Krkonoše patří všem! aneb Proč krnapáci uzavírají horské louky lidem

Kdyby vám někdo poté, co se po celém dni vrátíte z práce, konečně se můžete posadit na gauč a trochu si odpočinout, najel do obýváku s motorkou, asi by vás moc nepotěšil. A kdyby k tomu navíc rozbil pár podlahových kachliček, shodil vázu s květinami, převrátil stůl a potom srazil dítě na zem, velice pravděpodobně by vás to rozhořčilo ještě víc. Vašemu momentálnímu rozpoložení by asi moc nepomohl fakt, že si to dotyčný užil a navíc pocítil a prožil pořádnou dávku adrenalinu. Pravděpodobně byste na takového vetřelce volali policii. Jinými slovy je to společensky krajně nepřijatelné.

Podobný „pocit“, samozřejmě obrazně řečeno, prožívá krkonošská příroda a spolu s ní její zvířecí i rostlinní obyvatelé, když se jejími pláněmi a končinami prohání dobrodruzi na skútrech. Před obdobím vegetace příroda odpočívá a sbírá síly, které se jí budou v létě hodit. To platí obzvlášť, když je krajina pod sněhem a odpočívají nejen horské louky, ale i smrčiny, rostliny, zimuje zvířectvo, i ikonický tetřívek. Vegetační období je v tundře obecně krátké a limituje ho zejména rychlost odtávání sněhové pokrývky. Vegetační doba, kdy může flóra růst, v Krkonoších každoročně trvá pouze lehce přes dva měsíce. Přesněji řečeno je to v krkonošské tundře 70 dní, ve srovnání se středními Čechami s jejich 220denní luxusní vegetační sezónou.

„Reliéf i vegetaci nejvyšších horských poloh Krkonoš významně ovlivňuje opakované mrznutí a tání trvale vlhké a podchlazené půdy,“ píše se v multimediální Krkonošské encyklopedii. „Bez zimního odpočinku by příroda určitě pár let vydržela. Ale po několika málo letech by už byla tak vyčerpaná, že by v současné podobě nepřežila. Jak by vypadala, to těžko odhadovat. Možná by se nám ale vůbec nelíbila. Středoevropská příroda je prostě na zimní pauzu stavěná,“ říká Radek Drahný ze Správy KRNAP.

„Zimní odpočinek ale ruší i vysoká návštěvnost, respektive lidé, kteří nedodržují pravidla. Zákon zakazuje vjezd motorových vozidel na území KRNAP, samozřejmě i skútrům, pokud k jejich vjezdu není zákonný důvod,“ říká k problematice mluvčí parku Drahný. Problém je to pochopitelně i pro bezpečí pěších turistů a lyžařů, ve chvíli, kdy se takový jezdec na motorovém oři prožene skrz značené turistické cesty. Podle Drahného není skútr sám o sobě nic špatného. „Skútr pomáhá lidem v horách přežít. Situaci ale mění, pokud je skútr jen prostředkem zábavy a potěšení jednotlivce na úkor přírody i ostatních.“

Asi nikoho nepřekvapí, že se takoví adrenalinoví jezdci následně špatně stíhají. Není totiž v jejich zájmu se strážcům identifikovat a často na hlavě nosí kuklu a helmu. Přestože preventivní hlídky stráže přírody často posilují členové policejního sboru, skútraři se často snaží ujet spravedlnosti a pokutám, které se na místě mohou udělovat do výše deseti tisíc korun a v následném správním řízení se mohou vyšplhat až k vyšším desítkám tisíc. A to už je drahý skipas nebo skútrpas, jakkoli to chcete nazývat, je to drahá vstupenka na zasněžené krkonošské pláně.

Příjem z takové pokuty ovšem nejde do kapsy Správě KRNAP. Padesát procent prostředků z pokut obdrží Státní fond životního prostředí a padesát procent obec, na jejímž katastru byl přestupek spáchán. „Naši strážci jsou v terénu dennodenně. Dá se říci, že každý den sledují, zda nedochází k porušování pravidel platných pro národní park. Spolupráce s Policií ČR si vážíme,“ říká mluvčí.

Řidiči skútrů jsou někdy velmi agresivní. „U nás, na rozdíl od Afriky, naštěstí strážcům nejde o život. O zdraví ale bohužel nepříjemně často ano. Střety při kontrole ilegálních jízd na skútrech patří k nejnebezpečnějším,“ říká Radek Drahný.

Statistika, kolik skútrů se skrz Krkonoše přes zimu prožene, neexistuje. Pochopitelně, očipované nejsou, mnohdy nemají ani registrační značku. Jaký je ale trend? „Ten problém v posledních letech stabilně trvá. Zhoršení přišlo v druhé polovině 90. let. Předtím měli skútry jen kolegové z horské služby a někteří boudaři. Pak se situace začala měnit,“ říká Drahný.

Nabízí se otázka, jestli jde v případě ilegálních skútrařů spíše o místní, nebo turisty, podle Drahného slov se totiž začaly objevovat situace, kdy si lidé z velkoměst na vozíku za autem přivezli skútr, aby si na něm zajezdili, a pak se zase vrátili. „Stačí si vzpomenout na kauzu z roku 2020, kdy trojice motorkářů na pásech projela po hřebenech celé hory,“ říká mluvčí parku. Zjistit ale, odkud většina skútrařů pochází, je prakticky nemožné. „Při troše fabulace se dá říci, že místní přeci jen pravidla národní parku znají lépe než přespolní, takže se méně často dostávají do potíží. Navíc do toho vstupuje ten faktor, že když je někdo místní, třeba boudař, pak má zpravidla zákonný důvod k vjezdu, a tím pádem i povolenku, takže ten problém odpadá,“ uzavírá Drahný.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Kamila Antošová/Správa KRNAP