Máme štěstí na dobré lidi, říká ředitelka rádia Kulíšek

V loňském roce oslavilo rádio Kulíšek už čtvrt století od svého vzniku. Jestli se nemýlím, vysílání regionálního dětského rádia bylo tehdy docela výjimečnou věcí.
Ano. Prvním dětským rádiem bylo Domino, to vzniklo ještě před rokem 1990. Nám ale patří druhé místo. A tady v Krkonoších jsme samozřejmě první.

Jak vás to vůbec napadlo?
Mým snem bylo studovat fakultu žurnalistiky, ale bohužel jsem se tam nedostala. Po revoluci, kdy vznikala nová rádia, jsem přišla do Rádia Černá Hora s tím, že bych měla zájem pro ně pracovat. Pamatuji si, že se mě tehdejší šéf už mezi dveřmi zeptal, kdy nastoupím. Na další schůzku, asi po čtrnácti dnech, jsem s sebou vzala i skupinku dětí. Právě vysílal Mirek Ťokan a hned (dříve než bylo nějaké dětské rádio založeno) pozval děti do živého vysílání.

Jak taková nečekaná premiéra dopadla?
Ohromně to děti bavilo! Šlo o deváťáky ZŠ v Lánově. Už za pár dní jsme odstartovali školní rádio. Vysílali jsme o přestávkách krátké desetiminutové relace pro žáky a učitele. Techniku nám dal dohromady tehdejší programový ředitel Rádia OK Rostislav Šebestián. Sehnal ji přes odborníky a profesionály z Pardubic.

Myšlenka založit rádio je hezká, ale není to určitě jen tak. Je nutné mít zázemí, nahrávací prostory, technické vybavení…
Vše se seběhlo velmi rychle, děti se učily „za pochodu“. Domluvila jsem se s Tomášem Katschnerem, který byl tenkrát programovým ředitelem Rádia Černá Hora, a on se společně s Vladimírem Junkem stal takovým duchovním otcem našeho rádia. Děti se vším seznámili, ukázali jim co a jak.

Kdo další vedle vás stál u vzniku dětského rádia Kulíšek?
Dalšími našimi pomocnými rameny bylo Rádio Evropa 2 (vrchlabská Duha), Rádio OK a Rádio City. Vše jsme si dělali sami, ale už od počátku pod vedením profesionálů. Na několik pracovních exkurzí jsme také zamířili přímo do Rádia OK. Tam se nám věnoval Daniel Rumpík, který je dnes programovým ředitelem Rádia Blaník.

Jaký dosah pro veřejnost měl Kulíšek ve svých počátcích a jaký má dnes?
Nejprve šlo o školní vysílání v rámci základní školy. Později, díky spolupráci s obcí Lánov, která nám umožnila vysílat z prostor „na půdě“, jsme začali připravovat hodinové relace v obecním programu kabelového rozvodu. Nyní nás uslyšíš v internetovém vysílání rastv.cz. Tam mají svá zastoupení jednotlivé stanice rádia - Lánov, Lomnice nad Popelkou a Kopidlno. Občas se objevíme i v České televizi nebo Českém rozhlase. Velmi živě si třeba vzpomínám, jak s dětmi moderátoři Rádia OK procvičovali pohotové reakce při písničkách na přání. Zavolali jim, a než pustili písničku, chvilku si s nimi povídali. Nic nebylo předem domluvené. Takovým hlavním „trenérem“ byl například Jakub Malý, současný moderátor Českého rozhlasu Pardubice. Tak takové „kulišárny“ jsme dělali už od začátku vysílání!

Říkáte „kulišárny“. A tak mě napadá otázka, na kterou se prostě musím zeptat: Proč název Kulíšek?
O názvu jsme přemýšleli dlouho. Původně jsme vymysleli název JAMAMIKAD, podle počátečních písmen našich jmen. Nějak se nám to ale nezdálo, a tak jsme mezi lánovskými dětmi vyhlásili soutěž, kdo pro nás vymyslí nejlepší jméno. Vyhrál tehdejší prvňáček, dnes už dospělý úspěšný muž, Jaromír Nechanický. A tak vznikl Kulíšek!

To jsem netušila. Jaromír Nechanický je totiž můj příbuzný… Měnila se časem i programová podoba rádia Kulíšek?
Ano. Něco jiného je totiž vysílání na kabelové televizi a něco jiného na internetu. Na začátku jsme díky spolupráci s profesionálními rádii měli určenou konkrétní vysílací hodinu. To třeba znamená čtyři až pět vstupů, daný počet písniček. Takže tenkrát jsme si museli sestavovat programovou náplň, struktura té dané hodiny byla přesně daná. Na kabelové televizi jsme pak vysílali každý den a každý den byl jiný, jinak tematicky zaměřený. Bylo to sice velmi náročné, ale děti to zvládaly skvěle. Dnes už jde ale vše přes internet. Posluchači si proto mohou poslechnout jednotlivé relace, kdy chtějí, na rastv.cz.

Kulíšek je dětské rádio. Jak staré děti se na programu podílejí?
Zpočátku bylo opravdu dětské. Dnes se na něm podílí spíš středoškoláci. Máme dvě redakce: jednu ve Střední škole v Lomnici nad Popelkou a druhou ve Střední škole zahradnické v Kopidlně.

Předpokládám, že mladé reportéry hledáte mezi svými žáky. Dáváte šanci všem zájemcům, nebo musí prokázat nějaké předpoklady?
Důležité je, aby děti, které chtějí být v týmu, měly opravdu zájem. Byly schopné dodržovat určitá pravidla a uměly dobře mluvit. Správně mluvit ale dnes bohužel neumí už i mnozí dospělí.

Jaké předpoklady by tedy budoucí redaktor měl podle vás mít?
Rozhodně by měl mít přehled. A také fantazii. Důležitá je i znalost prostředí, ve kterém se zpravodajství dělá.

Máte osobní zkušenosti s prací v rozhlasu?
Začínala jsem jako externí redaktorka zpravodajství na Rádiu Černá Hora, potom jsem působila na stejné pozici v Rádiu OK. A když už bylo jasné, že naše zpravodajství zruší, přešla jsem do zpravodajství Hitrádia Magic. Dnes občas spolupracuji s Rádiem Blaník, kam chystám různé pozvánky. Také dělám tematické vstupy o zajímavostech z Krkonoš pro oblíbené Country rádio.

Které rozhlasové stanice si ráda poslechnete vy sama?
Poslouchám ráda Český rozhlas Radiožurnál, protože hudebního dramaturga a moderátora zde dělá Petr Král, což je duchovní otec Rádia Blaník. Nebo Rádio Plus, kde pracuje další můj bývalý kolega z Rádia OK Martin Karlík.

V čem ještě dnes spočívá podpora spřízněných médií?
Dnes především v tom, že nám umožňují exkurze, při kterých se nám věnují. Stačí jen zvednout telefon. Ať už jde například o Rádio Blaník nebo třeba i Českou televizi. Děti se tak mají možnost podívat do míst, kam by se jinak nedostaly. Prošli jsme si už celou zpravodajskou budovu České televize včetně velínu, studií, střižny… Máme štěstí na dobré lidi.

Vaše pravidelné vysílání je doplněno i různými doprovodnými akcemi. Můžete uvést ty, které jsou nejzajímavější?
Ze které strany to vzít? V poslední době jsme například znovu vzkřísili Kulíškovy herny, což jsou takové dílničky pro rodiny s dětmi. Na těchto oblíbených moderovaných akcích přitom spolupracujeme s různými partnery. Jde například o oblíbenou stavebnici Merkur, originální plechové hračky Kovap a známé dřevěné výrobky pro děti od firmy Detoa.

Jak tyto spolupráce vznikly?
Úplnou náhodou. Několikrát jsme byli pozváni na Mezinárodní veletrh hraček do Prahy, kde jsme během doprovodného programu na pódiu připravovali soutěže pro děti. Když jsme si pak veletrh procházeli, samotné děti napadlo, že bychom mohlis hračkami vymyslet něco víc. Okamžitě jsme to domluvili a od slov přešli k činům. S některými vystavovateli jsme si tedy plácli a jednoduše si vypůjčili hračky na další akce rádia.

Spřátelenou duší Kulíšku je i Janek Ledecký. Jak on se o Kulíšku dozvěděl a v čem spočívá jeho podpora?
Janek Ledecký má dům ve Špindlerově Mlýně přímo proti sjezdovce Stoh. Jeho děti často na sjezdovce lyžovaly. Nebyl problém se s ním domluvit na rozhovoru. Byl velmi vstřícný, ochotný, nakonec se stal i kmotrem našeho dalšího rádia – Rádia Špička, které jsme tenkrát v Lánově rovněž zakládali. Předloni jsme se setkali po jeho vystoupení na Pivních slavnostech ve Vrchlabí. Jako první z našich přátel se dozvěděl, že chystáme oslavu 25. narozenin rádia. Bohužel ale nakonec nemohl dorazit. Ale představ si, že si po těch dvaceti letech na naše první setkání vzpomněl!

Členové Kulíšku se také zúčastnili Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově. Kolik let už na tento festival moderátoři rádia jezdí a jakou zde mají úlohu?
V Ostrově jsme byli dvakrát. Každý den jsme připravovali dvaceti- až třicetiminutové relace na festivalový web. Kulišácký tým nejen natáčí rozhovory s umělci, herci a režiséry, ale materiál pak musí také sestříhat a doplnit písničkami. Stane se, že pracují třeba až do dvou hodin do rána, aby vše bylo tak, jak má být. Do Domu kultury v Ostrově převezeme naši techniku, vybudujeme si vlastní studio a cítíme se tu jako doma. Ale abych se vrátila zpátky k tvojí otázce. Na ostrovský festival jsme byli doporučeni Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, která nás pozvala na 58. Zlín film festival. Konference „Média dětem, média s dětmi“, kterou organizovala, se zaměřila na vztah dětí a rozhlasového vysílání. „Řečníci“ dětského rádia z Krkonoš se tak zařadili mezi zástupce ČRo Junior, ČRo Jihlava, Evropy 2, Abradia nebo rádia Pigy.

Máte představu o tom, kolik podobných dětských rádií v naší republice existuje?
Právě ve Zlíně potkáváme dětské rádio Mělník. V tomto rádiu vysílají děti ze základních škol, a to dokonce naživo. Je vidět, že svoji práci dělají s láskou, ale nemají asi takové možnosti setkávat se s profesionály, jako jsme měli zpočátku my.

Kolik má dnes rádio Kulíšek členů?
Stálí členové jsou tři. Nejmladší z nich je Martin Teplý, který chodí do druhé třídy ve Vrchlabí. Společně s maminkou Veronikou pravidelně připravují pořad „Martínkova čítanka“. Povídají si o knížkách a pravidelně každý měsíc zařazují své povídání do internetového vysílání.

Stalo se za tu dobu 25 let, že se některý ze členů týmu rádia Kulíšek později věnoval rádiu nebo jiným médiím profesně?
Na tuto otázku se mě už několikrát ptal Daniel Rumpík. Pokaždé jsem mu bohužel musela odpovědět, že zatím nikdo.

Určitě ale na působení v Kulíšku vzpomínají rádi. Nedávno jsem si o tom zrovna povídala s kamarádem Radkem Havlem.
Radek dokonce se svými dvěma spolužáky představoval internetové Krkonošské turistické vysílání na veletrhu cestovního ruchu v Brně, na Regiontouru, kde byli v expozici Svazku měst a obcí Krkonoše.

Jaké další plány s Kulíškem máte?
Necháme to asi volně plynout. Hlavně potřebujeme nadšené, zapálené a samostatné členy!

Gabriela Jakoubková
redakce@trutnovinky.cz
Foto: archiv Jany Tauchmanové