Krkonošská výstava v roce 1949 mě ohromila, přiznává Miloš Trýzna

Velkolepá ukázka obnovy poválečného pohraničí se uskutečnila od 12. června do 31. srpna v areálu bývalé Faltisovy přádelny. Hlavní expozice byly umístěné v třípatrové centrální budově, označované dnes jako "bývalý okres". Další byly po menší okolních budovách, nebo přímo pod širým nebem.

Výstaviště zabíralo nejen území, které dnes patří elektrotechnickému průmyslu a obchodu Billa, ale i místa, kde dnes stojí věžáky u Křižíků. "Kdo chtěl vidět všechno, jeden den mu na to určitě nestačil. Tak obrovské výstaviště bylo. Přirovnal bych to k brněnskému veletrhu," říká Trýzna.

Prezentovaly se podniky, školy i okresy z hradeckého kraje. V areálu byly stovky stánků či expozic. Vystavovaly se výrobky všech možných oborů, různých velikostí a z různých materiálů. K vidění byl například model řepného cukrovaru nebo žakárský tkací stav. Škodovka ukázala nejnovější automobil Roadster. "Naše škola vystavovala vlastní výrobky, tkaniny, koberce a utěrky. A také moje výkresy a obrazy," uvádí Trýzna, tehdy student vrchlabské textilní průmyslovky.

Výstaviště mělo vlastní (pionýrskou) železnici, ruské kolo, kino a taneční parket. Pořádaly se koncerty, odborné semináře a přednášky, ale také například sjezdy školských pracovníků. Kvůli výstavě vycházely speciální brožury i turistický průvodce. Přijel dokonce tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký. "Na své si přišli laici i odborníci, každý si našel na výstavě něco svého," popisuje Miloš Trýzna.

Jako brigádník se stal nejprve jakýmsi zprávařem, informátorem pro návštěvníky. Říkal příchozím, kde a co ve výstavním areálu najdou, odpovídal na všemožné dotazy. "Po pár dnech mi pořadatelé nabídli, abych se stal hlasatelem výstavního rozhlasu. Pouštěl jsem pak na gramofonu desky, hlásil různé reklamní akce, četl výstavní zprávy a vyvolával rodiče ztracených dětí. To všechno mě ohromně bavilo," vzpomíná.

Na Krkonošské výstavě nakonec strávil celé prázdniny. Tak moc se mu líbila atmosféra, program i uspořádání areálu. "Působilo na mě ohromujícím dojmem, co lidi dokážou udělat. Jak dokázali opravit zchátralou fabriku, ale i upravit celé okolí centra Trutnova. Co vše dokázali vyrobit, jak to uměli vystavit a vhodně prezentovat. Jsem moc rád, že jsem u toho tehdy mohl být," přiznává Trýzna. Trutnov se na velkolepou výstavu připravoval už od roku 1947. Její náklady činily 11 milionů korun.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: archiv Muzea Podkrkonoší v Trutnově a Miloš Šálek