Malotraktory jely v májovém průvodu. Některé zvládly i blátivou louži

Od rána se do tamní sběrny sjížděly zemědělské stroje, samohyby a především traktory. Základem oslavy je totiž už čtrnáct let setkání malotraktoristů. K vidění tak byla pestrá přehlídka strojů: Malé i velké, staré i nové, rezaté i naleštěné, typické, i málo známé.

Mezi nepřehlédnutelné patří například jednonápravový traktor s řídítky, který ve filmu Slavnosti sněženek proslavila scénka „To je dost, žes nás taky jednou vyvez!“. Motorobot PF-62 československé výroby se objevil při nedělní oslavě minimálně ve třech verzích.

Doslova historickým exponátem byl lehký tříkolový traktor Svoboda z roku 1935. Jeden z prvních strojů řady Diesel Kar přivezl do Vlčic sběratel Jan Stránský z Nového Bydžova. „Není vyzdobený, naleštěný, nebo přetřený akrylátem, ale spíš lehce ošuntělý, prostě v původním stavu. A má sílu, utáhne tři tuny,“ řekl pravidelný účastník vlčické Traktoriády.

Ve Vlčicích pochopitelně dominují stroje československé výroby, například u nás téměř všudypřítomný Zetor. Při májové oslavě se ale našly i zahraniční rarity. Například japonský minitraktor na sázení rýže. „Musel jsem ho mít. Jsem do takových věcí blázen. Koupil jsem od člověka pět traktorů a tohle Mitsubishi bylo mezi nimi,“ přiznal sběratel Martin Kasík, sběratel z Poděbrad.

Seznam zajímavých strojů by byl dlouhý. Z téměř šedesáti přihlášených je totiž téměř každý něčím atraktivní. Například i tím, že to není traktor. Pravidla májového setkání jsou totiž poměrně benevolentní, takže se oslav může zúčastnit téměř každý aspoň trochu zajímavý stroj: Vétřieska, esúvečka, džípy, ale i domácí sekačky, vysokozdvižné vozíky, a dokonce i motokáry. „Účastníme se každý rok, je tady super atmosféra,“ přiznal Šándor Havrán z Mladých Buků, který do průvodu vyrazil s podomácku vyrobenou buginou.

Kolona vozů se dala do pohybu hodinu před polednem. Doslova krokem se sunula od sběrny, kolem kostela a obecní hospody až ke křižovatce na Peklo. Pak se otočila a vrátila se do obecního areálu. Kolemstojící lidé mávali, podobně jako se kdysi mávalo alegorickým vozům. Někteří si ale dali záležet ještě víc. „Například Figerovi. Každý rok si něco připraví, ale farář, jeptišky a zpovědnice v jejich podání z letoška, to bylo něco parádního,“ ocenil Karel Petr, mluvčí pořadatelského spolku Samohyb Vlčice.

Když průvod dorazil do cíle, asi desítka odvážlivců se pustila ještě do dalšího náročného úkolu - průjezdu bahnitou louží. Co řidič, to jiný styl. Nebyl důležitý čas, ani způsob zdolání. Důležitá byla zábava. A bavili se všichni. „Zúčastnilo se hodně strojů, přišlo hodně diváků, atmosféra byla super. Myslím, že můžeme být spokojeni,“ dodal za organizátory Karel Petr.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Jan Bartoš