Kde je vůle, je i cesta, tvrdí starosta Pilníkova o záchraně kostela

Vzpomenete si, kdy jste kostel Nejsvětější Trojice navštívil poprvé a co vás zaujalo?
Úplně přesně takovéto první nahlédnutí bylo v létě 2004, kdy jsme se do Pilníkova s mojí rodinou nastěhovali. Ostrá návštěva celého zázemí kostela byla až v listopadu 2018, kdy jsem se stal starostou města a seznámil se s novým farářem Jánem Kubisem, který je, představte si, narozený ve stejný den jako já. Kostel a jeho stav mně osobně přirostl k srdci. V roce svého zvolení jsem si vyprosil od pana faráře klíče a stal jsem se tak vlastně jeho součástí, takovým malým hlídačem a kostelníkem. No a co mě nejvíce zaujalo? Ta hrozná havárie z roku 2006, kdy spadla klenba. Naštěstí to bylo v noci a nikomu se nic nestalo.

Jaké dojmy jste měl naopak z vaší poslední návštěvy a kdy to bylo?
Do kostela chodím na pravidelné kontroly, to mě prostě baví. Je to místo, kde máte klid, a proto zde běžnou kontrolu kostela spojím se svojí prací, sednu si na schody, otevřu počítač a prostě jen pracuji. Stav je ale stále žalostný, zároveň mám ale velmi dobré pocity ze zájmu lidí. Určitě v naší republice vzrůstá zájem o kostelní turistiku a je vidět, že zájem o návštěvu je opravdu velký, navíc sejmutá kopule dodává místu svoji výjimečnost.

Starosta Pilníkova Josef Červený.

Co kostel představuje pro město Pilníkov a jeho obyvatele?
Kostel je pro město tou největší dominantou, a přesto, že nejsem věřící, budu vždy bojovat za to, aby to byla dominanta v plné důstojnosti. Bohužel nevím, zda to takto cítí také ostatní občané, možná je to tím, že je zde minimální počet věřících, a tak je společnost kvůli dlouhodobě zanedbanému stavu spíše skeptická. Na konci června byla založena veřejná sbírka číslo 2 na obnovu kostela, dělám hodně velkou propagandu v novinách, na sociálních sítích, na webu města i v rádiu a zde je vidět, že lidé mají zájem, především tedy ti starší. Ti přispívají poměrně velkými finančními částkami nejen na transparentní účet, ale také do putovních kasiček opravdu nejvíc. Vím, že sbírka kostel nezachrání, chci ale, aby bylo jasně vidět, že kde je vůle, je i cesta. A já bych rád tu trnitou cestu na jejím začátku alespoň trochu proklestil.

Jak je možné, že se kostel dostal do takového neutěšeného havarijního stavu?
Musím říct, že nechápu ten žalostný stav. Dodnes nerozumím tomu, jak je možné, že takováto dominanta města, navíc kulturní památka, je v tak hrozně špatném stavu. Poslední opravdu velká oprava našeho kostela byla v roce 1904. Pilníkov byl v Sudetech a po válce došlo téměř ke kompletnímu vysídlení. Náboženství se za komunismu nepreferovalo, a tak se vlastně až do revoluce v osmdesátém devátém do kostela také nic moc neinvestovalo. V sedmdesátých letech minulého století se prý natřela kopule a trochu opravila fasáda a tím to celé skončilo. Žádná velká změna ohledně údržby ale nepřišla ani po revoluci, prý na to nikdy nezbyly peníze, a tak se vlastně neví, zda za to, v jakém je kostel stavu, může stát, nebo církev. Možná také přehlížení chátrajícího stavu kostela od místních Pilníkovanů.

Kdo přišel s nápadem na veřejnou sbírky na jeho záchranu?
Uspořádat veřejnou sbírku jsem měl ve své hlavě dlouho, celé je to tedy moje aktivita.

Spoléháte na to, že lidem osud kostela nebude lhostejný a budou posílat peníze i v dnešní době?
Ano, doba je zlá. Nejdříve covid, nyní se vše zdražuje, jídlo, energie, benzín, do toho válka, popichování našich politiků… Vlastně se trochu divím, že to lidé ještě nevzdali a stále na něco přispívají. Za to, že i na náš kostel, jim patří můj velký obdiv a moje velké děkuji.

Kolik peněz bude potřeba vybrat?
Opravit kostel do hezkého stavu je otázka několika desítek, možná stovek milionů, jen sejmutá kopule se pohybuje dle rozpočtu v řádech cca 5 milionů.

Formou dotací jste nezkoušeli získat nějaké finance?
Nejsme vlastníci, žádat o dotaci může pouze vlastník a ten to dělá v tuto chvíli na výbornou. Příspěvky tečou z Ministerstva kultury z příspěvků programu záchrany architektonického dědictví, z Královéhradeckého kraje a z rozpočtu města Pilníkov, drobný příspěvek je také přímo od vlastníka, zde bych ale očekával opravdu více.

Majitelem kostela je Římskokatolická farnost – arciděkanství v Trutnově. Jak spolupracujete na záchraně kostela?
Snažíme se si navzájem ve všem vyhovět, asi jak to má být. Pokud se staví, zajistíme zábor, pokud je potřeba rozdělat obrovský jeřáb na sejmutí kopule, zajistíme prostor. Pokud je potřeba kostel otevřít pro řemeslníky, tak prostě zaběhnu a otevřu. Navíc se staráme o údržbu okolo, sekáme trávu, stříháme keře. Na oplátku mám od pana faráře plnou důvěru, nedávno jsem u kostela a sejmuté kopule využil focení pro reklamní kampaň sportovní odnože Renaultu, znovuzrozené značky Alpine kupé A110. To bylo moc příjemné a máme také přislíben od výrobce vozů příspěvek na účet. Do toho má zájem o náš kostel také Česká televize a rozhlas Hradec Králové (Radiožurnál). Navíc jsme také vyhráli 1. místo v 11. ročníku celostátní soutěže o nejlepší městský zpravodaj 2021 s předáním ocenění ve Velehradě. I zde jsem přenesl informaci o stavu našeho kostela přímo na biskupa. To vše je v kupě malý marketing, který může přinést ten správný výsledek.

Několikrát již zmíněná kopule zmizela ze střechy kostela v listopadu loňského roku. Jak to aktuálně vypadá s její opravou a vyzdvižením zpět nahoru?
Poslední informace říkají, že stav kopule je již v nenávratném stavu. Dřevo je shnilé a prolezlé a je potřeba připravit stoprocentní repliku. Letos by se tedy snad měla připravit dřevěná část, příští rok její měděné opláštění a ještě tentýž rok by se měla kopule vyzvednout zpět na věž. V roce 2024 se plánují dokončovací práce. Pokud vše poběží dle plánu, určitě připravím do makovice kopule vzkaz příštím generacím v podobě tiskovin, mincí, fotografií apod. Při sejmutí stávající kopule na podzim loňského roku v makovici bohužel žádný vzkaz nebyl.

Co dalšího bude potřeba udělat, aby Pilníkovští za pár let nepřišli o svou dominantu?
Věřit, že se najde cesta a chuť takovéto památky zachránit. Věřit, že vlastník navýší finanční příspěvek ze svého rozpočtu. Věřit, že vše dobře dopadne. Možná si můžeme přát, že se najde třeba nějaký druhý Richard Krajčo z kapely Kryštof, ten se pustil do oprav v kostele v sousedních Chotěvicích. Zde se ale nejedná o havarijní stav. Rád bych vás poté všechny pozval na vánoční koncert, to bych si moc přál. Obávám se ale vzhledem k dostupným financím a tempu oprav, že je to jen mé přání.

Co byste vzkázal lidem, kteří vám přispějí do sbírky?
Rád bych všem ze srdce poděkoval a popřál pevné zdraví a štěstí a víru v to, že se nám podaří se sejít v našem kostele Nejsvětější Trojice třeba u krásného vánočního koncertu. Těším se na společné setkání.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Michal Kriegler