Knížky tady budou pořád, říká ředitelka knihovny Jaroslava Maršíková

Trutnov byl v minulosti německým městem s českou menšinou. Jak to bylo s knihovnami, které vnímáme jako předchůdce (zakladatele) dnešní městské knihovny?
O německé knihovně znalosti nemám. Zdejší česká menšinová knihovna vznikla z někdejší knihovny vzdělávacího spolku „Veleslavín“ v 80. letech 19. století. Tento spolek vlastnil ale jen něco málo knížek, které získával pouze z darů občanů. Až teprve od roku 1919, kdy vznikl první knihovní zákon a na financování se začalo podílet město, počet knih vzrostl. V roce 1912 knihovna měla 1500 svazků a před okupací, kdy už sídlila v Národním domě, to bylo 5000 svazků. Za války ovšem byla polovina knih spálena. Něco málo se podařilo zachránit převozem do Úpice. Zdejší knihovna tady vlastně začala fungovat až po válce.

V jakém roce se knihovna přemístila do současných prostor?
V roce 1965, ale už předtím se jednou stěhovala, a to z Národního domu do „Lidušky“. Tam pak nějaký čas zůstalo dětské oddělení a dospělé bylo tady. Knihovna se nejprve nacházela jen v prvním poschodí, až v roce 2001 jsme díky vedení města a zastupitelům získali přízemí a knihovna se rozšířila. Najdete nás v levém horním rohu Krakonošova náměstí.

Kolik nyní vlastníte publikací?
Jsou všechny vystavené v regálech? Dnes máme zhruba 165 tisíc knih, z toho v regálech je vystaveno asi 90 tisíc. Zbytek máme ve skladech. Depozitní sklad je v Poříčí. Tam jsou knížky, které nejsou tak žádané, ale byla by škoda je odepsat. Knihovna má od roku 1997 webové stránky a všechny publikace jsou k nalezení v online katalogu, takže není problém se domluvit a žádanou knihu dovést.

Uveďte nejcennější exponáty a proč jsou tak vzácné?
Nejsme specializovaná knihovna, ale veřejná, takže máme převážně běžný fond. Kdybych ale měla pár „vzácnějších“ knih zmínit, tak obzvlášť ráda mám knihu ilustrací malíře Václava Brožíka. Tato kniha váží dvanáct kilo a má ji velmi málo knihoven. Hezký je Miltonův Ztracený ráj z roku 1873, Rukopis královedvorský z roku 1894, Kronika starého Trutnova z roku 1881 nebo Dějepis literatury československé z roku 1866. Tyto knihy ovšem nepůjčujeme, jsou k dispozici k nahlédnutí v knihovně.

Co je vlastně úkolem knihovny? Laici mají za to, že jen půjčuje knihy...
Hlavním posláním knihovny je půjčování knih, ale mimo to zde poskytujeme bibliografické a faktografické informace, pořádáme akce pro veřejnost, děti, školy… Navštěvují nás například mateřské školy, což je záležitost, která je dnes potřeba. Musíme si totiž čtenáře vychovávat už odmalička. Máme tu i virtuální univerzitu třetího věku. Knihovna toho dělá opravdu strašně moc, přestože lidé to tak nevnímají. Za loňský rok jsme například uspořádali 290 akcí, což znamená kromě léta skoro jednu každý den. Denně máme otevřeno od osmi do pěti, což myslím, že také nemívají všechny knihovny.

Jak sháníte další a další knihy?
Dnes je to v podstatě už jen přes web a na starosti to má kolegyně Jitka Káchová, která se probírá různými nabídkami nakladatelství, jako jsou například Euromedia, Albatros, Alpress… Držíme se přitom rozpočtu. Na knížky máme vyhrazeno asi 450 tisíc korun a okolo 100 tisíc ročně připadá na periodika, na nákup knihovního fondu pro obecní knihovny regionu máme dalších asi 500 tisíc korun. Každý rok se tak knihovna rozšíří zhruba o pět tisíc výtisků knih.

Podle jakých kritérií rozhodnete, kterou knihu koupíte a kterou ne?
Je to na základě jak anotací knih z nabídek jednotlivých nakladatelství, tak i požadavků čtenářů. Kolegyně, které stojí u pultů, vědí, co lidé čtou a o co mají zájem. Takže není problém knížku vybrat.

Musí knihovnice přečíst všechny knihy nebo stačí vědět, o čem kniha je?
(smích) To tedy nemusí, protože to bychom opravdu nedělaly nic jiného, než od rána do večera si jen četly. Tu knížku ale musíme alespoň prolistovat a seznámit se s jejím obsahem, abychom věděly, kterému čtenáři ji nabídnout. Důležitá je také zpětná vazba mezi čtenářem a knihovníkem, kdy při vracení knih, získává knihovník informace o přečteném díle.

Kolik čtenářů knihovnu ročně navštíví?
Knihovnu navštěvují nejen čtenáři. Vzhledem k tomu, že pořádáme různé akce, dostaneme se na číslo kolem 150 tisíc lidí. Nicméně opravdu důležití jsou pro nás registrovaní čtenáři a těch je asi 4500. Ačkoliv toto číslo je trošku zkreslené, protože samozřejmě existuje ještě takzvaná skrytá čtenářská obec. To znamená, že si registrační poplatek zaplatí jeden člen rodiny a knihy čtou i další rodinní příslušníci. A to nechci vůbec mluvit o tom, že pak knížka mnohdy koluje i mezi kamarády, což nevidím ráda. Myslím, že skrytá čtenářská obec bude v Trutnově okolo 15 až 16 tisíci, což je na celkový počet obyvatel pěkné číslo.

Půjčují si lidé hodně knihy?
V roce 2016 jsme začaly zprostředkovávat půjčování elektronických knih od Palmknihy (dříve e-Reading) nebo Flexibooks. Myslely jsme si, že mladá generace už nechce vidět klasickou knihu, ale zatím to tak nevypadá. Spousta lidí vám řekne, že elektronické knihy jsou fajn, když se někam jede, tak se vyplatí je půjčit. Stále ale převládá ta klasika, když si můžete jen tak sednout, vzít si knížku do ruky a listovat.

Chodí i dnes lidé stále do čítárny?
Ano, čítárna se studovnou je stále využívaná, a to jak studenty, kteří si vezmou knížku, dělají úkoly a učí se, tak i ostatní veřejností, která si zde přečte denní tisk a časopisy. A je zde i veřejný internet. Dále se v těchto prostorách pořádají kulturní a vzdělávací akce pro veřejnost a scházejí se zde studenti univerzity třetího věku.

Knihovna má tzv. regionální funkce. Co to znamená?
To znamená, že obsluhujeme 8 profesionálních a 41 neprofesionálních knihoven, na které dostáváme dotaci z Královéhradeckého kraje a pro které zajišťujeme určitý servis. Například nakupujeme a zpracováváme knihy do výměnných souborů, poskytujeme jim metodickou a konzultační pomoc, pomáháme při revizích a aktualizacích knihovních fondů. Pořádáme pro ně porady a semináře.

Kdo je zřizovatelem knihovny a kdo na ni přispívá?
Od roku 1995 je zřizovatelem knihovny město Trutnov, předtím to byl Okresní úřad. Náš rozpočet je financován z prostředků poskytnutých městem Trutnov, Královéhradeckým krajem a vybranými příspěvky od čtenářů. Na sebe si nevyděláme. Žádná knihovna.

Kolik činí roční poplatek za členství v knihovně? A je to podle vás dost či málo?
Dospělí čtenáři platí 200 korun, důchodci a děti stovku, a senioři nad 70 neplatí nic. Z mého pohledu je to tak akorát. Jsou knihovny, kde zaplatíte více nebo méně. Porovnejte to ale s tím, když si jdete koupit knížku do obchodu. Kolik zaplatíte za beletrii v dnešní době? Tři sta padesát korun a ani nemrknete. Myslím, že roční poplatek dvě stovky není závratná suma.

Kolik máte zaměstnanců a v kolika odděleních?
Máme dvě pobočky a celkem nás je 14. Na každém oddělení musí být dvě pracovnice, aby byly zastupitelné, a to pro případ nemoci či čerpání dovolené. Dvě kolegyně jsou v dětském oddělení, dvě v dospělém, dvě ve studovně a jedna v naučné literatuře. Další kolegyně pracuje v oddělení akvizice a zpracování knihovních fondů, máme tady jednu metodičku, ekonomku a pak jsem tu ještě já. Další dvě kolegyně pracují na pobočce v Horním Starém Městě a jedna paní chodí na zkrácený úvazek do pobočky v Poříčí. Ráda bych poznamenala, že je fajn, že se na ně mohu spolehnout a dovolím si jim touto cestou poděkovat za práci, kterou pro knihovnu odvádějí.

Jaké „kuriózní“ záložky zapomínají čtenáři v knihách?
Teď už ani nezapomínají, ale bývaly doby, kdy ano. Pamatuji si, že jednou po devadesátém roce jsme v knížce našly deset tisíc korun. Ta paní z toho byla tenkrát dost špatná, ale vše dopadlo dobře. Lidé občas zapomenou občanku, recept, ale to se stává.

Odhadnete, jaká bude knihovna v roce 2050?
To já už tady nebudu. (smích) Já jsem vždy chtěla být knihovnicí a vždy jsem si myslela, že knihovna je součástí života a bez ní to prostě nejde. A tohle si myslím pořád a budu si to myslet, i když budu koukat z vrchu. Za tu dobu, co tady jsem, se knihovna samozřejmě vyvíjí a využívá nové technologie, ale přeci jen je to stále o tom čtení. A opravdu o čtení. Jsem přesvědčena, že i v roce 2050 to bude tak a nebude to o tom, že si všichni budou stahovat elektronické knihy a číst doma. Ale že přijdou do studovny, sednou si, popovídají si a přečtou si u toho časopis… Jasně, že knihovna bude nabízet i spoustu dalších nových služeb díky novým technologiím a povede i pestřejší komunitní život, který se na to nabalí, ale ty knížky tady budou pořád.

Kolik knížek za rok přečtete vy?
Za rok? Hodně! To neodhadnu. Třeba teď jich mám doma asi čtyřicet. Neusnu bez knížky. I kdybych byla sebevíc utahaná, tak musím tři čtyři stránky přečíst. Jsou lidé, kteří svou práci už doma nechtějí ani vidět, ale pro mě je to srdcová záležitost. Knížka u mě musí ležet nejen na nočním stolku.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek