Jsem rád za každou bouřku, říká stormchaser Lukáš Ronge

Kdy jste začal lovit bouřky?
Bouřky mě fascinovaly už od dětství. Od mala mě zajímala elektřina, vysoké napětí... no a blesky, to je vysoké napětí. Takže jsem začal pozorovat výboj v atmosféře, jak hezky vypadá. Intenzivně se bouřkám věnuju zhruba od roku 2005. Někdy v tom roce vznikla má první fotografie bouřky.

Povedl se vám hned první snímek?
No... šlo to spíš postupně. S bouřkami jsem se teprve seznamoval, nejsem vystudovaný profesionál. Nejdřív jsem fotografoval spíš jen mraky, když vypadaly hrozivě nebo zvláštně. Teprve časem, jak jsem získával zkušenosti, jsem se snažil fotit i blesky a nebezpečnější jevy. Do roku 2008 jsem ale zas tak moc fotografovat nemohl, to jsem ještě ani neřídil. Snímky jsem pořizoval spíš z okna domova.

Co je základem pro zdařilý snímek?
Prvním předpokladem je kvalitní fotoaparát. Třeba v roce 2005 se kompaktem blesky moc fotit nedaly. Pak jsem si ale koupil digitální zrcadlovku Canon, časem přešel do full frame a pořád výbavu vylepšoval. Nyní mám fotoaparát Sony. Přikoupil jsem detektor blesků, ruční anemometr na měření větru a další nezbytnou výbavu.

Předpokládám, že bez detektorů byste neměli šanci blesky vyfotografovat?
To je další důležitá věc. Když blýskne, nemáme jako lidé schopnost dostatečně rychle stisknout spoušť a blesk vyfotit. Proto používáme detektory, specializované krabičky, které se umístí na foťák a propojí se s ním. Jsou schopné v jednotkách milisekund reagovat na blesk a stisknout spoušť za nás. Pravděpodobnost vyfocení blesku za bílého dne je pak daleko vyšší. V noci je ta situace trochu jednodušší. Nastavíme dlouhou expozici, máme ruční drátěnou spoušť a můžeme exponovat minutu nebo dvě, než blýskne. Šance, že blesk vyfotíme v noci, je velká.

Jak víte, kdy a kde fotit?
Snažíme se o vlastní analýzu veřejně dostupných numerických modelů, většina je na internetu. Uděláme si vlastní obrázek o situaci v den, kdy by měla bouřka nastat. Potom dojedeme do místa, kde má nastat a snažíme se o pozorování. Samozřejmě příroda si to dělá podle sebe, ne vždy to vyjde podle předpovědi.

S jak velkým předstihem musíte o bouřce vědět, abyste vám neutekla?
Přesná předpověď se dá odhadnout na hodiny dopředu. Zpravidla ale už den dopředu víme, kde v Česku bouřky nastanou. Samozřejmě, informace o dnešní bouřce, která má nastat za tři hodiny, budou přesnější než ty, které někdo předpovídal včera. Moderní přístroje dokáží hezky zmapovat, jak bude atmosféra vypadat, a pomáhají nám se včas a správně rozhodnout.

Stalo se vám někdy, že vám bouřka utekla?
Mnohokrát! Příroda umí zaskočit. Jeli jsme za bouřkou na Moravu nebo do jižních Čech, podmínky měly být pro focení skvělé a nakonec jsme tam jen koukali na jasnou oblohu. Žádné mraky, žádné blesky, žádný déšť, nic takového neproběhlo.

Poznáte, jestli stojí za to avizovanou bouřku fotit?
Numerické modely nám naznačí, jaký typ bouřky můžeme čekat, jestli bude hodně intenzivní. Já jsem rád za každou bouřku, tady v Česku si nemůžeme vybírat, na rozdíl od Spojených států jich je u nás poměrně málo. Takže fotím každou bouřku, která se vyskytne v okolí Trutnova a v blízkém okolí. Pokud se jedná o významnou situaci, tak za bouřkou jedeme i několik set kilometrů. Ale taková situace nastane jednou dvakrát za rok.

Pro laiky je pořádná bouřka mohutné hřmění, velké blesky, liják. Co si pod tím pojmem představujete vy?
Hezky vyvinutou bouřku, která nemá kolem sebe žádnou podružnou oblačnost, která by nám bránila ve výhledu na ni. A ideálně taková, která nepáchá lidem škody. Nejsme tu od toho, abychom se radovali z cizího neštětí. Chceme zdokumentovat krásu přírody.

Kolik bouřek za rok v průměru ulovíte?
Loni jsem jich fotil odhadem asi dvacet.

Jsou dvě bouřky stejné?
Žádná bouřka není stejná. Ani blesky nejsou nikdy stejné. Ale víte co, bouřková činnost je komplexní téma. Mohli bychom se o ní bavit dlouho a hodně ze široka.

Z jaké vzdálenosti bouřky fotografujete?
Tři až pět kilometrů. Ideální je, aby na nás nepršelo, fotoaparátům nedělá voda dobře. Musíme před bouřkou ochránit přístroje a pochopitelně i sebe. Je potřeba bouřku číst. Někde padají srážky, v nějakém prostoru jsou blesky, jenže příroda umí překvapit. Ani těch pět kilometrů nemusí být bezpečných. Například když má bouřkový mrak vrchol ve tvaru kovadliny, tak sice základnu můžete mít od sebe klidně i třicet kilometrů, nemusí u vás pršet, už ani neslyšíte hřmění, a stejně nad vámi může uhodit. A takové blesky mohou být smrtící.

Je lepší fotit na kopci nebo na rovině?
Určitě na rovině, tam máme nerušený výhled široko daleko. Kopce jsou taky řešením, ale tam se může stát, že by se bouřka mohla schovat.

Fotíte bouřky z okna svého bytu?
V dnešní době už ne. Minimálně si vyjedu pět, šest kilometrů za Trutnov na kopec, abych měl aspoň nějaký výhled. Bydlím na Šestidomí, kde není výhled, takže nemá smysl fotit.

Lidé se běží před bouřkou schovat. Jak to máte vy?
Ideální je nedostat se do situace, že vás bouřka zastihne nepřipraveného. Ale strach mít nesmíme, protože strach přináší problémy a chyby. Máme ale respekt z bouřky. Snažíme se fotit z relativně bezpečné vzdálenosti. Vždycky ale máme připravenou nějako záložní variantu, kdyby se situace náhle vyvinula razantně jinak, než očekáváme.

Často nad námi uhodí blesk, ale přesto neprší. Jak to?
Z bouřky vždycky prší, ale nemusí pršet v lokalitě, kde jsme a kde ji slyšíme. Klidně může třeba v Trutnově být bouřka i s deštěm, ale nedaleko v Úpici bouřku jen slyší a vidí. Hromy jsme schopní slyšet třeba na vzdálenost 15 až 20 kilometrů a blýskavici můžeme vidět klidně i na 100 kilometrů. My, lovci se snažíme být v té části, kde neprší, kde máme krásný výhled. Ideální je být k bouřce bokem, jak putuje, tak aby nás minula.

Co na vašeho koníčka říkají doma?
Nejsou moc rádi, mají strach. Je to nebezpečný koníček. Ale mezi námi lovci bouřek jsou i ženy.

Spoustu vašich snímků bych jako laik neoznačil slovem bouřka, ale „nějaké mraky“.
Ano, nefotíme totiž jen blesky a pro laiky typické bouřkové mraky, ale celkový vývoj oblačnosti. Takže asi správnější by bylo říkat, že fotíme mraky. V tom se schová všechno, včetně blesků. Čili snažíme se o pozorování celé bouře. Chceme zachytit její vývoj od vzniku až po její konec. Samozřejmě k bouřce patří i blesky, ale fotím to jak celek. A fotím i astrojevy, nebo noční svítící oblaka.

Takže občas určitě vyfotíte něco, co jste nečekali, ne?
Jasně! Například 11. července 2007 jsem v Trutnově vyfotil tornádo. Byla to trochu náhoda, záběr jsem pořizoval ze Železničářské ulice, ale povedlo se. Raritou je také letošní video blesků do větrné elektrárny ve Vítězné. Bývají obvyklé spíš v zimě, povedlo se mi je zachytit v únoru. U běžné bouřky uhodí blesk z mraku dolů, směrem k zemi. U větrných elektráren je to naopak, výboj vznikne u elektrárny a šíří se do mraků. Důležitou roli v tom hraje statická elektřina na listech vrtule.

Zaznamenali jste i únorový přechod bouře Sabine přes Trutnovsko. Je z toho patrné, že bylo zataženo, prudký déšť, vichr, možná padaly i kroupy, ale blesky jsem na záběrech neviděl.
Ty totiž skončily někde v okolí Jičínska. I tak se ale jednalo o větrnou bouři jako celek. Tady na Trutnovsku napáchala značné škody na lesních porostech. Podobně jako další rarita - derecho, které se přehnalo v srpnu 2017 u Libňatova. Silná bouřka doprovázená větrem poničila několik hektarů lesa. Uvnitř bouřky vznikly kapsle vzduchu, které se propadly velkou rychlostí k zemi a smrkové porosty to nevydržely. Popadaly jako párátka.

Jakou další raritu jste ještě fotil nebo natáčel?
Největší rarity jsou pro mě supercelární bouře, což je nejintenzivnější bouře, která může v atmosféře nastat. Fotil jsem je u Jičína, ale v roce 2017 i tady u Trutnova, kde během jednoho dne a pár hodin přešlo několik supercelárních bouří. To není časté.

Máte vysněnou bouřku, kterou byste chtěl ulovit?
Nějakou supercelární. Ty jsou nejhezčí z hlediska fotografování, ale páchají bohužel největší škody. Jsou to nádherné bouřky, ale dokáží produkovat obrovské kroupy, sedm nebo osm centimetrů velké, a také dokáží produkovat tornáda.

Kolik času už jste investoval do lovení bouřek?
To je dobrá otázka! Budou to stovky, možná tisíce hodin. Není to jen o focení a pozorování, ale mým úkolem je i příprava aplikací pro pozorování bouří, zpracování radarových dat, družicových snímků, detekce blesků, čili připravit software, aby to členové našeho spolku, Amatérské meteorologické společnosti mohli využívat.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek, Lukáš Ronge