Pondělí

6. července 2020

Nyní

19°

Zítra

16°

Svátek má

Z hlediska životního prostředí je demolice katastrofa

23. 2. 2020

page.Name
V době, kdy se rozhodovalo o demolici hotelu Černigov, se jí snažil královéhradecký zastupitel Adam Záruba zabránit. Oceňuje nejen jeho architektonickou kvalitu, ale uvědomuje si i dopady na životní prostředí, které jsou s bouráním a výstavbou nového objektu spojené. Hradec podle něj přijde o nenahraditelnou dominantu. „Hotel Černigov je jediná budova v Hradci, která má velkoměstský charakter,” oceňuje Záruba tolik diskutovanou stavbu v rozhovoru pro Salonky.

Co pro vás hotel Černigov znamená?
Je to nepochybně jedna z nejdůležitějších moderních dominant v Hradci Králové. Projekt je už z 60. let, kdy byl zamýšlený jako taková luxusní třešnička na dortu. Tomu odpovídá jak architektonické i materiálové řešení, tak exkluzivní poloha. Dneska se všechno z této doby houfně označuje za brutalismus, ale to není tento případ. 

Mnoho lidí má s tou dobou spojené spíše negativní pocity.
Měli bychom se od toho trochu oprostit a skutečně hodnotit hlavně stylovou stránku. Brát podobné stavby jako historickou památku a doklad historického vývoje. Bez hotelu Černigov nebude Hradec kompletní, bude vymazána část jeho historie a architektury, čímž vznikne městu tragická kulturní ztráta. Dneska si to ještě mnoho lidí neuvědomuje. Město se chlubí architekturou 20. století a vydává propagační materiály, že „Hradec Králové je učebnicí architektury“, přesto tam stavby z druhé poloviny 20. století úplně chybí. Tohle období je stále nedoceněné.

Je ta spojitost s minulým režimem hlavním důvodem, proč lidé demolici vítají?
Pro část lidí to určitě je pádný důvod, ale obecně podle mě není ten hlavní. Druhým důvodem je to, že mnoho lidí stále nemá příliš pozitivní vztah k moderní architektuře obecně. A do třetice si všímám, že ta stavba je dnes výrazně opotřebená až vybydlená. A část lidí včetně řady politiků uvažuje stylem „co je nové, to je hezké“. To je ale scestný přístup.

Proč myslíte?
Kdybychom takhle přistupovali ke všemu, tak nám tady nezůstane nic kvalitního a nic historického. Je to klasický konzumní přístup „použij a zahoď“ – že si něco pořídím, a když je to trochu opotřebované, tak to vyhodím a kupuji nové, i když by to šlo opravit nebo vyčistit a užívat dál. V části populace je tento plýtvavý postoj ke světu bohužel hluboce zakořeněný. To je podle mě hlavní důvod, proč lidem nevadí, že bude Černigov zbourán.

Třeba je nová budova nadchne.
Měla by platit zásada, že když se něco bourá, tak by mělo vzniknout něco kvalitnějšího. A navržený projekt po architektonické stránce určitě kvalitnější není. To je klasická sterilní developerská výstavba, administrativní krabice, kterými je zaplavené celé centrum Prahy a staví se ve všech větších městech bez nějaké jedinečnosti a originality. Myslím si, že je to dvakrát promarněná příležitost.

Mnoho lidí nedokáže v architektuře takto číst. V čem je ještě síla nynějšího objektu?
Hotel Černigov je podle mne jediná budova ve městě, která má velkoměstský charakter a výrazně kosmopolitní ráz. To jsou velké hodnoty, které jsou důležité obzvlášť v dnešní době, kdy se společnost obrací k takovému podivnému zatuchlému nacionalismu. Je to pro mě něco, co Hradec povyšuje nad maloměstský charakter.

Máte z hotelu nějaké osobní zážitky?
Ani moc ne, někdy na počátku 90. let jsme tam slavili zlatou svatbu mých prarodičů. Byl jsem tam tehdy ještě asi dvakrát s rodiči a dvakrát na kávě poté, co se v roce 2014 provalila ta demolice. Oceňuji především stavbu jako takovou. Je pro mě symbolickou součástí 70. let, esencí té doby nejen u nás, ale i ve světě. Tahle architektura ve mně vždycky evokuje třeba tehdejší detektivky s Belmondem, je to součást kultury té doby.

Hodně se zabýváte ekologií. Jak na demolici koukáte z tohoto hlediska?
Environmentální aspekt nezaznívá moc často, ale měl by být rozhodně zohledňován. Do tak velké stavby byla investována obrovská energie. Musel se vytěžit vápenec, vypálit cement, vyrobit a dopravit beton, je tam množství ocelových výztuží… To je všechno energeticky extrémně náročné, tím spíš v 70. letech. Z dnešního pohledu to bylo spojeno s obrovskou uhlíkovou stopou. A teď někdo přijde a místo, aby se snažil zlepšit využitelnost a energetické parametry budovy, tak ji s dalším značným energetickým vkladem zbourá.

A následně postaví novou…
Ano, další ohromné množství energie bude nutné vložit do nové stavby. Z hlediska životního prostředí a produkce CO2 je to celé katastrofální záležitost. Obecně si myslím, že by se stavebnictví mělo ubírat jiným směrem a pro takové budovy by se mělo přednostně hledat nové využití, které je většinou možné. Je třeba šetřit energii, která byla do staveb vložena.

Zkoušel jste tuhle myšlenku prosadit?
Snažili jsme se zabránit vydání demoličního výměru. Spolupracovali jsme s panem architektem Zídkou, který je synem autora hotelu Černigov. Ten za to hodně bojoval a organizoval i petici za zachování budovy. Byli jsme také na ministerstvu kultury, ale bylo vidět, že se jim do záchrany budovy nechce. Jde o oblast, kde ministerstvo selhává dlouhodobě.

Co tím myslíte?
Bohužel nechalo zničit i ještě hodnotnější stavby, než je Černigov. Například obchodní dům Ještěd v Liberci, což byla naprosto unikátní stavba, stejně jako hotel Praha v Dejvicích. V loňském roce pak přibyl Transgas v Praze. To jsou tři největší tragédie, kdy byly zničeny nenahraditelné architektonické hodnoty. Velký vliv hrají lobbistické skupiny, které se snaží pozemky pod těmito stavbami využít lukrativnějším způsobem.

Takže nepomohla petice ani tlak místních… 
Já si myslím, že se o to lidé moc nezajímali. Nastane křik, až se začne demolovat. Budou tady rozlámané a rozblácené silnice, navíc ta ulice S. K. Neumanna je opravená, takže jsem zvědavý, jak to bude vypadat. Hotel celkem těsně sousedí s dalšími budovami, ale to měla řešit hygiena a další úřady, které bohužel demolici posvětily.

Proč myslíte, že se lidé nezajímali?
To úplně netuším. Každý z okolo bydlících se mohl zúčastnit územního řízení a řízení o demolici. My jsme se jako sdružení zúčastnili a byli jsme na úřadě. Paní úřednice mně tam říkala, že se nikdo z obyvatel ani nepřišel podívat na podklady. Jestli si dneska bude někdo stěžovat, že je tam hluk a nepořádek, tak bohužel bude mít smůlu, ale nemuselo k tomu dojít.

Když to vezmeme čistě finančně, myslíte, že se demolice a nová stavba majiteli vyplatí?
V tomto případě asi ano. Kdyby šlo jen o samotný prostor hotelu, tak ne, ale ještě před rokem 2010 došlo k nešťastnému rozhodnutí zastupitelstva, kdy změnou územního plánu umožnili zastavět i část náměstí. Majitel má dnes k dispozici mnohem větší prostor k zástavbě. Když zastaví celý pozemek, tak se mu to vyplatit může.

Jak se obecně díváte na likvidaci pozůstatků minulých režimů?
Bezhlavé ničení je špatně. Pokud je to ideologicky problematická věc, tak by se měla dát jako exponát někam do muzea, kde bude využita k badatelským a výchovně-vzdělávacím účelům. U budov záleží na tom, v jakém jsou stavu. Samozřejmě ne všechno je možné zachránit, ale měly by být vybrány nejcennější ukázky architektury té doby a ty by měly být zachovány. Jednou z nich je právě Černigov.

David Záruba
david@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera