Jako na Vánoce, ale je to jiné, popisuje prodavačka Alena Hájková

13. 4. 2020

Žena v první linii. Tak dnes lze bez sebemenší nadsázky můžeme označit i Alenu Hájkovou z Trutnova. Pracuje totiž v prodejně potravin Coop na Kryblici. „Rozhodně to tak ale nevnímám a nemyslím si, že tak riskuji. Třeba lékaři jsou na tom podle mě hůře, ale možná, že ti jsou zase lépe chráněni,“ uvažuje 48letá zástupkyně vedoucího, která se pohybuje po celém obchodě a když je potřeba usedá i za kasu.

Pravda je ta, že prodavačky (či prodavači) jsou první na ráně, pokud mezi ně dorazí někdo infikovaný. Denně se dostávají do kontaktu nejméně se stovkami lidí. „Právě to mi trošku vadí, že občas je v obchodě fakt hodně lidí. Vzhledem k tomu, jaká jsou všude opatření, respektive je snaha, aby byla, a potom je v obchodě taková koncentrace lidí,“ vypravuje, že v tu chvíli jí to přijde trošku rozporuplné.

Párkrát se stalo, že zákazníky v prodejně museli upozornit, aby dodržovali odstupy, a co hlavně lidem ze začátku připomínali, aby nosili roušky. „To bylo potřeba,“ zdůrazňuje Hájková. Hned ale dodává, že jinak se nakupující veřejnost celkem snaží sama sebe chránit. Žádný konflikt v obchodě řešit nemuseli. Naopak v době krize se chování lidí prý změnilo k lepšímu. „Jsou teď takoví hodnější,“ líčí s úsměvem, že ubylo nespokojených zákazníků.

„Tímto bych chtěla moc poděkovat všem těm, kteří nám donesli roušky v té první chvíli, kdy jich byl nedostatek a my jsme čekali, až nám něco dodají, velmi nám tím pomohli,“ pronesla za celý personál prodejny. Jestli se bojí? Odpovídá, že ano a tvrdí, že strach mají všichni. I ti, co říkají, že ho nemají. „Myslím, že pro lidstvo je to katastrofa. Možná, že si to maluju až moc černě, ale já to opravdu vidím jako velké neviditelné zlo,“ říká o nemoci Covid-19.

Když na naše území dorazila její první vlna hrozby, tak to podle ní do každodenní rutiny v obchodě vneslo strašné ticho. „Jsme tady spíš lidé středního věku a starší ročníky, a je obdivuhodné, že nikdo z nás té panice nepodlehl,“ povídá pyšně. To už se ale tak nedalo říct o některých zákaznících, kteří ve snaze udělat si zásoby na horší časy začali brát markety útokem. „Samozřejmě jsme to pocítili, přibyla práce a najednou jsme fakt neměli mouku, což nikdo nechápal,“ usmívá se žena, která v prodejně na Kryblici pracuje čtvrtým rokem.

Podobné „nálety“ obyvatelstva na regály jí připomněly období Vánoc nebo jakýkoliv svátek, kdy lidé nakupují, protože je pak zavřeno. „Teď je to ale jiné v tom, že je to zastíněné tou situací, která nastala. Těším se, až to opadne. Nevím, co bych dala za to, aby se s tím svět co nejrychleji vypořádal,“ přeje si brzký konec pandemie. Sama si je však vědoma, že to zřejmě ještě nějaký čas potrvá.

čtěte také:

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek

Mohlo by vás také zajímat

Nasedněte na kolo a vydejte se do EPO1 na velkolepou výstavu Jízda Nad atletickým stadionem probíhá zajištění nestabilní skály Draci si vyšlápli na Litomyšl, Holubec má první nulu Muzeum ukazuje Trutnovsko na starých fotografiích a pohlednicích Pro startovní číslo, na výstavu a za historkami „Bejka“ do EPO1