět letící balon na obloze vzbuzuje často u diváků pocity romantiky a dobrodružství, a to už od dětství. To však nebyl případ královéhradeckého balonáře. Ke své profesi, jak tvrdí, přišel zcela nepoetickým způsobem. „Dva kamarádi, kteří šli do balonového létání spíše byznysově zjistili, že nejsou k mání piloti. Proto mě oslovili, zda bych si udělal pilotní průkaz. Do té doby jsem vlastně pořádně ani neviděl balon letět, nic moc jsem o tom nevěděl, přesto jsem do toho šel, a nakonec se z létání stal pořádný koníček,“ vzpomíná na dobu před jedenácti lety.

Potřebný výcvik prodělal v Balonovém zámku v Radešíně nedaleko Nového Města na Moravě, kde byl hlavním instruktorem dvojnásobný mistr republiky v balónovém létání a současný úspěšný reprezentant a výrobce balonů Petr Kubíček. Tam také absolvoval svůj první tak zvaný seznamovací let. „Byl výjimečný, protože panovaly nádherné podmínky. Člověk si to ale napoprvé příliš neuvědomuje. To přijde až později, když už začne skutečně létat,“ vrací se do minulosti Hembal, který nepociťoval strach, spíše odhodlání. Po dvaceti minutách letu se už totiž chtěl chopit hořáku, balon řídit a ovládat, což se mu splnilo záhy, hned při druhém výcvikovém dnu. 

Před tím, než se rozhodl být balonářem na plný úvazek, ho nic neovlivnilo, a to ani známá Verneovka Pět neděl v balonu. Tu sice četl a dokonce se k ní před nedávnem vrátil, ale nijak zvláštní inspirací pro něj nebyla. „Když ale nasčítám hodiny z loňského roku, dá se říci, že jsem svých pět neděl v balonu odlétal,“ směje se. Stát se pilotem balonu není žádná cesta růžovým sadem. Kromě toho, že musí být adept zcela zdráv, čeká ho výcvik pod dohledem instruktora.

Zatímco teoretická část zahrnuje letecké předpisy, meteorologii, navigaci, komunikaci, aerostatiku a podobně, praktická část šestnáct hodin letu. Po závěrečné zkoušce a zisku pilotního průkazu je budoucí balonář připraven létat na čtyřech typech balonů o obsahu od 3400 do více než 10 tisíc metrů krychlových. Aby se mohl Jiří Hembal vydat cestou pilota a pozvat do koše první pasažéry, bylo nutné mít svůj vlastní. „Místo rodinného auta jsme si koupili balon,“ řekl a pak už nic nebránilo tomu, aby se uskutečnily první lety s pasažéry v koši.

Za ně pilot nese stoprocentní odpovědnost. „Ať se stane cokoli, vždycky je to chyba pilota. Kvůli zvýšení bezpečnost nás balon doprovází auto, které zároveň slouží jako pohotovostní služba,“ uvádí hradecký pilot. Před samotným letem jim přesně vysvětlí, jak bude let probíhat, co je čeká a jak se mají chovat. Předletové napětí, které se pochopitelně často objevuje, z nich opadne a uklidní se. Dotazy pasažérů na pilota většinou pramení z jejich nejistoty. „Pětadevadesát procent lidí dostanou let jako dárek. Ptají se často na různé krizové situace, o nichž se však mluví až po přistání. Zajímá je, při jakém počasí se může létat, jestli se dá balon ovládat a podobně,“ vypočítává balonář.

Kapacita koše se liší podle velikosti balonu; čím je větší, tím je v koši více lidí. U toho nejmenšího je kapacita čtyři lidé, u největšího až šestnáct. Ideálními podmínkami letu je bezvětří na zemi a ve vzduchu při síle větru do čtyř metrů za vteřinu. Naopak nejhorší jsou bouřky. Piloti však ještě předtím, než vzlétnou k obloze, počasí bedlivě sledují. Jiří se však za celou svou kariéru pilota nedostal do žádné vyloženě kritické situace. „Snad jenom jednou na chvíli, když při přistání náhle zesílil vítr.“ Aby se nic nepříjemného nestalo, je důležitá předletová příprava a kontrola balonu. Navíc piloti chodí pravidelně na přezkoušení, aby se případných chyb vyvarovali.

Samotný balon se řídí v závislosti na směru větru, pilot musí vědět, jak se zachová a mít před ním minimálně dvacet vteřin náskok. Kromě toho se využívá navigace. „Každý to má trochu jinak. Jsou piloti, kteří stále létají s pomocí papírové mapy a kompasu. Dnes je těch možností ale hodně. Mně vyhovuje aplikace OruxMaps, která slouží pro geocaching. Jde o to, aby aplikace ukázala dobré mapové podklady, rychlost a směr, kterým letíme,“ prozradil Hembal, majitel společnosti Hembalon, která pořádá vyhlídkové lety na míru nejen v Hradci Králové, ale také v širším okolí východních Čech.

„Máme zhruba patnáct odletových míst, které si může pasažér zvolit a objednat si letenku. Pořádáme i privátní lety, při nichž si zájemce koupí od dvou do šesti míst v koši. Je to vlastně let na míru, jsme schopni odletět na objednávku přímo z místa jeho bydliště,“ vysvětluje s tím, že zájem o vyhlídkové lety je poměrně velký.

Jiří Hembal se neúčastní závodů balonů a vyhlídkové lety jsou pro něj prioritou. Občas se mu poštěstí dostat se s partou kamarádů do zahraničí na tak zvané balonové fiesty a tam se účastnit společných letů. Rád v této souvislosti vzpomíná na atmosféru letu v Rumunsku či na Filipínách, za nezapomenutelný považuje let v Dubaji. „Tam jsme letěli společně s padesáti balony mezi mrakodrapy, to byl skutečně zážitek.“ I když let balonem je sám o sobě nadpozemskou zkušeností, hradecký balonář ho ještě využívá k dalšímu koníčku. Z koše balonu totiž už nějaký čas fotografuje nejen Hradec Králové, ale i krajinu například Krkonoše. Kouzelné fotografie zveřejňuje na svém facebookovém profilu. Zároveň si také vede Deník balonového pilota, kam zapisuje své zážitky.

Průkopník českého balónového létání Aleš Kubíček v jednom rozhovoru řekl, že balony létají moudří lidé – a moudří lidé nespěchají. S tímto rčením Hembal souhlasí. „Spěch jde proti smyslu balonového létání, což se však netýká závodů. Nechci proto závodit, protože nechci spěchat. Jsem spíše pilot – fotograf,“ tvrdí. Při letu balonem pociťuje štěstí a tato profese ho naplňuje. „Je to pozitivní droga a myslím, že s tím nejde přestat. Přes hlavní sezonu, která trvá od dubna do listopadu, toho nalétám hodně, je to náročné a únavné. Když je ale zima a nelétá se, začnu být po čase dost nervózní, že už mě rodina raději pošle někam na pivo.“   

S balonem od startu přes let až po přistání má spojený pocit svobody. „Balonovým létání, které mě naplňuje, se živím, a navíc dělám lidem radost. To považuji za svobodu. Vzduchoplavbu vnímám jako nejvznešenější pohyb vzduchem a pocity z ní rád zprostředkovávám svým pasažérům,“ zasní se Hembal, jenž už nad Hradcem Králové absolvoval řadu letů, ale pořád ho baví, dívat se shora na tento architektonický skvost. „Každý let je ale originál, a to je na tom to krásné,“ dodal. 

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Jiří Hembal, Martin Veselý