Když se natáčí na horských hřebenech drama podle skutečné události

„Myslím si, že na natáčení jsme se dobře připravili, takže nás toho tolik nepřekvapilo, a věřím, že ani nepřekvapí,“ usmál se režisér Tomáš Hodan, jenž je zároveň autorem námětu a scénáře. Svoje slova ale raději hned zaklepal na stůl.

Počasí hrálo do karet

Kouzlo filmu má umocnit natáčení přímo na horských hřebenech, v autentickém prostředí kolem Labské a Vrbatovy boudy, a tak největším strašákem a nevyzpytatelným faktorem pro filmový štáb bylo počasí. To sehrálo hlavní roli i osudného dne 24. března 1913, kdy uznávaný lyžařský šampión, šestadvacetiletý zedník Bohumil Hanč, a jeho o rok starší přítel, tkadlec Václav Vrbata, zahynuli při závodě kvůli náhlé změně počasí.

„Věděli jsme, že budeme na počasí závislí, a tak jsme natáčecí plán měli od začátku nastavený tak, abychom s ním mohli šoupat,“ poznamenal režisér Hodan, který měl velkou radost, že jim počasí šlo docela naproti. „Měli jsme jak mlhu, tak sluníčko, občas do toho foukalo,“ popisoval. Jednou sice filmařům kamera zamrzla, problém se ale podařilo rychle vyřešit a natáčení se přerušilo jen na chvíli.

Žádný zásadní zásek se nestal i díky k tomu, že celý filmařský ansámbl včetně všech herců se na tři týdny odstěhoval na Labskou boudu. „Ráno jsme se podle počasí mohli rozhodovat, kterou fázi závodu budeme točit,“ poukázal Tomáš Hodan. Vyblokovat si celou hereckou sestavu na dva týdny, to je na české poměry nadstandardní záležitost. „Když to přeženu, tak to byl trošku takový lyžák, co jsme tam teď zažili,“ okomentoval vtipně společný pobyt herec Vladimír Pokorný, představitel Václava Vrbaty, který byl obsazen do své první velké filmové role.

Jak se on a jeho herečtí kolegové vyrovnávali při natáčení s krkonošskou zimou? „Osobně jsem to očekával horší. Na zimu jsme byli připraveni. Chodili jsme se pravidelně otužovat a zároveň máme oblečení od Norské módy, což je opravdu jako chodící kamna,“ líčil. Přiznal se však, že v jedné scéně mu byla pořádná zima. Je to chvíli předtím, než Vrbata zemře. Ztratí se a snaží se zorientovat, kde vlastně je. Dojde k Hančovým lyžím a zjistí, že on tam není. „Točilo se na Zlatém návrší, kde zrovna panovala strašná vichřice. Kluci od speciálních efektů měli navíc dva obrovské větráky, před které házeli sníh, aby to vypadalo, že jsem v bouřce. V tu chvíli jsem myslel, že mi umrznou uši,“ líčil s úsměvem Vladimír Pokorný.

V hlavní roli Bohumila Hanče se představí Kryštof Hádek, který je sám nadšeným běžkařem. „Ještě před uzavřením okresů jsem si byl několikrát zaběhat v Jizerkách. Letos byly ideální podmínky,“ prozradil. Při natáčení na hřebenech si nejvíce máknul obecně při scénách závodu, tou nejnáročnější byla ta, kdy Hanč předjíždí v kopci všechny závodníky.

Láska k lyžím a horám je podle Hádka to, co má se svou filmovou postavou společné. „Opět jsem si ověřil, jak je na horách krásně. Oblast, kde jsme točili, celkem důvěrně znám. Užil jsem si to, ale raději bych se o tom dál nebavil. Nechci nikoho, kdo na hory nemohl, naštvat,“ narážel na situaci, že filmování probíhá v době okresního lockdownu. Covid se koncem března objevil i na place a práci na filmu na týden přerušil.

Příběh Emericha Ratha

Poslední závod ale není jen o příběhu Hanče a Vrbaty. Nejzajímavější postavou je naopak ten třetí – Němec Emerich Rath, který se však po válce do tohoto příběhu nehodil a byl z něj vymazán. Byl to Emerich Rath, kdo našel polomrtvého Hanče a snažil se ho zachránit. Necelý kilometr ho táhl na zádech na Labskou boudu. Pravdivý příběh německého hrdiny se neobjevil ani ve filmu Synové hor, který v roce 1956 natočil režisér Čeněk Duba.

Všestranného sportovce ztvární v Hodanově snímku herci Marek Adamczyk a Oldřich Kaiser. Proč oba? Dějová linka příběhu se totiž prolíná roky 1913 a 1959, kdy Emerich Rath dělal topiče na Luční boudě a připravoval se na olympiádu v Římě, kam měl v roce 1960 jet jako čestný host. Chtěl tam dojet na kole a cestou přednášet o sportu, ale komunisti ho nepustili.

„Náš film se jmenuje Poslední závod a paralelně sleduje poslední závod Bohumila Hanče v roce 1913 a poslední závod Emericha Ratha, který se ještě jednou snaží poprat s režimem a něco dokázat. Stejně jako Hanč ale i on nakonec ten závod prohraje,“ přiblížil děj Tomáš Hodan, kterému se podařilo studiem dobových materiálů závod zrekonstruovat takřka minutu po minutě. „Závod se totiž začal vyšetřovat, jestli neselhali pořadatelé. Záznamy jsou celkem podrobné,“ poukázal režisér a dodal, že běžkařské klání ve filmu bude ukázané tak, jak se opravdu uskutečnilo.

První klapka padla v neděli 21. února ve Františkově u Rokytnice nad Jizerou. Potom se natáčelo také v Hostinném, odkud se štáb přesunul na Medvědí boudy. Nejvíce času strávili herci na Labské boudě. Na Luční boudě se filmaři nedohodli na podmínkách, a tak scény natočily na Brádlerových boudách, kde o uplynulém víkendu uzavřeli krkonošskou etapu natáčení. Nyní přijdou na řadu záběry interiérů v okolí Prahy a na závěr se filmaři přesunou na Jizerku, kde si vytvořili interiér Hančovy chalupy.

Snímek Poslední závod vzniká v produkci Punk Filmu s rozpočtem 35 milionů korun. Premiéra bude 24. března 2022. Víte, že tento den je na památku tragické smrti Hanče a Vrbaty slaven jako Den Horské služby v ČR?

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Nikolas Tušl, Michal Křeček, Facebook Poslední závod