Krkonošské muzeum ve Vrchlabí se po letech znovu otevře

Budova augustiniánského kláštera byla dokončena 12. ledna 1705 za peníze vrchlabského šlechtice Maxmiliána z Morzinu. Stavbu svěřil dvornímu architektovi a staviteli Matyáši Auerovi z Rakouska. Následná inaugurace kláštera proběhla již po Maxmiliánově smrti roku 1714. V tu dobu již stavbu převzal jeho bratr Václav. Klášter byl darován augustiniánským řeholníkům, kteří zde skoro o padesát let později zřídili i klášterní lékárnu. Na konci 19. století klášter dokonce vyhořel a opravy se táhly až do roku 1904.

Krkonošské muzeum si tu první prostory, přesněji celé patro kláštera, pronajalo již v roce 1941 pro svoje sbírky a expozice – nelze vyloučit, že nastěhování muzea v době druhé světové války bylo součástí úředně posvěceného útisku řeholníků, jejichž páter Johann Fischer byl zatčen gestapem, zbaven svěcení a poslán na frontu.

Augustiniány z kláštera definitivně vyhnali až roku 1950 komunističtí soudruzi v rámci takzvané Akce K, což je název pro násilnou likvidaci mužských řeholních řádů v celém Československu. S touto událostí připadly muzeu všechny prostory kláštera. Správa muzea následně na klášterní budově provedla řadu necitlivých zásahů, které ustaly až převodem muzea pod Správu KRNAP v roce 1966.

Avšak nejen muzeum prostory kláštera využívalo. Například sklepní prostory používal státní statek k uskladnění brambor, a to dokonce hned vedle místních hrobek. O rok později postihla budovy stavební havárie, kdy masa sněhu sjela ze střechy kostela na střechu konventu a významně ji poškodila. Z toho důvodu byl klášter znovu uzavřen pro veřejnost a pozvolna opravován až do roku 1978, kdy Správa KRNAP muzeum znovu otevřela a v roce 1984 tu představila expozici Kámen a život, na dlouhá léta jednu z nejmodernějších expozic v tehdejším Československu. Vedlejší klášterní kostel se rekonstruoval ještě o něco déle, opravy byly dokončeny až koncem osmdesátých let.

Po sametové revoluci byl klášter v rámci církevních restitucí vrácen řádu, ten jej však obratem prodal dosavadnímu uživateli neboli Správě Krkonošského národního parku. K další velké rekonstrukci a uzavření kláštera se Správa rozhodla až v posledních letech. Příprava dokumentace a všeho potřebného pro to, aby mohla rekonstrukce započít, byla zahájena již v roce 2009 veřejnou soutěží o návrh libreta nové expozice.

Zadání projektu pro stavební firmu a zhotovitele obsahovalo celkovou výměnu veškerých technologií v přízemí a prvním podlaží. Tím pádem i s tím spojenou výměnu podlah, opravu omítek, statické zajištění některých částí budovy, obnovu klášterního dvora a k tomu přístavbu, která má sloužit jako hlavní vchod do nového muzea a bezbariérový prostup všemi veřejnosti přístupnými podlažími. Opravy zahrnuly také celkovou výměnu kanalizace a opatření, která pomohou s vysokou vlhkostí ve sklepeních kláštera.

Z výše uvedených inovací vzbudila mezi Vrchlabáky největší rozruch netypická stavba ve tvaru skalního masivu nebo skály, chcete-li... Přistavět k historickému klášteru moderní stavbu připomínající skalní útvar, který na místo hned na první pohled nesedí, je nápad bezpochyby odvážný, ale originalitu architektonickému záměru autora, architekta Romana Kouckého, nikdo upřít nemůže. „Stavba je koncipována jako složitý železobetonový monolitický skelet, jehož obvodovou konstrukci tvoří skořepina z různě ukloněných nepravidelných mnohoúhelníkových stěn,“ popisuje neobvyklý útvar stavbyvedoucí Vojtěch Česák z dodavatelského Metrostavu v odborném článku časopisu Stavebnictví. „Předtím, než mohla skalka vyrůst, musel být zdemolován bývalý sklad, který byl na místě původně. Bylo vyrobeno kompletní bednění a přístavba byla postupně vršena podobně jako na 3D tiskárně. Finální povrchová úprava fasády je tvořena betonovou skořepinou,“ pokračuje Vojtěch Česák.

Hned po zahájení prvních bouracích prací a odkrytí původních klášterních konstrukcí bylo jasné, že věcí, které je třeba udělat, je mnohem více, než se původně předpokládalo. Další nepříjemností bylo, že vlhkost ve sklepeních není způsobená jen dešťovou vodou z klášterského dvora, nýbrž v závislosti na ročním období i množstvím prosakující podzemní vody. V klášteře dále dělníci nalezli radioaktivní prvek radon, který bylo následně třeba „odvětrat“.

I přes veškeré potíže, které se v procesu rekonstrukce vyskytly, se stavební práce podařilo dokončit. Stavební práce započaly v únoru 2020 a byly dokončeny v létě o dva roky později, tedy v termínu. Zároveň se už na jaře 2022 zahájily práce na instalaci expozic, které trvaly do léta letošního roku, a od té doby se ladí technické detaily v expozici tak, aby v polovině října všechno fungovalo, jak má. Celkové náklady celého projektu se vyšplhaly k částce 285 milionů korun bez DPH, ze čtyř pětin pokryté podporou Fondů Evropské unie.

„V průběhu přípravy se také měnila řada věcí, které jsme nemohli předem předvídat – třeba se změnilo legislativní vymezení národních parků, za tu dekádu se proměnila i řada fenoménů krkonošské přírody. Před finálním zahájením práce na samotných expozicích jsme museli podklady podstatně aktualizovat, což si vyžádalo měsíce práce. Mluvíme o ohromné expoziční ploše takřka 2 500 m²,“ říká náměstek ředitele Správy KRNAP Jakub Kašpar.

„Správa KRNAP v interiéru bývalého kláštera vytvořila expozici dokumentující příběh Krkonoš, její přírody a potkávání se přírody a lidí, kteří tu po staletí žili a žijí,“ říká mluvčí KRNAPu Radek Drahný. Nový vedoucí vrchlabských expozic Krkonošského muzea, Jakub Šimurda, dodává: „Návštěvníkům se nabízí příběh Krkonoš, lidí i přírody. Nečekejte místnost o minerálech, jinou o nábytku a další o flóře a fauně. Expozice je tematicky navzájem propojená, jako příběh Krkonoš sám.“

V expozici nebude chybět voda – model meandrů Labe nebo vodopád Úpy s některými živými živočichy, které jste mohli spatřit již ve staré klášterní expozici. Součástí budou i modely pralesa, krkonošské arkto-alpínské tundry či tradičních saní, vidět budeme moci i historické mapy Krkonoš. Vstupenka by měla platit celé dva dny, takže se návštěvník do muzea může vrátit.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: archiv Správa KRNAP