Návrat do tanečních aneb V kurzech pro dospělé

Každá taneční lekce je něco jako menší společenská událost. Takže žádné roláčky, trička, rifle nebo kecky, ale oblečení podle předem dané etikety. Stejně jak u tanečních pro středoškoláky platí, že dámy mají šaty, pánové obleky. Bílé rukavičky a motýlek povinností nejsou, ale vhodná obuv samozřejmě ano. Nejlépe plesová. „Společenské oblečení k tanci patří, je jeho součástí a pomáhá vytvářet tu správnou atmosféru. Muži i ženy by se ale měli obléknout tak, aby se při tanci cítili dobře a pohodlně,“ říká Walter Elschek mladší, který kurzy pro dospělé v Trutnově vede.

Když se rozhlédnete po tanečním sále, zjistíte, že na pozdně večerní lekce pro dospělé dochází lidé napříč generacemi a profesemi. Spatříte páry třicetiletých, ale i šedesátníků. Manažery i politiky, učitele i řemeslníky.  Po čase poznáte, že někteří jsou téměř úplnými začátečníky, a že někteří už nějakou zkušenost s tancováním mají a proto se jim většinou říká mírně pokročilí, nebo pokročilí.

„Lidi se jdou do kurzu pro dospělé bavit. Někteří ale přijdou s tím, že dosud neměli čas na partnera, a chtějí mu to vynahradit, a naučí se tančit. Někdy takový nápad vzejde od mužů, někdy od žen. V každém případě ale mají páry další příjemný prvek, který je v životě spojuje,“ upozorňuje Elschek.

Rozdíly v „umění tančit“ nejsou důležité. V kurzu s deseti páry zvládne učitel tance hravě kontrolovat a jen usměrňovat zkušenější, a stejně tak učit od píky nováčky. Postupně s nimi projde základní společenské tance, se kterými se nejvíc setkávají na plesech. Waltz, tango, foxtrot, valčík, čaču a jive. „S klidem můžu říct, že tady se naučí tančit každý. U nás jsou totiž všichni dobrovolně, mají skutečnou motivaci,“ vysvětluje.

V tom se kurzy dospělých můžou lišit od těch středoškolských, kdy tam jsou mladí někdy spíš nahnáni rodiči nebo tam chodí jen proto, že tam chodí všichni od nich ze třídy. Také omluvenky uslyšíte u dospělých spíš výjimečně. Zatímco u mladých klidně zazní výmluvy typu: „dnes pane mistr nemůžu, mám po zápase“, u dospělých spíš prasknou dvoje boty během jednoho kurzu. S takovou vervou se totiž do tancování pouštějí. „Zkoušeli, zkoušeli a zkoušeli, až urvali podpatek,“ poukazuje Elschek na jeden pár, který u něj právě nyní absolvoval podzimní kurz.

Zatímco při středoškolských tanečních se partneři v páru často a pravidelně mění, u dospělých k tomu dochází jen minimálně. Hlavně muži chtějí většinou tančit jen se svými manželkami nebo přítelkyněmi. „Když ale v kurzu panuje hodně dobrá atmosféra, dá se pro oživení navrhnout na zkoušku změna partnerů. A jak se přitom všichni snaží víc než s vlastním partnerem, dokáží se ještě zlepšit. Sami se tomu pak diví,“ říká Elschek.

V tanci podle něj totiž platí jedno důležité pravidlo. Muž vede, žena se nechává vést. Pak spolu mohou na parket i lidé, kteří se naučili tančit s někým jiným. „Parket je možná jediné místo na světě, kde ještě ženy musí jet podle nás,“ směje se Walter Elschek.

O tancování je v poslední době stále větší zájem. Mezi mladými, i mezi dospělými. Stále oblíbenější jsou i kurzy. „Je u toho úžasná zábava, i mě jako trenéra tahle práce hodně baví. Neuvěřitelně mě to nabíjí. Je to jiné, než když vedu sportovní páry,“ dodává Walter Elschek mladší, jinak profesionální trenér (nejen) v trutnovském Bene Dance Art Teamu.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
foto: Miloš Šálek