Mohlo by se teď ukázat, že jsme lpěli na něčem, co není tak důležité

„V současné době se věnujeme práci, která není spojená přímo s kontaktem s návštěvníky. To je tedy velká změna, protože prezentační činnost je pro nás velmi důležitá. Zase nás to ale vrátilo k tomu, co v běžném provozu nestíháme, například k tvorbě nového plánu galerie či katalogů,“ představila svůj nynější pracovní život ředitelka, která se s aktuálním nebezpečím nákazy vyrovnává s nadhledem a vědomím rizik.

„Věřím, že to u nás neproběhne tak strašným způsobem, jako v některých jiných zemích. Zatím si nemyslím, že by se u nás v tomto ohledu dělo něco extrémně dramatického. Snažím se tomu nepodléhat a doufám, že nedojde k nějakým opravdovým dramatům,“ řekla Pangrácová, pro níž je skutečnost, že musí být více doma, určitě nezvyk.

„Žila jsem předtím hodně společenským životem, který byl pro mě vždycky důležitý. Čas, který jsem předtím nemohla trávit doma, si nyní vynahrazuji domácími činnostmi. Ty jsem předtím dělala jen ve spěchu. Pro mě je to velká změna také v tom, že mám doma syna prvňáčka. Takže se s ním učím, píšeme písmenka, počítáme a čteme. Prolíná se tak odborná činnost s tou mateřskou,“ nastínila svůj nynější život mezi stěnami svého bytu.

Pangrácová si myslí, že syn pobyt doma snáší poměrně dobře a je spokojený. Tím, že neodchází do školy a učí se s maminkou, vzniká mezi nimi intenzivnější kontakt. „Synovi ale asi trochu scházejí kamarádi,“ prozradila. Doma je s nimi také její partner a otec syna Michal Gabriel, který je známým sochařem. Nyní jen občas vyjíždí do Prahy či Brna za pracovními povinnostmi.

A co ředitelku galerie v posledních dnech mile, a naopak nemile překvapilo? „Velkou radost mi udělalo, že se lidé hodně aktivovali. Když selhalo doručování ochranných prostředků, začali šít roušky a pomáhali ostatním. Já roušky šít neumím, tak mě překvapili kamarádi, kteří nám je dodali,“ uvedla Pangrácová, jíž naopak nemile zaskočila útočnost a negace některých lidí. „Ta situace nás všechny samozřejmě omezuje, ale musíme se s tím vyrovnat. Někdo to ale nese příliš negativně, je tím frustrovaný, a to mě mrzí,“ poznamenala.

Současnou situaci bere jako výzvu. V těchto dnech si čím dál tím více začala uvědomovat, jak hekticky jsme dosud žili, jak se až nesmyslně roztáčel kolotoč nejen pracovních, ale i osobních prožitků, jak v té rychlosti byla věnována přehnaná pozornost věcem, které příliš nepotřebujeme a kladen důraz na honbu za pseudozážitky.

„Mohlo by se teď ukázat, že spousta našich činností byla zbytečných a že jsme lpěli na něčem, co zase není tak důležité. Samozřejmě nechci dohlédnout ekonomické dopady, kterých se trochu bojím, i když v tomto směru nejsem příliš v obraze. Stále ale doufám, že změny, které nastanou, budou k lepšímu,“ věří Pangrácová.  

V souladu z citací z Rukopisu královédvorského, kde v proroctví Sibyly stojí, že mezi Úpou a Orlicí nestane se nic ani slepici, je Pangrácová optimistka. „V našem regionu se počty nakažených  ukazují jako poměrně nízké. Trutnovanům bych chtěla vzkázat, ať vydrží. Vše se vrátí do starých kolejí a všichni se budeme setkávat na kulturních a jiných společenských akcích. Věřím tomu.“

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek