Atraktivní kožešinové pláště Kary v muzeu

Výrobní program podniku Kara zajišťovala prvovýroba v poříčském a bohuslavickém závodě. Zde se se činily, barvily a upravovaly kožešnické suroviny pro další využití. Proces pokračoval konfekčním zpracováním kožešin, jež byl soustředěn do pěti specializovaných závodů se sídlem ve Starém Kolíně, Praze, Hlinsku v Čechách, Trenčíně a v České Skalici.

Modelová konfekce se každoročně obměňovala a obsahovala až 300 dámských, pánských i dětských kožešinových výrobků. Vyráběly se vycházkové pláště a oděvní doplňky pro každou příležitost až po luxusní modely nejvyšší kvality.

Závod ve Starém Kolíně orientoval svůj výrobní program na konfekční zpracování žádaných velurových plášťů a výrobků z králičin. Šily se zde také různé druhy kožešinových čepic, rukavic, nánožníků apod. Závod v Praze produkoval v malých sériích exkluzivní modely, určené výhradně pro export.

Jednalo se o výrobu z vysoce hodnotných materiálů, jako byl perzián, norek, nutrie a bizam. Závod v Hlinsku v Čechách se zaměřoval především na konfekci z jehnětiny, ze které se šily kvalitní kožešinové pláště.

Specializací závodu Trenčín byla výroba syntetické kožešiny, která se stala rovnocenným partnerem klasických kožešnických materiálů. Nejmladší konfekční závod Kary v České Skalici byl orientován především na kožešinové doplňky a galanterii, ale vyráběly se zde i dámské pláště z králičin.

Na fotografii můžete vidět černý perziánový plášť, vyrobený v padesátých letech 20. století, který patří k nejstarším z vystavovaných modelů. Bordový plášť uprostřed je z barvené králičiny s vloženými hnědými a světlými pásy, které v ploše tvoří vzor. Byl vyrobený v roce 1961 jako jediný modelový kus.

Šedý kožich s černým koženým páskem z čínské kozinky je z roku 1977. U tohoto předmětu se dochoval i pokladní doklad, ze kterého vyplývá, že na jeho pořízení musela původní majitelka ušetřit 5250,- Kčs, což byly více než dva průměrné měsíční platy.

Zde prezentované pláště jsou pouhou částí z celé řady modelů, které v posledních letech sbírku muzea obohatily.

Petra Sauerová
Muzeum Podkrkonoší v Trutnově