Hilding Anders povstali z popela a chtějí vyrábět milion matrací ročně

„Asi trochu hoříme.“ To byla věta, kterou slyšel ve středu večer v den státního svátku 28. října 2020 generální manažer společnosti Petr Vašíček poté, co mu doma v Hradci Králové zazvonil telefon. „Myslím, že to nebyla ta správná formulace,“ vzpomínal s hořkým pousmáním na okamžik, kdy za tři čtvrtě hodiny stál před výrobním halou v Roztokách u Jilemnice a sledoval dílo zkázy. Všechno, co se tady za dvacet let vybudovalo, pohltily plameny, které likvidovalo devatenáct (!) jednotek hasičů ze dvou krajů. „Těžko se to popisuje, najednou vidíte, že je konec. Byla to směsice zoufalství a naštvání,“ líčil svoje pocity ředitel firmy, založené v roce 2000 pod názvem Tropico. Do skupiny Hilding Anders se zařadila o sedm let později. Tou nejdůležitější zprávou samozřejmě bylo, že při požáru, k němuž došlo z důvodu technické závady jednoho ze strojů, nikdo nezemřel ani se nezranil.

„I přesto, že se zaměstnanci snažili hasičáky oheň uhasit hned v zárodku, nešlo to zastavit. Bylo to rychlé,“ poukázal na povahu extrémně hořlavého polyuretanového materiálu. Lidé se aspoň z továrny snažili zachránit věci, co měly nějakou hodnotu, nicméně škoda na zařízení, technologiích i na ušlém zisku byla později vyčíslena na více než 300 milionů korun.

Víte totiž, ačkoliv byl rok 2020 startem doby covidové, Hilding Anders narostly od května objednávky do takových výšin, že je společnost nebyla schopná pokrýt ve dvou pracovních směnách. „Vyráběli jsme o 20 až 30 procent víc než v našich nejlepších časech před covidem,“ hlásil Petr Vašíček. Což byl i ten důvod, proč se ve fabrice pracovalo také v osudný státní svátek 28. října. „Těch objednávek bylo tolik, že jsme nechtěli zklamat naše zákazníky a chtěli jsme prostě dodávat,“ konstatoval.

Petr Vašíček, generální ředitel Hilding Anders ČR.

Jenže stačila jedna banální závada na elektromotoru a všechno zmizelo. „Byla to velká rána,“ přiznal Vašíček, že po návratu z Roztok domů si otevřel láhev vína, aby se mu ulevilo. Když se ráno probudil, měl však jasno. Fabriku na stejném místě neopraví, nerozjede, a tak mu zbývá jediná věc – zachránit zákazníky. „Když je zachráníme, tak máme naději na budoucnost,“ přemítal v hlavě, než si druhý den ve stanu před torzem továrny stoupnul před zaměstnance a zeptal se jich, jestli do toho jdou s ním. Budoucnost byla nejistá. Kdo na to neměl nervy, odešel, ovšem většina lidí podniku zůstala věrná. A rozhodla se pokusit o zázrak.

A ten se stal. Díky prozíravému vedení, vůli a pracovitosti zaměstnanců i tomu pověstnému štěstíčku. Hilding Anders přemístili dočasně výrobu do pronajatých továren na jižní Moravu, do Nové Paky a Hořic, kde má společnost své logistické centrum a showroom. Někteří zaměstnanci dokonce odjeli pracovat do sesterského závodu v chorvatském Prelogu. „Smyslem bylo udržet zákazníka a to se nám opravdu podařilo. Neztratili jsme nikoho z našich klíčových klientů, což byl základ pro start a úspěch, na který, věřím, navážeme nyní v Jilemnici,“ poznamenal Petr Vašíček.

V podkrkonošském městě se totiž souhrou náhod uvolnil areál firmy Mehler, která učinila rozhodnutí, že značně zredukuje výrobu, a Hilding Anders ho koupili. Výrobní plocha o původní rozloze 3600 metrů čtverečních z Roztok, kde požárem zničená hala musela být kvůli statice srovnána se zemí, se tak na okraji Jilemnice bezmála více než pětkrát zvětšila. Jako majitelé byli Hilding Anders zapsaní 10. srpna 2021 a v rekordním čase pak upravili prostory pro výrobu tak, aby splňovaly i ty nejvyšší požadavky požárního zabezpečení. Byla to podmínka hasičů, abychom se mohli nastěhovat.

Oddělení šití, prošívání a výroby potahů se přesunulo do nového areálu v Branské ulici již v prosinci loňského roku. Z kraje letošního roku se začaly předělávat haly na zpracování polyuretanových hmot, lepení a kompletaci. Celý proces výroby, v němž důležitou roli hrají automatizované linky CNC strojů, se tak poskládal pod jednu střechu. „A povím vám, že jestli tam nahoře někdo je, tak nás musel mít strašně rád,“ usmál se Petr Vašíček. Protože v momentě, kdy objednal nové technologie do provozu, najednou nastal obrovský problém s dodavatelskými řetězci a ceny mašin každý měsíc rostly neuvěřitelným způsobem. On ale stroje stihl pořídit za staré ceny. „Jinak bychom si je nemohli dovolit. Krytí pojišťovny totiž vycházelo jen do určitého limitu,“ doplnil. Celková rekonstrukce přinesla řádově investice ve výši 200 milionů korun.

Při výběru se hodně snažil, aby nová technologie byla co nejmodernější a co nejvíce automatizovaná. „To ale znamená větší nárok na plánování,“ vysvětloval Vašíček, že ve staré továrně výrobu neměli až tak provázanou a daly se některé věci řešit na poslední chvíli. V nových podmínkách to tak nelze dělat a chce klást důraz na dobré plánování. Že je to krok správným směrem, ukazují již první výsledky. Ve druhé polovině března se společnost už kapacitně dostala na výrobu toho, co byla schopna vyrábět v Roztokách. „Jsme na tom lépe, než jsem si sám udělal nějaký svůj vnitřní harmonogram,“ prohlásil spokojeně ředitel Hilding Anders.

V Roztokách se ročně vyrobilo přes 200 tisíc matrací, nové působiště má podle něj v klidu potenciál na půl milionu a v horizontu sedmi let i na milion matrací. Zároveň nabízí postele a další doplňky pro zdravý spánek. „Vyrábíme je v kooperaci na různých místech, ale nyní to chceme soustředit na jedno místo do Jilemnice,“ odhalil další plány muž, jenž v nábytkářském sektoru zakotvil hned po škole. V managementu firem se věnoval marketingu a obchodu, a jak se pohyboval mezi zákazníky, pořád slýchával: Hledáme spolehlivého dodavatele matrací. Máme velký problém! „Takže jsme dali dohromady partu lidí a podařilo se nám firmu rozjet v úplně prázdném areálu v Roztokách.“

A vidíte, přestože od té doby uplynulo již 22 let, tak Petr Vašíček a spol. paradoxně znovu zakleká do startovacích bloků a vydá se vstříc novému začátku. Ten oficiálně započne 21. dubna, tedy přesně 541 dní po požáru, po němž se více než stovce zaměstnanců zhroutil svět. A vidíte, dnes společnost plánuje, že jich brzy bude mít dvakrát tolik.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Dušan Mihalečko a Miloš Šálek