Ozbrojený útočník ve škole aneb Přepadení on-line

Když nácvik začal, prořízl ticho v učebně rámus z chodby. Útočník s pistolí v ruce křičel a několikrát vystřelil do vzduchu. Žáci se přikrčili a ztichli, jeden z nich obratem zhasnul. „Třeba k nám nepřijde,“ šeptlo jedno děvče. Mýlilo se. Muž vzal za kliku, trhnul dveřmi a… v tu chvíli ho žáci zasypali plastovými lahvemi a papírovými krabicemi. Popadli prostě, co měli nejblíž po ruce.

Jak se později dozvídám, postupovaly děti správně. V případě ohrožení je totiž důležité se nejprve pokusit utéct. Když to nejde, nebo je to nebezpečné, je lepší se včas v místnosti zamknout, zabarikádovat a útočníka vůbec nepustit dovnitř. „On většinou hledá cestu nejmenšího odporu, aby mohl rychle střílet a zabíjet. Pokud narazí na překážku, radši jde jinam,“ vysvětluje Jakub Synek z Rock Tactical Academy, která taktické cvičení ve škole pořádala. Samozřejmě, účinnější by bylo naházet na pachatele například židle. Figuranta by ale mohly vážně zranit, takže pro náš nácvik stačily lahve a krabice.

Pokud se povede zatarasit dveře, například skříněmi, školními lavicemi, stoly nebo židlemi, je potřeba se v místnosti dobře ukrýt. Kdyby útočník střílel do dveří, aby případně kulka nemohla někoho zasáhnout. Takže rozhodně se neukrývat v rozích proti dveřím. A pokud možno, je dobré se schovat co nejvíc při zemi, být v klidu a potichu. Důležité je co nejrychleji zavolat policii, případně do oken vyvěsit informace o počtu přítomných v místnosti.

Útočníka při prvním nácviku už zpacifikovali přivolaní policisté. Stejně tak i druhého agresora s nožem v ruce. Vše se bude po krátké pauze opakovat. Přesouvám se do vedlejší učebny. Do ní sice pachatel s pistolí pronikne, vystřelí, nikoho však nezasáhne. Žáky s učitelkou nažene do kouta, ale než stihne udělat něco dalšího, zneškodní ho přivolaní policisté. Končí tak znovu na zemi, opět s pouty na rukou. Stejně tak i druhý pachatel. Když je vzduch „čistý“, odvádí policisté žáky spořádaně v řadách za sebou mimo školu.

Mezi těmi, kdo si zásah proti aktivnímu střelci vyzkoušeli, byli kromě žáků a učitelů také lidé v uniformách - policisté, vojáci, lidé z vězeňské služby a městští strážníci. „Právě oni jsou jako prvosledová hlídka velmi často první na místě činu. Nejbližší zásahová jednotka je v Hradci Králové, v lepším případě tady může být za třicet až čtyřicet minut. To je u aktivních střelců pozdě. Pro ně je kritická doba prvních deset nebo dvacet minut,“ upozorňuje Jakub Synek.

Chystá se třetí nácvik. Zůstávám na chodbě, abych viděl situaci z dalšího úhlu pohledu. Na zemi leží figuranti (zranění). Kolem nich je spousta šťávy (krve). Jsou to ti, kteří neměli šanci před útočníky utéct. Akce začíná. Jakmile zazní první výstřel, zavládne na chodbě pocit chaosu. Ranění sténají a volají o pomoc, šokovaní hystericky ječí. Někteří školáci se snaží ve zmatku utéct. Než pachatele zlikviduje policie, připomíná škola apokalypsu. Přijíždějí záchranáři.

Napadlo mě, jestli děti své role nepřehrávaly. Experti mě ale vyvedli z omylu. „Ano, vidíte tady obrovský chaos. Ve finále si ale něco takového vynásobte deseti. Tak to prostě vypadá ve skutečnosti,“ zdůraznil Jakub Synek.

Žáci i učitelé ocenili možnost vyzkoušet si podobnou situaci a naučit se reagovat například na útočníka hrozícího zbraní. „Vidíme, jak se společnost radikalizuje. I nám tady, bohužel, jeden rodič skutečně vyhrožoval fyzickým útokem na učitele,“ prohlásil ředitel školy Michal Krtička.

Začíná poslední nácvik. Trochu jiný, protože ozbrojený útočník se nyní zamknul s dětmi a učitelkou ve třídě. Přes dveře s ním vyjednávají policisté. Po několika minutách ho překvapí rychlým vpádem do učebny a zpacifikují ho. Pomáhá jim v tom i služební pes. Děti zahnané pachatelem do kouta si můžou oddechnout.

„Přeju dětem, aby se jim nikdy nic takového nestalo. Nikdo ale neví, kdy se s takovou situací můžou setkat. Měly by proto vědět, jak se v takových chvílích chovat. Myslím, že z cvičení budou mít zážitky na celý život,“ dodala učitelka Lucie Ševčíková.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek
Video: Michal Bogáň