Pondělí

6. dubna 2020

Nyní

Zítra

13°

Svátek má

Kdo se chce naučit tančit, tak se určitě tančit naučí

29. 12. 2019

page.Name
Říká se, že Češi mají k tanci výjimečný vztah, což potvrzuje stále živá tradice tanečních kurzů. Ty v Trutnově již 38 let probíhají pod vedením manželů Miroslava a Vladimíry Francových. „Je to náš koníček už od mládí,“ povídá dvaašedesátiletý taneční mistr. Mladým tanečníkům se snaží ukázat a přesvědčit je, aby se tance nebáli. „Tanec je totiž radost a slouží člověku hlavně k zábavě,“ dodává.

Miroslav Franc pochází z Jičína. Vystudoval automatizační a výpočetní techniku, ale tomuto oboru se v podstatě nikdy nevěnoval. „Měl jsem to štěstí, že jsem udělal konkurz do armádního uměleckého souboru a vojnu jsem strávil jako tanečník,“ vzpomíná. Folkloru a společenskému tanci se věnoval už předtím a po návratu z vojny se tanec stal jeho profesí. Jako pracovník okresního kulturního střediska měl na starosti taneční obory.

V roce 1991 se s manželkou přestěhovali do Hradce Králové, kde od té doby působí jako ředitel Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti a kde momentálně rovněž učí mladé generace tanci a společenskému chování. „Pořád doufám v to, že u nás stále platí, že tyto kurzy doplňují základní vzdělání každého moderního člověka a mají pořád ještě bohatou tradici, kterou se my, starší generace učitelů tance, snažíme udržovat a předávat ji dalším generacím,“ vypravuje Miroslav Franc.

S výukou v tanečních začínali v roce 1981, do trutnovského „Nároďáku“ přišli o rok později. „Nějaký čas jsme učili i v Horním Starém Městě a na toto místo velmi rádi vzpomínáme, protože ten sál byl naprosto ideální, a to nejen pro taneční, ale i společenské události a plesy,“ vrací se k hodinám stráveným v tehdejším Závodním klubu Texlen. Národní dům je podle něj fajn, ale kapacita je pro Trutnov malá, když maximální počet párů je okolo padesáti. Jako další hendikep pak vidí, že zde není balkón, který by zvýšil komfort pro návštěvníky.

S nadšením proto Francovi očekávali moment, až se otevře Uffo, a těšili se, jak taneční budou tam. „Brzy jsem ale pochopil, že to technicky nebude možné, přestože jsem měl informace, že bude velmi snadné přestavět sál z divadelní scény na společenskou. Jenže ono to není tak úplně jednoduché,“ líčí Franc a dodává, že si přesně vzpomíná na situaci, kdy vůbec první společenskou akcí v Uffu byl „jejich“ věneček. Sál se tehdy přestavoval skoro třicet hodin.

Trutnovské kulturní centrum tak slouží mladým tanečníkům aspoň na onen jeden slavnostní závěrečný večer. Věneček přichází na řadu po devíti lekcích (na té poslední už se ale jen nacvičuje slavnostní nástup) a dvou prodloužených.

Stačí to, aby se člověk naučil tančit? „Kdo se chce naučit tančit, tak se určitě tančit naučí,“ je přesvědčen Franc. I když třeba patříte mezi ty, co neslyší muziku, a nemáte ani úplné pohybové schopnosti. „Je to jenom otázka píle a času. A pokud člověk tomu ten čas a píli dá, naučí se tančit každý,“ tvrdí učitel. Sám zná spoustu tanečníků, kteří talent nikdy neměli, ale tím, že to chtěli, tak si to vydřeli a stali se z nich dokonce velmi úspěšní tanečníci.

V tanečních ovšem vedoucí kurzů musí brát také v potaz, že úroveň žáků je rozdílná. „Vždy je to o nějaké té naší profesionalitě, kdy my laťku musíme nastavit někam doprostřed, aby se přinejmenším nějak tančit naučili všichni,“ poukazuje Franc.  S polovinou párů by prý mohl postupovat dál a učit je další figurace, ale ví, že druhá půlka by to nezvládla, tak musí trošku přibrzdit. „Ale i je zase musím tlačit nahoru, aby na parketu prostě něco zvládli,“ usmívá se.

Na otázku, jak je na tom současná mladá generace, odpovídá, že je to docela složitý dotaz. Teenageři jsou prý teenageři. Stále stejní. Najdou se mezi nimi šikovní a hodní, ale jsou tam i zlobiví. „To bylo vždycky,“ ušklíbne se Franc. On ale musí hodně sledovat i pohybovou kvalitu svých žáků a ta je bohužel horší. „Je vidět, že vyrůstají generace, které tráví čas u počítačů nebo dalších technologií, a pohyb jim chybí,“ konstatuje. I když hned dodává, že v Trutnově to zase tak špatné není. Nahrává tomu zřejmě místní lokalita, která umožňuje mládeži mnohem více pohybu než v jiných městech. „Tím, že učíme v Hradci, tak máme srovnání a v Hradci je to opravdu horší,“ tvrdí.

Podle něj za to může i vzdělávací systém. „Ubyly hodiny tělocviku a vím, že tělocvik někdy probíhá hodně zvláštním způsobem. Hrají se tam jen míčové hry a chybí nějaká základní pohybová průprava, aby děti měly koordinaci, smysl pro rytmus a takové ty věci, které my potřebujeme v tanečních,“ naznačuje. Chyba je i ta, že se rovněž vytrácí i hodiny hudební výchovy a mládež si s hudbou neví rady, nevyzná se v ní a nedokáže na ni reagovat.

Nicméně zájem o taneční kurzy mezi dospívajícími lidmi v Trutnově je ovšem stále velký. Vypovídá o tom i fakt, že když v listopadu Francovi spustili přihlášky na rok 2020, tak jeden kurz byl vyprodaný během šesti hodin. „Myslím si, že hodně pro popularizaci společenského tance v poslední době dělá soutěž Star Dance. Zejména dospělé generace chtějí začít tančit, a tak jsou teď docela v kurzu taneční pro dospělé,“ říká na závěr ten, který kouzlo tance předával už i některým našim babičkám a dědům.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek