Středa

25. listopadu 2020

Nyní

-1°

Zítra

Svátek má

Panenkářky sbírají hračky, po kterých toužily jako děti

2. 7. 2020

Panenkářky sbírají hračky, po kterých toužily jako děti 28 snímků
Panenka. Hračka podobná miminku nebo malému dítěti. Pro ženy neoddělitelná součást dětství. Pro některé ale také předmět mimořádné sběratelské vášně.

Jejich domácnosti se od těch běžných liší, připomínají totiž spíš ráj panenek. Místo knih, porcelánu či jiných ozdob totiž dominují vitrínám či poličkám právě nejtypičtější dívčí hračky. "Bydlím v bytě 3+1 a panenky jsou u nás doma úplně všude. Nemám to přesně spočítané, ale mám jich zhruba přes dvě stě," přiznává Ladislava Šmídová.

Se sbíráním začala před dvanácti lety. "Odrostly mi děti, tak jsem začala sbírat to, co jsem vždycky chtěla. Koupila jsem si panenky, po kterých jsem jako malá holka toužila," říká. Začínala dekorativními porcelánovými, postupně ale sbírku rozšířila o retro panenky, v poslední době spíš vinylové nebo velmi realistické panenky označované jako reborny.

Jádrem sbírky jsou panenky jejího dětství, tedy hlavně ty z padesátých let. Rarit a zajímavostí má doma ale nepočítaně. Například nejstarší panenku má z roku 1924. "Darovala mi ji paní Vaňková z Trutnova, i s postýlkou. Je po její mamince," upozorňuje Šmídová.

Jinak ale za panenky utratila odhadem zhruba 200 tisíc korun. "Některé se prodávají od 5 do 15 tisíc korun, ale některé jsou i za 30 tisíc," upozornila. O všechny panenky pochopitelně pečlivě pečuje. "Pokud mají panenky nějakou velkou vadu, tak mi je spraví kamarádka. Jinak když získám do sbírky další panenku, tak jí všechno vyperu, převléknu ji a učešu," tvrdí Šmídová.

Také Hana Podhajská má doma rozsáhlou sbírku, zhruba stovku panenek. Celuloidové látkové, porcelánové, celovinylové... "Jen krojovaných mám celý vozík," popisuje. Původně měla jiné koníčky, když však před lety zahlédla panenku svého dětství, rázem se vše změnilo. "Vzpomněla jsem si, že jsem ji měla jako malá holčička, stejně tak kočárek a pokojíček. Byla to obrovská nostalgie," přiznává.

Právě prožívala těžké životní období, aby si udělala aspoň nějakou radost, tak začala sbírat panenky. "Specializuju se na období, kdy jsem sama byla dítětem. Takže jsem se vlastně vrátila do dětství," směje se. Do sbírky si vybírá jen ty, které ji zaujmou takříkajíc na první pohled. "Musí mě oslovit obličej panenky, chytit mě za srdíčko, nebo připomenout moje panenky z dětství," naznačuje.

Jenže, sehnat další panenky do sbírky není úplně snadné. Jsou drahé, navíc v Česku už se dávno nevyrábějí. Přitom před sto lety byla naše republika velmocí ve výrobě panenek. "Musím je dnes kupovat za hodně peněz. Prostě, co jsem si původně naspořila na zahrádku s chatičkou, padlo na panenky. Ale můžu říct, že teď už mám sbírku kompletní Co jsem chtěla mít, to už mám," uvádí Hana Podhajská.

Obě panenkářky, jak se sběratelkám oficiálně říká, nyní valnou část svých sbírek vystavují v trutnovském Muzeu Podkrkonoší. "Díky tomu se mi dočasně vyprázdnil byt," usmívá se Ladislava Šmídová. "Všechno, co tady vystavuju, jsou staré panenky z padesátých a šedesátých let. Jsou to převážně české a německé panenky," popisuje Hana Podhajská.

V expozici nazvané Jak šel čas aneb Hračky našich rodičů a prarodičů jsou kromě panenek i kočárky. "Mezi nejstarší patří proutěný kočárek z počátku 20. století, tzv. princeska, a látkové panenky z dvacátých a třicátých let 20. století," upozorňuje kurátorka výstavy Petra Ondryášová. Některé z předvedených exponátů jsou skutečnými dětskými kočárky.

A nechybí ani hračky. Kromě dívčích i klučičí. Například dřevěná či plechová autíčka. Výstava je v muzeu přístupná denně kromě pondělí. Potrvá do 13. září.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek