Přijel normální člověk, vzpomíná fotograf Svoboda na Václava Havla

Na Krakonošově náměstí tehdy čekal na Havla třicetitisícový dav. Narváno bylo i u Staré radnice. Když prezident dorazil, byla s ním sice i ochranka, ale hlavně se k němu jako sršni slétli všichni, kteří na něj čekali. Členové místního Občanského fóra, známí, novináři a také fotografové. „Vím, že tam někde fotili Bohdan Holomíček, Jiří Jahoda a Ctibor Košťál, ale že jsem na takhle vydařeném snímku bezprostředně u pana Havla, to jsem se dozvěděl až nyní,“ hlásil Jiří Svoboda hned poté, co se mu do rukou dostaly listopadové Trutnovinky. Právě v nich snímek vyšel jakožto připomínka Sametové revoluce v našem městě.

Jak je ale možné se dostal až tak blízko k Václavu Havlovi? Příběh začal o dva měsíce dřív, 23. listopadu 1989. Pracoval tehdy sice jako automechanik, ale když s kamarády viděl, jak se mění události, vydali se na demonstrace v Praze. A on se stal dočasně i fotografem. „Měl jsem doma dvě praktiky, takže jsem prostě začal na jedné z velkých pražských demonstrací fotit,“ vzpomíná a ukazuje na černobílé snímky, které pořídil v revoluční Praze.

Záběry lidí nadšených z konce socialismu pořizoval i v dalších dnech. A samozřejmě i v Trutnově. „Se zdejším Občanským fórem jsem spolupracoval prakticky od začátku. Tehdy se nemuselo o nic žádat, o nějaké akreditace, nebo tak něco. Prostě jsem přišel s fotákem a fotil pro Občanské fórum. Několik snímků jsem dal i do tehdejší Krkonošské pravdy,“ poukazuje na dočasnou externí spolupráci s tehdejším okresním týdeníkem.

Z revolučních dnů 1989 a 1990 byl nadšený. „Vnímal jsem to velice kladně, byl jsem pochopitelně rád, že se něco děje,“ říká. Ty nejlepší zážitky měl ale teprve před sebou. Tím prvním bylo slavnostní uvedení Václava Havla do funkce prezidenta na Pražském hradě v prosinci 1990. „Dostal jsem se s fotoaparátem dokonce i do zákulisí, a nafotil švédské stoly plné jídla,“ ukazuje na dobové snímky.

Dalším nezapomenutelným momentem pro něj byl příjezd prezidenta Václava Havla do Trutnova. Bylo to ani ne měsíc po jeho uvedení do funkce, 27. ledna 1990. Na zaplněném Krakonošově náměstí panovalo velké očekávání, u Staré radnice - do které měl přijít - ještě větší. A pak Václav Havel skutečně dorazil. „Byl to velice silný dojem. Přijel normální člověk, v běžné bundě, choval se normálně, přirozeně. Prostě to bylo super,“ vybavuje si Svoboda. Jako většina ostatních na Havla čekal přímo před Starou radnicí. Protáhl se s ostatními i dovnitř. Akorát na balkón, odkud prezident pronesl k Trutnovanům legendární projev, ho nepustili. „Pamatuju si, že pak jsme ještě asi dvě hodiny seděli pod radnicí s lidmi z Občanského fóra a prezidentovy ochranky,“ připomíná.

Snímek, na kterém je Jiří Svoboda s fotoaparátem po Havlově levici, považuje za velice zdařilý. Z druhé strany totiž obklopují prezidenta novináři s mikrofony, ale Havla ani Svobodu nezastiňují. „Prezident je tu krásně zachycený, a já jsem hned u něj. Je skvělé, že mám takovou hezkou vzpomínku,“ pochvaluje si archivní fotografii, o které téměř třicet let nevěděl.

Stejně tak dlouhá léta trutnovská veřejnost nevěděla o jeho záběrech z let 1989 a 1990. Když po zhruba po dvou letech přestal fotografovat, skončila drtivá většina uložená v jeho soukromém archivu. Teprve nyní je přinesl, aby ukázal, že „v devadesátkách“ fotil také George Bushe staršího, když v listopadu 1990 navštvíil Václav Havla v Praze. V našem hlavním městě měl tu čest fotografovat i papeže Jana Pavla II. a Dalajlámu. „Havla jsem si vyfotil i na trutnovském rockovém festivalu. A když už nebyl prezidentem, prohodili jsme spolu jednou pár vět u Kousala,“ dodává Jiří Svoboda.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz