Mladý mág Tomáš Podzimek: Kouzlil jsem už i ve volební místnosti

Tomáši, vím o tobě, že jsi začínal kouzlit už jako malý kluk. Kolik ti bylo let a jak tě to vlastně napadlo?
Bylo mi devět let. Od tety jsem dostal k Vánocům kouzelnickou sadu. Prý mě chtěla něčím zabavit. A to se jí povedlo! Už první den jsem nacvičil dvě kouzla a předvedl je rodině. Bavilo mě to čím dál víc a začal jsem si hledat na internetu i jiné cesty, jak se naučit další kouzla.

Co taková kouzelnická sada obsahuje?
V základní kouzelnické sadě je levný balíček karet, plastové čínské kruhy, hedvábné šátky, míčky a pohárky a další rekvizity v dětském provedení. Samozřejmě nechybí návod.

Ta nejjednodušší kouzla se skutečně dají naučit za jeden den?
Určitě dají, jen je otázka, jak to vypadá, když je předvádíš, a také jaký mají efekt. Součástí mého vystoupení je i to, že učím velmi jednoduché kouzlo. Takže ano, jde to.

Vzpomeneš si na své první představení? Myslím tedy mimo rodinný kruh.
Své první veřejné představení jsem měl v naší škole, když jsem chodil do šesté třídy. Zašel jsem za paní učitelkou s tím, že kouzlím a chtěl bych to ukázat spolužákům. Začal jsem tedy ve své třídě a potom postupně na celém prvním stupni.

Jak na tvé vystoupení děti reagovaly?
Menší děti reagovaly nejlépe. V mé třídě bylo znát, že mě spolužáci znají. Obecně bývají nejlepší reakce v nižších třídách, kde se děti ještě nebrání projevovat své emoce.

Kdy jsi poprvé vystupoval pro opravdu velké publikum?
Při kouzelnické soutěži v Jičíně, na podzim roku 2015. Bylo nás tam kolem 120 kouzelníků. Bez sebemenší zkušenosti se soutěžemi jsem kouzlil s kartami. Každý měl na vystoupení 10 minut. Obsadil jsem třetí místo, ale nejdůležitější a nejpřínosnější pro mě byla právě ta zkušenost a kontakty s jinými kouzelníky, kteří mi předali několik cenných rad.

A to je běžné, že si kouzelníci mezi sebou předávají rady? Jste přeci jenom konkurence.
Záleží na úrovni těch rad. Žádný kouzelník neodhalí vše. Čím déle se známe, tím více kouzel spolu sdílíme. Kdyby tomu tak nebylo, kouzla by postupně zanikla. Nelze je vylepšovat, když si je necháš jen pro sebe.

Které kouzlo tě nejvíce fascinuje?
Zpočátku to byla všechna kouzla. Čím více jsem do kouzlení pronikal, tím více tajemství jsem odhaloval. Je potom stále těžší nevidět, jak se konkrétní kouzlo dělá. Z kouzel, která provádím já sám, se mi líbí například jedno ze svatebních. Ženich i nevěsta si vyberou svoji kartu a podepíšou si ji. Lusknu poprvé, otočí se v balíčku karta ženicha. Lusknu podruhé, otočí se karta nevěsty, a dokonce se objeví vedle sebe. Potom si je dají nevěsta a ženich mezi ruce a stane se z nich jedna karta. Je to hezká paralela na to, že se dva životy spojí v jeden společný. A co se týče kouzla, které jsem viděl u ostatních? Naposledy mě uchvátila vystoupení světových kouzelníků v Kongresovém centru. Například tam byl průhledný box, u něj stála asistentka. Celý ho zakryli látkou, ale svítilo tam světlo, takže asistentka byla vidět. Po pěti sekundách látku strhli a najednou tam stál vrtulník, co se téměř nevešel na podium! Ze všeho nejvíc mě fascinuje létání Davida Copperfielda. Na vlastní oči jsem to sice neviděl, ale sledoval jsem to na videu a slyšel o tom jen samá superlativa. David Copperfield má v Las Vegas divadlo asi pro 200 lidí. Kouzlí tam skoro každý den a nad těmi lidmi skutečně jakoby létá.

Máš také svoji asistentku?
Asistentku ne, ale mám přítelkyni, která mi pomáhá s technickými věcmi. Občas totiž při vystoupení používám televizi a kameru, aby diváci lépe viděli detaily kouzel a nic jim neuniklo. Asistentku, kterou bych přeřezával pilou, zatím nemám.

Přeřezávání pilou je časté kouzlo. Víš, jaký je jeho princip?
Každé kouzlo má mnoho různých metod, každý kouzelník si tedy najde tu svoji. Může si k ní i něco přidat a posunout ho dál. V Talentu jsem viděl jednu z metod „přeřezávání“, která ale nebyla zrovna povedená, a bylo to také vidět. Kouzelníkovi asistovala Lucie Bílá. Rekvizita se mu trochu pokazila a tím pádem měli diváci možnost do zákulisí kouzla nahlédnout.

Stalo se i tobě, že se ti kouzlo nepovedlo a ty jsi tak nechtěně prozradil divákům, jak ho provádíš?
V počátcích se mi to stávalo. Dnes, když se mi něco nepovede, není to často ani k poznání, protože divák neví, co má následovat, a já už umím leccos zakamuflovat. Někdy při tom vznikne i nové kouzlo. Zkušenosti jsou důležité. Něčemu se předejít ani nedá. Už dvakrát se mi stalo, že byl nerovný povrch a mně spadl celý stolek i s rekvizitami.

Mohou být kouzla i nebezpečná?
Bohužel ano. Mezi nejnebezpečnější patří například chycení kulky mezi zuby. Zkusilo to mnoho kouzelníků. Dvanáct z nich zemřelo.

Tohle kouzlo doufám v plánu zkoušet nemáš.
To jedině s kuličkovkou.

Jak často trénuješ a jak takový tvůj trénink vypadá?
Trénuju spíš nová kouzla. Stará kouzla si opakuji při vystoupeních. Osvědčilo se mi, že je to mnohem lepší před publikem než doma v soukromí. Důležitá je totiž zpětná vazba. Reakci publika nenahradí ani zrcadlo, ani nahrávka. Nejčastěji trénuji celky, tedy představení od začátku do konce.

Důležitá je nejen zručnost, postřeh, ale také doprovodné slovo a komunikace s diváky. I to speciálně trénuješ?
Trénuji, ale asi jinak, než by sis představovala. Snažím se v běžném životě najít momenty, kdy je potřeba zareagovat a improvizovat. Vypadá to například tak, že jdu v Praze po ulici, slyším, že se někdo na něco ptá, já mu odpovím a tím vznikne jakási mini komunikace. Má představení jsou založena na komunikaci s diváky. Pokud někdo prohodí nějakou hlášku, snažím se na ni reagovat.

Kamarádka mi říkala, a to aniž by věděla, že se známe, že za nimi v jednom pražském baru přišel kluk z Krkonoš a jen tak jim začal kouzlit. Došly jsme k tomu, že jsi to byl určitě ty. Nemáš zábrany někam přijít a přítomné oslovit?
Odpovím trochu zeširoka. Zpočátku jsem kouzlení bral jako své hobby. Před třemi lety jsem byl v Londýně na kouzelnickém setkání a právě tam jsem si uvědomil, že bych chtěl kouzlit profesionálně. Přišel covid a v té době jsem se skutečně hodně zabýval kouzly, studoval je a také dospěl k přesvědčení, že nejdůležitější jsou zkušenosti. A nejvíc zkušeností získáš při kouzlení na ulici. Je to velice nekomfortní – stojíš někde jen se svým stolečkem, kolem procházejí lidé a ty je musíš oslovit. A právě tohle jsem dělal asi dva týdny v létě roku 2021 v Praze. Při tom mě napadlo, že by to mohlo být příjemnější v nějakém baru. A tak jsem si to vyjednal v několika barech, kde o mně obsluha ví, mohu tam kdykoli přijít a kouzlit pro jejich hosty. Už se nestydím, nemám problém kouzlit v podstatě kdekoli. Jednou se mi stalo, že mě o kouzlení požádala volební komise, a tak jsem kouzlil ve volební místnosti.

Co jsi jim tak narychlo předvedl?
Měl jsem u sebe jen karty, takže nějaké karetní kouzlo.

To u sebe stále nosíš nějaké rekvizity?
Karty mám v kapse stále. A kdybych je náhodou neměl, předvedu dvě či tři kouzla s telefonem. Vždy jsem schopný nějaké kouzlo ukázat.

Vrátím se ještě k tvému kouzlení na ulici a v baru. Jak na tebe lidé obvykle reagují?
V Praze na ulici si lidé myslí, že jsem podvodník. Když už se u mě zastaví, pozorují mě se zájmem a jsou překvapení. Potkal jsem se tak s mnoha zajímavými lidmi, z nichž někteří se dokonce stali mými kamarády. V baru je prostředí samozřejmě lepší. Lidé tam jdou s tím, že se chtějí bavit, a jsou rádi, když jim něco předvedu.

Nesetkal ses s žádnou negativní nebo dokonce agresivní reakcí?
Stávalo se mi to zpočátku, když jsem ještě nedokázal odhadnout situaci. Teď už třeba vím, že když spolu v baru sedí kluk a holka, jsou na 50 procent uprostřed vášnivého rande. Nemají problém s tím, že by viděli kouzlo, ale nevěří, že jsem dobrý. Nechtějí si zkazit rande. Je to dané asi i tím, že mi je jenom devatenáct a ještě k tomu vypadám tak na deset. Mladé páry už tedy neoslovuji. Jinak se mi opravdu stane jen výjimečně, že hosté nemají zájem. Maximálně jsou na vážkách, a když předvedu první kouzlo, sami si vyžádají další.

Kdo je pro tebe největším vzorem a inspirací?
Nejvíc mě inspiruje můj kamarád Leopold Novák. On je o rok a půl mladší, takže jsme si i věkově blízcí. Je hodně kreativní, má spoustu nápadů a skvěle se doplňujeme. Když potřebuji s nějakým kouzlem pomoct, hned vím, komu zavolat.

Je běžné, že se kouzelnictvím zabývají takto mladí lidé, jako jste vy dva?
Dříve se v juniorských kategoriích sešlo na kouzelnických soutěžích i třicet mladých kouzelníků. Dnes dorazí třeba jen tři.

Jak se to stalo?
Myslím, že jedním z důvodů by mohl být čas, který je potřeba kouzlení věnovat, pokud chceš být opravdu dobrý. Vím, že některé kamarády odradilo, když předváděli kouzla kamarádům. Rodina tě vždy pochválí, ale kamarádi dovedou být i kritičtí.

Jak ty ses vypořádával s kritikou?
Já jsem dlouho trénoval, než jsem vystoupil ve škole. A měl jsem štěstí, že se to spolužákům líbilo. Kouzlil jsem i v sedmé třídě na lyžáku, a protože jsem měl úspěch, tak pak i každý den o přestávce ve škole. Bylo to docela vyčerpávající. Na střední škole předvádím kouzla, když si potřebuju nějaké vyzkoušet. Spolužáci jsou takové mé testovací publikum.

Na podzim jsi uspořádal kouzelnickou show ve Four Seasons. Jak ses k této příležitosti dostal?
Dlouho jsem přemýšlel o tom, jak bych mohl svoji show nabídnout co nejvíce lidem. Přál jsem si, aby lidé přišli přímo na mé představení. Protože například do toho baru nešli kvůli mně, i když se jim mé kouzlení líbilo. Problém byl ale v tom, že mě nikdo neznal. Chtělo to tedy alespoň místo, které je všem známé. A tak mě napadlo Four Seasons. Nejdříve jsem myslel, že bych to udělal pro jejich hosty. Dlouho se mi ale nikdo neozval. Rozhodl jsem se tedy, že si to uspořádám sám za sebe. Domluvili jsme termín. Měsíc a půl před plánovanou show jsem měl sice zajištěný sál, ale jisté návštěvníky žádné. Přemýšlel jsem o tom, že by bylo fajn, kdyby je pozval někdo známý. Jako první mě napadl Josef Průša. Vymyslel jsem kouzlo, jak objevit 3D tiskárnu. Přímo tu jeho. Poslal jsem mu to i s návrhem, že bychom spolu natočili video přímo na střeše Four Seasons. Vše ztroskotalo na tom, že mi Josef Průša neodepsal. Přemýšlel jsem tedy dál, až jsem přišel na Leoše Mareše. Věděl jsem, že každé ráno chodí do Evropy 2. Měl jsem v plánu toho využít a počkat tam na něj, pozvat ho na své vystoupení a poprosit ho, aby se mnou natočil krátkou pozvánku. Měl jsem ten den víc štěstí než rozumu. Dorazil jsem tam a paní recepční mě upozornila, že musím počkat venku. V půl desáté vyšel Leoš Mareš, v ruce měl telefon a natáčel. Viděl, že mám v ruce karty, já ho pozval, ukázal jsem mu kouzlo, on vše natočil na svůj telefon a odešel. O hodinu později jsem zjistil, že nahrávku dal na svůj Instagram. Vidělo ji více než 300 tisíc lidí! Video jsem poslal e-mailem dalším asi pěti stům vybraným. Nakonec se Four Seasons zaplnilo, přišlo přibližně 160 hostů.

Přibliž nám prosím atmosféru této show.
Four Seasons je místo už samo o sobě magické. Je to střed Prahy, vedle Karlova mostu. Měl jsem tam větší plátno, aby i ti, co seděli vzadu, viděli dobře, co se děje vepředu. Diváci měli možnost dát si drink, což vůbec není při kouzelnickém představení špatný nápad, hned vše vnímáte líp. Kouzlil jsem nejen vpředu, ale chodil jsem i mezi lidmi a aktivně je zapojoval, zval na jeviště. Celá show trvala o něco déle než jednu hodinu. Nakonec si zájemci mohli udělat fotografii. Pro hosty, kteří tam ještě zůstali a chtěli vidět další kouzla, jsem pokračoval v mikromagii. Mohli tak má kouzla vidět nejen na jevišti, ale i velmi zblízka, když jsem kouzlil mezi nimi.

Není při mikromagii velké riziko, že divák v tak blízkém kontaktu princip kouzla odhalí?
Některá kouzla jsou náročná i na úhly. Možná kdybys mě pozorovala zezadu, mohla bys leccos pochytit. Občas se stane, že si někdo myslí, že ví, jak jsem kouzlo provedl. Nevyvracím mu to.

Kolik kouzel ovládáš? Jsou to desítky, stovky?
Budou to stovky. Rozdíl je v tom, jestli si kouzla pamatuji, nebo je aktivně dělám. Aktivně dělám desítky a každým rokem se je snažím obměňovat. Pokud vím, že je na mém vystoupení někdo podruhé, snažím se kouzla změnit. Lidem nevadí, když zpěvák zpívá stejný hit. U kouzelníka si přejí změny.

Kolik je u nás profesionálních kouzelníků?
V České republice asi dvacet. Oproti tomu například jen v Londýně je kouzelníků určitě minimálně sto. A na Slovensku zase jen asi čtyři. To se ale bavím o profesionálech. Dejme tomu, že u nás dalších padesát má své zaměstnání a kouzlí ve volném čase.

Bavili jsme se o tom, že i ty by ses chtěl kouzlení věnovat profesionálně!
Problém je v tom, že kouzlení je taková eventová záležitost, je založené na akci. Nemám stálého zákazníka, musím si shánět stále nové a nové. Kouzlím při narozeninových oslavách (pro děti i dospělé), na svatbách, firemních večírcích. Největší smysl vidím v kouzlení pro školy, protože to lze po celý rok a ve všední dny.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Tadeáš Staněk, Ondřej Čapka