Čtvrtek

26. listopadu 2020

Nyní

-1°

Zítra

Svátek má

Ročně získáme do sbírek až 5 tisíc předmětů, říká ředitel muzea

4. 7. 2020

Ročně získáme do sbírek až 5 tisíc předmětů, říká ředitel muzea 12 snímků
Dlouhá léta bylo Muzeum Podkrkonoší nenápadné. Stojí sice uprostřed Trutnova, ale patřilo kraji. Od roku 2008 je Trutnova. Od té doby je víc vidět, mluví se o něm čím dál častěji. Přesto se najdou lidé, kteří znají jen zlomek toho, co se v něm odehrává. "Laici si představují, že muzeum je výstavní síň, kde jsou ve vitrínách exponáty a dohlíží na ně průvodci. To je ale jen zlomek naší práce," tvrdí ředitel muzea Vlastimil Málek.

Nedivím se. Výstavy jsou nejvíc vidět. A vy jich pořádáte poměrně hodně. Kolik jich ročně zvládnete?
Kolem deseti. Většinou prezentujeme části našich sbírek, témata z regionální historie nebo výtvarného umění a podobně. Výstavy pořádáme v přízemí v klenebních sálech a atriu, nebo v chodbě prvního patra. Ve třech sálech v prvním patře máme navíc dlouhodobé expozice věnované hradům a zámkům Trutnovska, a podkrkonošské lidové architektuře. Je pravda, že zájem návštěvníků je docela slušný.

Jakou máte návštěvnost?
Když sečteme dohromady výstavy a stálé expozice s přednáškami, besedami, výchovnými programy pro školy a propagačními akcemi jako je třeba Muzejní noc, tak se návštěvnost pohybuje mezi deseti až čtrnácti tisíci. V porovnání s rokem 2008 se ji povedlo zvednout na bezmála trojnásobek. Ale tady musí upozornit na jednu věc: Laici pokládají naše výstavy a prezentace za hlavní produkt muzejní činnosti. Ve skutečnosti je to spíše okrajová záležitost, nebo dejme tomu třešinka na dortu.

Co je tedy hlavním posláním muzea?
Sbírkotvorná činnost. Získáváme, shromažďujeme a trvale uchováváme historické předměty. Evidujeme je, odborně zapracováváme, zakonzervujeme pro budoucí generace, vytváříme ucelené sbírky a rovněž je zpřístupňujeme veřejnosti. Zkoumáme prostředí, ze kterého jsme sbírkové předměty získali, provádíme k tomu potřebné terénní i archivní výzkumy, vypracováváme odborné posudky a expertízy.

Nedublujete se s okresním archivem?
Když to hodně zjednoduším, tak archiv se zaměřuje spíš na listiny a fotografie úřední provenience. My se zaměřujeme na věci, které nutně nemusí končit v archivu, a donesou nám je mnohdy lidé. A na rozdíl od archivu u nás dominují ve sbírkách trojrozměrné předměty.

  Výjimečný exponát


Chanukový svícen s reliéfem císaře Josefa II. Tento osmiramenný svícen se používal při židovském svátku chanuka. Stylizované poprsí císaře Josefa II. je symbolem vděku za to, že tento panovník svými reformami výrazně zlepšil život židovské komunitě. Svícen o výšce 23,5 cm a délce 24 cm je vyroben z mosazi a součástí muzejní sbírky je od poloviny 20. století.


Kolik předmětů je aktuálně v muzejní sbírce?

Kolem 140 tisíc. A stále jich přibývá. Ročně získáme 4 až 5 tisíc předmětů, což v porovnání s porevolučním obdobím velmi dobrý výsledek. Tehdy roční přírůstky činily desítky kusů a často ještě diskutabilní vypovídací hodnoty.

Zaměřujete se při tvorbě sbírek na konkrétní oblasti?
Na společenské vědy. Sbíráme tedy pouze lidské výtvory, tzv. artefakty. Netvoříme přírodovědné sbírky, ty má na starosti Krkonošský národní park. Ale pro ilustraci, o čem jsou naše sbírky, mohou napovědět příklady názvů našich podsbírek: archeologická, archivní, etnografická, fotografická, kulturně-historická, militária, umělecko-průmyslové práce či výtvarné umění.

Které podsbírky jsou největší?
Nejvíc předmětů je v archivní a fotografické. Ale i podsbírka výtvarného umění, které je méně rozsáhlá a zahrnuje především malířská, grafická či sochařská díla, má asi patnáct set předmětů. To je zhruba dvakrát víc, než čítá sbírka městské galerie. Je to ale samozřejmě dáno i stářím naší instituce. Letos slavíme 130 let.

Srovnávat muzeum dnes a v jeho počátcích asi nelze, že?
Ze začátku fungovalo muzeum na dobrovolné bázi. Nemělo dokonce ani zaměstnance, ale pouze tzv. kustoda, který spravoval jednu muzejní vitrínu. V ní bylo pár obraz a knih. Vitrína stála ve škole a klíče od ní měl školník. Právě on dělal kustoda. K profesionalizaci muzea, tedy se zaměstnancem na plný úvazek, došlo až po roce 1945. Dnes má muzeum třináct stálých zaměstnanců. V odborném oddělení pracuje šest kurátorů sbírky. Každý spravuje jednu až dvě podsbírky, k tomu má navíc další funkci: archeolog, historik, knihovník, výstavář či edukátor. Většina zaměstnanců kumuluje několik funkcí, aby mohlo muzeum plnit vše, co mu ukládají předpisy.

  Výjimečný exponát


Hrot spontonu důstojníka pěchoty. Sponton je dřevcová bodná zbraň zakončená hrotem. Od 2. poloviny 17. do začátku 19. století byl nejen osobní zbraní, ale sloužil i jako hodnostní označení důstojníků pěchoty. Zde prezentovaný sponton byl zhotoven či používán v německém Norimberku, na což odkazuje znak tohoto města na jeho těle spolu s nápisem: NORIMBERG. Původně byla tato zbraň součástí sbírek na zámku v Horním Maršově, v trutnovském muzeu je od roku 1949. Délka předmětu činí 31,5 cm, datován je pak do 1. poloviny 18. století.


Zmínil jste archeologa. Kolik práce během roku má?

Ročně jsme jako muzeum přizváni až ke třem stovkám archeologických dohledů při stavební činnosti. V průměru pak realizujeme každý rok kolem deseti archeologických výzkumů. Máme i síť externích spolupracovníků.

Jaké jsou výsledky z vykopávek?
V posledních letech jsme získali řadu zajímavých pravěkých nálezů, například sekyrek či náramků z doby bronzové, které výrazně proměňují naše dosavadní poznatky o zdejším regionu. Od úrodných nižších poloh na Královédvorsku až po nejvýše položené nehostinné místo na Sněžce. Mimochodem, právě pod Sněžkou jsme nedávno prováděli archeologický dohled při rekonstrukci lanovky.

Děláte i další výzkumy?
Kromě terénních průzkumů, při kterých poznáváme prostředí získaného předmětu, provádíme i archivní bádání, hovoříme s pamětníky a snažíme se získat k předmětům i zajímavé údaje. Všední předmět se zjištěným příběhem má mnohem větší vypovídající hodnotu. Například obyčejný hrnek bychom do sbírky nevzali, ale v momentě kdy to bude hrnek, ze kterého například pil prezident při návštěvě města, je s ním dokonce zachycen na dobovém snímku, tak má rázem velké opodstatnění v naší sbírce.

  Výjimečný exponát


Uzamykatelná poštovní truhlička s vyobrazeným dvouhlavým orlem jako symbolem Rakouského císařství a postiliónskou trubkou, kterou se dávala zvuková znamení k příjezdu a odjezdu pošty. Truhlička o délce 27 cm a výšce 23 cm je datována do 1. třetiny 19. století.​​


Všiml jsem si, že máte poměrně rozsáhlou knihovnu.

Má několik tisíc svazků, většinou se specializací na regionálně-historickou literaturu. Jsou to velmi často vzácné tituly. Kdo chce, může do nich bezplatně nahlédnout, nebo je studovat, ale pouze v naší knihovně. Domů je nepůjčujeme. Jinak spolupracujeme s Národní knihovnou v Praze, ale také s trutnovskou městskou knihovnou nebo Studijní a vědeckou knihovnou v Hradci Králové. Odebíráme městské a obecní zpravodaje, regionální denní tisk, týdeníky a měsíčníky včetně Trutnovinek. Vše uchováváme pro budoucí generace.

Vydáváte i vlastní knihy, publikace a brožury. O čem jsou nejčastěji?
Regionálně-historické přibližují výsledky bádání muzejních pracovníků a dalších badatelů. Z poslední doby si cením například knížky o trutnovském malíři Charlesi Mayerovi (dědeček známé herečky Terezy Kostkové - pozn. redakce). Nebo překladu vzpomínek trutnovského starosty Hieronyma Rotha na události roku 1866. A také monografie o někdejším šéfredaktorovi Krkonošské pravdy Vladimíru Junkovi, jenž doplatil na své postoje v letech 1968 a 1969.

Příznivci historie si oblíbili vaše sborníky.
Sborník Krkonoše - Podkrkonoší vydáváme za finančního přispění trutnovského archivu a Správy Krkonošského národního parku. Kladský sborník vydáváme ve spoluprací s Kladskou komisí historiků. Za poslední dekádu jsou to tisíce stran odborných textů českých i zahraničních autorů. Děláme ale také knížky pro město. Nedávno vyšla kniha historických fotografií Trutnova a jeho místních částí. Letos se chystá druhý díl.

Odhadněte, jak by mohla vypadat činnost muzea v roce 2050?
Předpokládám, že na rozdíl od mnoha firem či podniků nezanikne, a v roce 2050 tady bude. Přál bych si, aby to byla moderní zpřístupněná památka, aby celá budova sloužila veřejnosti, a to včetně prostor, kde je dnes restaurace a kde jsou unikátní hradní místnosti. Depozitáře by se mohly přesunout jinam, a celý objekt muzea by byl obsazený výstavními sály. Byl by to bývalý trutnovský hrad a zámek, většina prostoru by díky výstavám byla přístupná veřejnost.

  Unikátní vzpomínky trutnovských pamětníků:


Pavel Cajthaml

pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek