Nejen sranda a zmatené kroky aneb Taneční v Trutnově

Taneční v Trutnově se odehrávají v Národním domě. Letošní výuka, kterou vedou legendární manželé Miroslav a Vladimíra Francovi, probíhá ve dvou kurzech. Ty začaly v sobotu 7. září a po devíti lekcích a dvou prodloužených vyvrcholilo v sobotu 7. prosince ve Společenském centru Uffo takzvaným věnečkem, závěrečným slavnostním večerem. Z redakce jsme se „vmísili“ mezi tanečníky na lekci „áčkařů“ s pořadovým číslem 8.

„Do tanečních jsem chtěl chodit, protože se to v životě určitě hodí, docela mě to i baví a dá se říct, že jakž takž jsem se tady něco naučil,“ ušklíbl se šestnáctiletý Jan Procházka z Rudníku. Po jeho boku stojí kamarádka Anna Sikorová z Trutnova, která si hodiny rovněž užívá. „Je to super. Potkáme tady kamarády, co jsme dlouho neviděli, a poznáme nové. Užijeme si spousta srandy a taky pár zmatených kroků, než se vše naučíme,“ vyprávěla.

Martin Plíhal z Trutnova se dokonce zašel do tanečních podívat už párkrát předtím, aby tak věděl, do čeho jde. Zapsal se do kurzu hlavně proto, že by to mohla být zábava a chtěl se seznámit s více lidmi. „Naučil jsem se toho více méně dost, ale jestli mi to jde, to by měla spíš posoudit moje tanečnice,“ povídal student místní průmyslovky, který celé taneční provádí po parketu jedinou partnerku Jitku. To Nicol Melnyková měla oproti ostatním vrstevníkům menší výhodu - tancovala od malička. Zumbu, akrobatický rokenrol, street dance… „Ze začátku jsem samozřejmě nějaké kroky taky pletla, ale je to super, že i my mladý se můžeme naučit nějaké tance, o kterých jsme vůbec neměli ponětí,“ líčila. Například neznala jive, anebo nevěděla, jak se tancuje valčík. „Ten jsem vždy viděla ve filmech, tak mě to hrozně zajímalo. Jsem ráda, že už ho umím,“ dodala dívka žijící na Zelené louce v Trutnově.

Je půl šesté večer, blíží se zahájení lekce. Dámy sedí u stolů na jedné straně sálu, pánové na druhé. Za zvuku úvodní melodie, hrané z pódia kapelou Diskant, všichni vstávají a rovnají se do řad. Stejně jako v mnoha jiných tanečních školách se tak totiž i tady tanečníci učí jak standardní, tak latinskoamerické tance za doprovodu živé hudby. Žádná CD, žádné počítače, ale krásná klasika.

„Ač je to neuvěřitelné, uteklo to jako voda a dnes je před námi poslední opravdová lekce našeho kurzu. Za čtrnáct dní se uvidíme na prodloužené a pak nás čeká už jen nácvik slavnostního nástupu věnečku a samotný věneček,“ začne po přivítání mluvit do mikrofonu učitel Franc. „Dnes máme poslední šanci udělat velikánské opakování,“ říká před dvouhodinovou lekcí, která je patnáctiminutovou přestávkou rozdělena na dvě půlky. V plánu jsou tance, kde zbývají ještě nějaké restíky. Připravena je jedna nová figurace do Cha-chy a samozřejmě i několik dalších rad do života.

Potom již přichází ten pokyn, který zvláště na první taneční hodině má nezaměnitelné kouzlo - „Pánové, zadejte se!“ A mladí muži vykročí vyzvat taneční partnerku, nabídnou jí rámě a vydávají se kroužit do promenády. Pod bedlivým dohledem učitele se pak padesát párů pouští do víru tance. Zkušený taneční mistr se svou ženou dohlížejí na správnost provedení a vysvětlují jednotlivé kroky.

„Uzavřete držení, pánové čelem k jevišti a tančíme tři takty základního kroku. Ve čtvrtém taktu otáčíme partnerku a potom tančíme promenády,“ zahlásí učitel, když přijde na řadu již zmiňovaný nový prvek do Cha-chy. „První, dva, tři, čača. Druhý, dva, tři, čača. Třetí, dva, tři, čača. Toč, dva, tři

 a promenáda teď, dva, tři, čača. Na druhou, dva tři, čača. Třetí, dva, tři, čača a čtvrtý, dva, tři, čača. Tak a dáme si to ještě jednou,“ počítá doby žákům. Ti se hned rozesmějí, jelikož někteří z nich se v otočce točili jak vítr v bedně.

Další smích přišel při tangu. „Toto tančení jste pochopili. Myslím si, že tam problém není. Pokud si budete pamatovat, že začínáte tančit vždy, kterou nohou?“ ptá se jednoho z kluků. Ten mu odpoví, že pravou. „Zastřelte ho někdo, nebo to udělám já a skončím v kriminále,“ žertuje mistr a dává mladíkovi ještě jednu možnost. Když mu odpoví, že levou, tak učitel vyzve ostatní k velkému potlesku.

„Pan učitel je úplně skvělej. Strašně hodný člověk, působí velmi mile. Je to takový sympaťák a je s námi hodně trpělivý, když nám něco nejde,“ nechala se slyšet Tereza Živná ze Žacléře. Baví ji, že repertoár manželů Francových zahrnoval spoustu tanců. „I takový ty cikánský,“ poznamenala patnáctiletá studentka ze zdrávky. Do tanečních chodí, přestože jí to rodiče rozmlouvali, neboť si mysleli, že jí to nebude bavit. „Ale mě to docela baví. Mamka už se na mě byla podívat a taťka snad dorazí taky,“ usmála se dívka, která si nejvíc oblíbila jive.

V Národním domě není k dispozici balkón, takže rodinní příslušníci a další příchozí návštěvníci sledují dění z přilehlého menšího sálu. „Já jsem tu poprvé. Je nás hodně příbuzných, takže se musíme prostřídat. Nechtěla jsem na prodlouženou, ani věneček, ale vybrala jsem si výuku,“ odpověděla nám Božena Dlouhá z Voletin, která přišla sledovat svého vnuka Davida. „Je šikovný, celkem mu to jde,“ chválila. Sama na svoje taneční vzpomíná ráda. „Dokonce si představte, že nás učili Francovi. Tenkrát byli ale úplně mladičký,“ vzpomíná. Taneční doporučuje každému. „Člověk se pak cítí jistější, protože nabydete i nějakých vědomostí, co se týká společenského chování,“ naznačila.

Mezitím už v sále probíhá druhá polovina výuky, v jejímž úvodu učitel především vysvětluje žákům, jak bude probíhat nácvik slavnostního nástupu při věnečku v Uffu. „Páteční lekce je nesmírně důležitá. Je pochopitelné, kdo tam nebude, tak nenacvičí slavnostní úvod a nebude se ho moci aktivně zúčastnit. Ve vlastním zájmu si udělejte čas a přijďte,“ apeloval na studenty a přidal ještě požadavek, aby si vzali boty, v nichž se chystají na věneček a vyzkoušeli si je na parketu.

„Já se na věneček hrozně těším, až budeme v těch obrovských šatech,“ nemůže se už dočkat Nicol Melnyková, která prozradila, že do tanečních nosí troje šaty a jedny má na prodlouženou. Jak dlouho se fintí před zrcadlem? „Normálně asi dvě hodiny a na prodlouženou tři,“ řekla. „To mně to zabere tak hodinu a půl. Líčení, úprava vlasů a vymýšlení, jaké šaty si vezmu,“ svěřila se Áňa Sikorová. Kluci to mají v tomhle směru jednodušší. „Já mám jeden oblek,“ potvrdil za všechny Honza Procházka.

Taneční páry dál pilují krokové variace a lekce se blíží do finále. Před odchodem domů ale ještě Miroslav Franc klade mládeži na srdce několik rad. Zaprvé, ať tančí v souladu s hudbou. „Není kam spěchat, nejdřív se zaposlouchejte. Většina skladeb má předehru, nechte ji odeznít a pak teprve začněte tančit,“ radí. Zadruhé, ať se nesnaží tančit figurace, které ví, že jim nesedí, nebo v nich chybují. „Pořád je lepší tančit jeden základní krok ve stejném rytmu tak, aby to bylo správně a líbilo se vám to. Jestli některé figury nezvládáte, tak se nic neděje,“ zdůrazňuje. A třetí a poslední myšlenka se týkala toho, aby si dospívající teenageři uvědomili, že okolí je začíná vnímat jako dospělé lidi a bude po nich chtít, aby se tak i chovali. „Pokud to nezvládnete, tak vám přestane odpouštět, protože už nejste malé děti. To je potřeba, si uvědomit.“

Pak už se sál vyprazdňuje, s fotografem Milošem ale ještě poprosíme pár dvojic, aby zůstaly, a vzniká naše fotografie na titulní stranu. Po chvíli za námi přichází paní z pokladny, ať si pospíšíme, že by už ráda pustila do sálu druhý kurz. „Béčkaři“ se scházejí na druhou prodlouženou - v maškarních kostýmech. „To abychom si tady vyzkoušeli i jiný typ společenské zábavy,“ uzavírá Franc.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek