Nesmíme válku vymazat z paměti, říká Adamec

Každoročně se schází na trutnovském hřbitově asi padesát lidí. Součástí tradičního obřadu bývá projev u pomníku padlých. Zazní česká hymna, drží se minuta ticha za padlé a pokládají se květiny k hrobu padlých vojáků a umučených židovských dívek. Hymnu a smuteční skladby hraje dechová hudba Krakonoška. Letos ale byla připomínka nejkrvavějšího lidského konfliktu miniaturní.

Na hřbitov kvůli koronavirovým omezením dorazili pouze tři čelní představitelé města - starosta Ivan Adamec a místostarostové Tomáš Hendrych a Tomáš Eichler. Obešli tradiční místa, položili květiny a smuteční věnce. Sami, bez hudby. "Bylo to trošku smutné," přiznal Adamec.

Ani mimořádný stav způsobený novou nákazou by podle něj ale neměl zabránit připomínce druhé světové války. "Je potřeba o ní mluvit, psát o ní. Je potřeba si  ji připomínat a neopakovat chyby předků. Nesmíme válku vymazat z paměti," upozornil.

Naráží tím na optimistická tvrzení, že dnes by se něco tak strašného nemohlo v Evropě stát. "To je omyl. Když skončila v roce 1918 první světová válka, lidé už ji nechtěli opakovat. Byla strašná a měla hodně obětí. Přišel ale rok 1939, a začala ještě horší válka," poukázal.

Německý Trutnov se sice tehdy nestal místem bojových operací, válka ale byla znát na každém kroku. Muži odešli na frontu, mnozí z nich už se nevrátili. Do práce v továrnách a zemědělství musely místo mužů ženy. Válečnému průmyslu chyběly pracovní síly.

"K otrocké práci byly využívány židovské vězenkyně z koncentračních táborů zřízených tehdy na území našeho města. Nedobrovolnými obyvateli Trutnova se stali totálně nasazení dělníci z různých koutů Evropy, a rovněž sovětští a francouzští váleční zajatci," připomněl Adamec.

Trutnov osvobodila 9. května Rudá armáda.